Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Lidi, vy nemáte cit pro slovenštinu, a ani pro Azbuku. Při oslavách 100 výročí ČSR jsem snad ani jednou neslyšel vyslovit správně příjmení M. R. Štefánika.
Nejčastěji vyslovují Češi "Štefányk". Reportér ČT 24, přidělený do Bratislavy vyslovuje "Štefaňik". Jinak mezi Čechy se používá často "Štefányk", zřídka "Štefaňík", nebo "Stěfányk". Správná výslovnost je "Štěfáňik", i když se píše "Štefánik" (e se v měkkých slabikách čte ě. - po d, t, n).
Ještě větší nesnáze jsou s azbukou. Tam mají dvojhlásky, a ty se do češtiny (i slovenčiny) musí přepisovat dvěma písmeny abecedy. V ruštině nemůže být Elena, ledaže by se psala s obráceným E, které my nemáme. Běžně se píše v azbuce s abecedním E, ale to je dvojhláska JE, tedy se přepíše jako Jelena. Pamatuji si už několik let, jak televizní pracovník Dvořák měl rozhovor s Rusem Jemeljajevem a ostýchavě ho oslovoval pane Emelaeve. Ono je to podobné, jako ve slovenčině. E se čte někdy E, někdy Je. To chce cit. (Dvojhlásky jsou JA, JE, JO, ŠČ, JU).
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Se Zdeňkem Altnerem jsem navštěvoval Právnickou fakultu UK v Praze v létech 1967-1972. Byli jsme spolužáci v jednom kruhu a tudíž jsme se stýkali téměř denně. Zdeněk sice nepatřil mezi vynikající studenty, ale jako spolužák byl slušný a komunikativní. Až na „šplhounské“ a sebestředné výjimky jsme ostatně byli docela dobrá parta.
Po ukončení studií jsem jej neviděl celou řadu let. Věděl jsem, že působí jako advokát a dokonce jsem se od jedné další spolužačky dověděl, že měl nějaké vážné problémy jako konkurzní správce. Už si nepamatuji, jak mne vypátral, ale bylo to v době mého působení v Kreditní bance Plzeň, a.s. – v likvidaci. Prostě jednoho dne se u mne objevil v kanceláři (tehdy jsem měl ještě kancelář sám pro sebe) a poté mne ještě navštívil několikrát. Dosti podrobně mne seznámil s kauzou ČSSD a Lidový dům, takže jsem se dozvěděl, že soudní spor o Lidový dům rozhodně neměl předem jasného vítěze a žádný pražský advokát se nechtěl této komplikované kauzy ujmout (což ostatně v TV potvrdil i Miloš Zeman, tehdy ještě důchodce na Vysočině). Zdeněk Altner se tedy této kauzy ujal a dokonce se zavázal, že veškeré náklady soudního sporu ponese sám a pouze v případě úspěchu mu ČSSD zaplatí 10% z tržní ceny Lidového domu. Tuto smlouvu s ním podepsal tehdejší předseda ČSSD Miloš Zeman.
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Modlitba za národ začíná dne 28.října ve Svatováclavské kapli katedrály sv. Víta v Praze v 16:00 hodin. Sraz účastníků před Arcibiskupským palácem.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Příležitost posílit svou prestiž a prokázat nezávislost na momentálním politickém zájmu a diktátu propásl Evropský soud pro lidská práva, který neshledal porušení Úmluvy v případě rakouské občanky Elisabeth Sabaditsch-Wolff. Ta se oprávněně pozastavila nad tím, že podle většiny hadísů pojal prorok Mohammed za manželku Aišu v době, kdy jí bylo šest let, a toto manželství bylo konsumováno (tzn. došlo k prvnímu pohlavnímu styku), když Aiše bylo devět. Označila proto proroka za pedofila, za což byla odsouzena k pokutě 480 euro.
Odůvodnění rozsudku je značně nepřesvědčivé až trapné, a neméně trapné je, že žádný ze soudců se proti němu neodvážil disentovat.
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Prof. Josef Kalvoda „Genese Československa“ str. 264: Tento dokument, navržený a podepsaný Masarykem a dalšími, přivedl americké Slováky, tvořící asi jednu třetinu národa, do řad česko-slovenského (sic) hnutí za nezávislost. Zaručoval jejich krajanům
na Slovensku rovnost a autonomní rozvoj ve státě, jež měl být teprve vytvořen. Od té doby američtí Slováci plně podporovali Masaryka, pomáhajíce mu „dokazovat“, že Slováci jsou proti Rakousku-Uhersku a přejí si vznik „národního“ státu Čechů a Slováků. Po válce se ale Masaryk od Pittsburghské dohody distancoval, označiv ji „za lokální smlouvu amerických Čechů a Slováků mezi sebou“. Napsal, že podepsal „dohodu“ – zdůraznil, že nešlo o „smlouvu“, aby uspokojil „malou slovenskou frakci, která snila o bůh ví jaké samostatnosti Slovenska; idee některých ruských slavjanofilů, pak Štúra a Vajanského, ujaly se také mezi Slováky v Americe“. Když otec Andrej Hlinka, vůdce Slovenské ĺudové strany, připomněl Masarykovi jeho závazek vůči Slovákům, Masaryk odpověděl osobním útokem; nazval ho „lhářem“, aniž řekl, co myslí onou lží. V dopise otci Hlinkovi z 12.října 1929 nazval Masaryk Pittburghskou dohodu „podvrhem“ (falsem), přestože ji sám navrhl a dvakrát podepsal. (Druhý podpis byl připojen ke kaligrafické kopii dohody, předané mu Albertem Mamateyem, prezidentem Slovenské ligy, 14.listopadu 1918, v den volby Masaryka za prezidenta nové Československé republiky a několik dní před jeho odjezdem ze Spojených států).
Read more...