Z naší korespondence
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Je třeba změnit volební zákon, zneužívající svobodnou volbu občana a nahradit vychytralé a všehoschopné „politiky“ odpovědnými a schopnými osobnostmi. Nepochybuji, pokud by byla postavena nová věznice, z řad polistopadových politiků a na ně napojených struktur, by byla jistě zcela zaplněna a jejich ničím nezasloužený majetek, by byl významným příspěvkem do státního rozpočtu! J.Š.
* * *
Lidi zamyslete se nad tímto: Naše ústava prohlašuje, že politický systém státu je tvořen volnou soutěží politických stran. Dokonce dává těmto politickým stranám svobodu, aby si stavěly kandidátky do voleb, dává jim peníze za získané hlasy, uznává jimi navržené stranické kandidáty, za jistých nenáročných okolností po volbách za zástupce lidu v nejmocnějším státním orgánu. Vzpomeňte, že je možné a nanejvýš tragické, dojít touto cestou k hromadě přes 100 milionů mrtvol, jak se to podařilo Adolfovi. A vzpomeňte, proč se menší hromady mrtvol podařilo navršit mnoha dalším předsedům politických stran.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Byl to sen, a v jeho chvění smrt měla přijít dřív než probuzení. ED, 1898
„To stávala Destinnová, měníc knížecí dceru Krokovu opět v neohroženou vlastenku a v část toho zbožně jásajícího množství, uprostřed ostatních zpěváků v popředí jeviště a svým líbezným hlasem pěla s námi všemi prostá slova Tylova i melodii Škroupovu, při čemž nám všem vírou, nadějí i láskou srdce usedala. S těmi nejvzrušenějšími chvílemi našeho domácího odboje, s těmi květnovými divadelními slavnostmi roku osmnáctého, s tím vším, co bylo tehdy tak svaté, co je dnes tak zevšedňováno stranickými hádkami a co bude v budoucnu kus naší národní nesmrtelnosti – s tím vším je navždy spojen i ten sladký, stříbrný hlas největší české pěvkyně i ta památka toho horoucího srdce českého...“ Jaroslav Kvapil
Poprvé úspěšně vystoupila v roce 1898 na scéně berlínské Krollovy opery opět jako Santuzza v opeře Sedlák kavalír. V roce 1901 zpívala Destinnová na Wagnerovských operních slavnostech (Bayreuther Festspiele neboli Richard-Wagner-Festspiele) v roli Senty v opeře Bludný Holanďan a byla bouřlivě oslavována. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína, ve stejném roce v německé premiéře Smetanova Dalibora. V roce 1906 zpívala v Berlíně v opeře Salome od Richarda Strausse. Následovaly výstupy v dalších rolích jako Carmen, Valentina, Mignon, Elisabeth, Selika a Destinnová se stala primadonou berlínské opery, v níž vystoupila v padesáti úlohách během deseti let. Roku 1905 debutovala v londýnském operním domě Covent Garden v titulní roli Pucciniho Madam Butterfly. Zpívala i další role, např. roku 1909 v premiéře opery Tess od d’Erlangera. V Londýně působila až do roku 1914 a znovu od r. 1919.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Dne 3.5.2018 13:43 hod. odeslána žádost o informace.
Dne 03.05.2018 v 19:25 Zíka Jiří napsal(a):
Vážený pane Šinágle, v reakci na vaší žádost přikládám svoji reakci na článek pan Olivy. Na vaše otázky odpovídám:
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Martin Michal neoprávněně užíval titul JUDr. Používal jej několik let ve svých osobních dokumentech, v pracovních vztazích a v soudních sporech. Několikrát se pokoušel získat finanční odškodnění od lidí, kteří toto jeho neoprávněné užívání titulu veřejně zmínili.
PČR potvrdila, že Martin Michal (MM) nenavštěvoval žádnou školu v ČSSR, která by mu mohla tento titul vydat. Titul JUDr. se u jeho jména objevuje již v roce 1994, kde je uveden jako součást prezentace jeho osoby v obchodních vztazích při zakládání firem. Vesměs skončily v úpadku, resp. zkrachovaly. Titul JUDr. se objevuje i v jeho občanském i řidičském průkazu, na pracovních smlouvách i v registru firem. V médiích i v bulvární knize „Lesk a špína showbyznysu“ ovšem zamlčel, jakou školu, která mu tento titul vydala, vystudoval. Nakonec se po zmiňované Karlově univerzitě přiklonil v médiích k politické škole SNB ve Vokovicích. S tímto tvrzením narazil na nepřekonatelnou zeď nemožnosti. Několikrát veřejně zmínil a tvrdí, že jeho bratr emigroval do Německa a on, aby nemusel vstoupit do KSČ, odešel od armády. Škola SNB byla politická škola výhradně jen pro příslušníky armády a policie. Studovat tuto školu a mít bratra v emigraci proto samozřejmě nepřicházelo vůbec v úvahu.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Na fotografii vlevo výsledek "šetření" stížnosti na advokáta JUDr. Jaroslava Ortmana?! Opět ztráta času občana, který si právem stěžoval. To, že advokát nevystavil řádnou položkovou fakturu svému klientovi, jaksi Kontrolní rada ČAK zcela pominula, přitom šlo právě o to. Vše se svede na prekluzi a „karavana jede dál“. Další advokát unikl zaslouženému potrestání. Advokát zaplatí poplatky komoře a to viditelně stačí. Může směle „vystřílet i školku“, vše mu bude odpuštěno, pravda jen některým. JUDr. Petr Kočí, Ph.D. by mohl vyprávět – jeden z nejlepších advokátů co jsem dosud poznal a že jich bylo!
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
„Nevybudují-li zavčas vnitřní strukturu Evropy jako jediné politické entity demokraté, začnou ji budovat jiní a demokratům pak zbudou jen oči pro pláč. Démoni, kteří tak neblaze poznamenali dosavadní evropské dějiny – a
nejhůř ve dvacátém století! – čekají na svou chvíli. Zapomenout na ně kvůli nějakým fondům, kvótám a tarifům by byla tragická chyba.“ Václav Havel: Evropa jako úkol, Cáchy, 1996
Rozdíl mezi českými a ruskými komunisty je velký. Komunistická ideologie u Rusů podepřená obrovským násilím ať už desetiletou genocidou v Afganistanu, dvojí v Čečně, přepadením Gruzie, východní Ukrajiny, Krymu, obsazení patnácti států kolem celého SSSR, střední a východní Evropy atd. Tato neustálá potřeba rozšiřovat svůj prostor, Lebensraum, pochází z doby, kdy první východní Slované byli po staletí vystaveni permanentnímu násilí kočovných kmenů.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Podnět byl podán na OSZ v Berouně dne 18.11.2017. To jej zaslalo OSZ Strakonice dne 16.3.2018, tedy až za 4 měsíce. OSZ Strakonice mne vyrozumělo dne 23.3.2018. PČR mne vyrozuměla dne 26.4.2018. Je zvláštní, že pan režisér Troška, nebyl mezi nudisty ani trošku neoblečený…?! Kéž by tak důkladně a rychle PČR vyšetřovala i má TO, kde se rozkrádají prokazatelně stamiliony? Věřme, že tentokrát vyšetřuje opravdu poctivě a nezávisle. Jasných, nezpochybnitelných důkazů obdržela dost. Kauza zasahuje do nejvyšších pater politiky a týká se hlavně ČSSD a zřejmě i bývalého premiéra Bohuslava Sobotky, který nemůže nevědět.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Dne 23. dubna 2018 mi přišla do datové schránky od KS Praha výzva a poučení ve věci žaloby ing. Bohdana Šimečka na KÚSK. Stejného dne jsem reagoval sdělením. ZDE je vyjádření KÚSK k žalobě. Pan Šimeček už na MÚ Žebrák nepracuje, zato zřejmě pracuje na lukrativním zpeněžení svých pozemků v katastru města Žebrák a zřejmě i obce Točník. ZDE je rozhodnutí KÚSK ze dne 12.9.2017, ve věci zákeřného napadení občana pepřovým sprayem úředníkem.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Náš profesor matematiky byl člověk nemocný a i když nás počítat naučil celkem slušně, na veselé příhody náladu nikdy neměl. Spolužák Bouška byl výborným počtářem, ale měl jednu vadu. V řeči používal skoro za každou větou slova „Ano prosím“. To však našemu profesorovi lezlo tak na nervy,že jednoho dne resolutně prohlásil: “Bouška, jestli ještě jednou řeknete – ano prosím – uvidíte jak s vámi zatočím.“ Odpověď studentova ze setrvačnosti zněla: “Ano prosím.“ To bylo na nemocného profesora příliš. „Bouška, jděte ke kamnům, otevřete dvířka, strčte tam hlavu a třikrát zařvete – jsem vůl.“ Vysoká litinová kamna byla v padesátých letech v každé třídě starší školy. Jak zněl profesorův příkaz, tak se také stalo, s chutí a z plných plic. „Sedněte si“ zazněl profesorův pokyn po vykonané exekuci.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Za to, že nedošlo k velkému krveprolití a nevyčíslitelným materiálním ztrátám v Praze i v jiných českých městech a obcích právem můžeme vděčit těmto dvěma americkým misím poslední možné pomoci.
* * *
Na konci války se na našem území stala pozoruhodná událost, o které se po osvobození a zvláště pak po roce 1948 nemluvilo. Jednalo se o dvě mise amerických důstojníků ( mezi nimi byli i Čechoameričané ) 23. sqvadrony, 16 obrněné divize 3. armády USA, kteří ve dvou obrněných a v několika terénních vozidlech s americkou a bílou vlajkou parlamentářů směřovali dne 7. května 1945 z Plzně do Prahy. Zdicemi a Královým Dvorem projížděli asi kolem 10 hod. dopoledne nadšeně pozdravováni náhodně stojícími občany kolem státní silnice. Stejný obraz doprovázel kolonu vozidel i v ostatních obcích a městech kudy vojáci projížděli. Nastalo však určité zklamání neboť se před tím hovořilo, že jede na pomoc bojující Praze americká armáda.
V té době nikdo nevěděl, že demarkační čára na které se měly setkat východní a západní armády, byla předem stanovena na Jaltské konferenci. Nebylo rovněž známo, že vrchní velitel spojeneckých vojsk generál Eisenhower žádal ruské velení o svolení, že k osvobození Prahy uvolní alespoň Československé letecké a tankové jednotky. Vše ale bylo náčelníkem generálního štábu Sovětské armády Antonovem zamítnuto. Pražské povstání tak stálo vedle značných materiálních ztrát na 5 000 zbytečně zmařených lidských životů obránců barikád i prostých Pražanů. Přesto 40 amerických parlamentářů mělo sílu mnohatisícové armády.
Read more...