Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Mons. Petr Piťha: „…Počátek modlitby je touha poučit se. Mám na mysli poučení z dějin. Čím je kdo mladší, tím víc ho to nezajímá. Jsme nepoučitelní a podle toho dopadneme. Svoboda není sumou dílčích svobod a svobodiček, protože svoboda je celistvá, jediná a nedělitelná. Má povahu moře, které není součtem kapek, stejně jako déšť. Svoboda buďto je a pak z ní všechny ostatní přirozeně vyplývají, nebo není a je nesvoboda. …“
Globalizovaný moderní člověk díky techno-evoluční mašinerii dokáže vyrobit tahač, jímž může z vesnice odtáhnout nepotřebný kostel. Primát Homo sapiens je už natolik inteligentní a racionální Homo economicus, že Boha, náboženství ani kostel nepotřebuje. Opiem se stala víra v to, že za svou ubohost nemusíme zaplatit. Lidská existence se blíží ke kritickému bodu, odkud dál nic nevede. A tak už nebude obřího tahače, který by mohl kostel přivézt zpět, protože už nebude nic, pouze nekonečné boží ticho.
Polský filozof Czesław Miłosz uvádí, že opiem není náboženství, ale cynická víra v to, že po pozemním životě stejně není nic (přesněji je nic), tudíž klidně můžeme učinit jakoukoliv podlost, abychom cynicky a bez zábran mohli užívat vše, co se jen dá. Skutečným opiem je víra v to, že za vlastní ubohost nemusíme zaplatit, čili jak píše Miłosz, klamná představa, že z tohoto světa „lze odejít bez placení“. Jenže člověk by byl pouze jako zvíře dost ubohým tvorem, neboť Stvořitel obdařil téměř každé zvíře lepšími dovednostmi než nás. Vždyť primát zvaný Homo sapiens je už natolik inteligentní a také racionální Homo economicus, že Boha, náboženství ani kostel nepotřebuje.
* * *
Praha Katedrála sv. Víta 16.10.2018: 40. výročí zvolení Jana Pavla II. papežem
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Tomáš Baťa: „Nevím, co je krize. Vím jen, že je špatná morálka ve společnosti.“
Politika stran je cosi, co tu dřív nebylo. Co se na světlo boží dostalo naplno až s parlamenty a ústavami. A s volbami, s těmi hlavně. Vlastně se o věci lidské dříve staraly církve. Bez voleb by prakticky nebylo politických stran a já bych řekl, že volby ano, politické strany NE! Ty k volbám nepatří. Politika je boj, boj bez ohledu na pravdu, bez ohledu na mravy - boj o moc. O vládnutí. Faleš, úskoky, pomluvy, žaloby, osočování, falešné obviňování, zneužívání justice – i to patří, podle potřeby, mezi zbraně politických stran. A právo bohatých sponzorovat politické strany. Komu pak slouží ty strany? Tedy politika je bouření, nenávist k dalším stranám, nenávist ke všemu, co by strany omezovalo na cestě za mocí. Vší silou k moci. To je základní heslo politických stran. Boj o vládnutí, nebo aspoň co největší vliv na vládnutí, to je jejich hlavní starost.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Oslava
Oslavujeme sto let českého státu? Český stát, který má tisíciletou historii, ze které vyčnívá z mnoha knížat a králů nejen král císař, kterého jsme si určili za největšího Čecha a dali na bankovku. Ale také poslední český král a panovník Ferdinand V. Dobrotivý, který odložil pro svojí nenávist k násilí, hádkám a válkám mezi šlechtou a měšťany rakouskou korunu a ponechal si korunu českou. Knížete Metternicha, odvolal, a v bouřlivém roce 1848 z vídeňského Schönbrunnu jako český král se odstěhoval do Prahy. Měl množství titulů dalších podle vévodství a knížectví v Itálii, v Německu, které v té době ještě netvořily samostatné státy. Při své abdikaci mimo jiné Jeho Veličenstvo královský majestát prohlásilo: „Po zralé úvaze a nutnosti tohoto kroku jsme dospěli k rozhodnutí slavnostně se zříci rakouské císařské koruny. Kéž Vám Všemohoucí opět vrátí vnitřní klid, dovede pomýlené k povinnostem a oklamané k pravému poznání.“
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Gottfriedova analýza vychází z americké politiky formované protestantskou tradicí a například koncept hříchu v politice není pro evropskou politickou scénu typický. Západní společnosti na obou stranách Atlantiku ale
společně prosazují multikulturalismus jako techniku moci a nástroj k subtilnímu ovládání lidí. Gottfriedova kniha pak je o to zajímavější, že vyšla již v roce 2002, dávno před migrační krizí nebo před kampaní MeToo.
Vývoj od zaopatřovacího k terapeutickému státu se odehrával celé 20. století a souvisí s materiálním a technologickým pokrokem, jenž neustále rozšiřuje oblasti, do nichž stát zasahuje. Terapeutické vládnutí se projevuje třemi způsoby. Za prvé, moc a státní opatření kvůli změně chování nejsou otevřeně represivní, ale subtilně pedagogicky vychovávají ve prospěch společnosti. Za druhé, rozděluje společnost na oběti a pachatele.
Obranu migrace pomocí multikulturalismu nebo jako řešení stárnoucí populace je třeba vidět i v kontextu zhoršujících se vojenských schopností některých evropských zemí. Jedním ze znaků suverénního státu totiž také je vést válku, což je však dnes v Evropě na národní úrovni omezené. Zaopatřovací stát je nucen poskytovat výhody sociálního zabezpečení i migrantům, aniž by po nich požadoval nebo si vynutil dodržování daných hodnot.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Dle hesla – nikdo nedokáže udělat všechno, ale každý může udělat něco, jsem s přáteli naší osady zavzpomínal na bráchu, bratránka a další kluky co zůstali venku .....
Read more...