Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Podrobnosti

Kategorie: Z českých médií

Zveřejněno: 31. říjen 2018

Vedle sebe nebo spolu 1918–1939

…Ještě v osmdesátých letech minulého století jsme v některých obcích (Žacléř, Královec, Bernartice, Lampertice, Bečkov, Mladé Buky, okolí Malých a Velkých Svatoňovic…) mohli zaslechnout původní německý dialekt i na ulici či v obchodě. S jeho zánikem mizí část nás, naší kultury v nelítostném propadlišti dějin. Není to dobře.

* * *

Československo, navzdory všem tvrzením, kterým se nám i v poslední době dostává, nebylo v době svého vzniku skutečnou demokracií, ale dobytým územím. Územím, kde byli vítězi Češi a těmi poraženými Němci, Slováci, Maďaři, Moravané, Slezané, Poláci, Rusíni a všechny ostatní národy a národnosti republiky Československé, neboť její otcové zakladatelé namísto modelu švýcarského, pojali šílený nápad ustavení národního státu na území mnohonárodním, dnešními slovy multikulturním, multietnickém, multináboženském a multicivilizačním a udržovali jej policejní a vojenskou silou.

Podrobnosti

Kategorie: Z naší korespondence

Zveřejněno: 31. říjen 2018

Po neoprávněném krácení mezd řidičům, byla dne 25.10.2018 podána  žaloba na plnění k OS Beroun.

Oslovení předsedy představenstva ARRIVA TRANSPORT Česká republika a.s. Ing. Daniel Adamka ze dne 25.9.2018 Mgr. Danou Houbovou. Reakce předsedy představenstva ze dne 17.10.2018.

Podrobnosti

Kategorie: Domácí zpravodajství

Zveřejněno: 31. říjen 2018

Postřehy z diskuse: „Co umíme říci nás neohrožuje, ale to co neřekneme.“ – „Havel zajistil větší bezpečnost zemi, než TGM.“ – „Bez filtru informací ve veřejném prostoru, je veřejný prostor ohrožen.“ – „Slovo je stínem činu“. 

Dne 29.10.2018 se v ND Malá scéna uskutečnila debata na téma TGM, Jan Patočka a Václav Havel. Zúčastnili se Roman Joch, prof. Václav Bělohradský, Eliška Bulínová, Martin Palouš, moderoval Petr Fischer, šéfredaktor stanice ČRo Vltava. 

Pořídil jsem zvukový záznam celé debaty. Názor si učiňte sami. Jistě zajímavé myšlenky, ale pojmenovat příčiny 100 let trvajícího, stále stejného, střet myšlenek a ukázat cestu jak z toho ven, se veřejnost nedočkala. Nejlépe vyjádřila podstatu a podstatné našich dřívějších i dnešních problémů Eliška Fulínová z UK. Její příspěvek (od 35 min.) vřele doporučuji. Řekla natvrdo pravdu o tom jací skutečně jsme a co si stále nechceme přiznat, na příkladu zacházení s mozkem Františka Palackého, kdy s ním i dnes zacházíme stále stejně, protože jsme se nezměnili, tím spíše po sebevražedném úbytku elit během století. Je to docela humorné, ale ve skutečnosti krutá pravda o nás, naší povaze a charakteru. Přesná, naprosto výstižná diagnosa českého charakteru a povahy. Seděl jsem vedle prof. Halíka, debaty se nezúčastnil. Můj vstup do diskuze (1:25:44 hod.) jen doplnil  vystoupení Elišky Fulínové o další fakta, která neradi slyšíme, resp. které veřejnost nezná.

Téma skvěle doplňují články Karla Olivy Bez zloby a vášně (LN 25.10.2018) a Ondřeje Neffa Návštěva u věštkyně (LN 29.10.2018).

Podrobnosti

Kategorie: Z naší korespondence

Zveřejněno: 30. říjen 2018

Malá velikostí, velká příběhem. To je kaple sv. Vendelína v Oseku nad Bečvou, kterou na památku své rodiny postavil pan docent Ladislav Koutný. Kaple je natolik unikátní, že se ocitla mezi třiceti nejzajímavějšími stavbami v architektonické ročence 2017 a uchází se o Českou cenu za architekturu.

„Opět jsem potřeboval najít rovnováhu mezi rukopisem sochaře a snahou nebudovat druhý svatopetrský chrám ani si hrát na akademickou půdu. Kaple je skutečně pro všechny. Vím, že se nebude líbit všem, ale většině ano a je tady pro každého, kdo se tu zastaví a komu pohladí duši. Ať je to kopáč nebo profesor.“ - Společně s kaplí je tak celé dílo pana Koutného vyjádřením úcty k předkům, kteří nás učí, že každý po sobě máme ve své krajině něco zanechat. „K tomu jsem byl vychován.“ říká. Způsob, jakým místo proměnil je i odpovědí režimu, který rodinu na několik let od jejich půdy odstřihl. Pokud člověk začne sám u sebe a má vůli, zmůže neuvěřitelně mnoho. Ladislav Koutný shrnuje svůj přístup do jedné věty: „Co je dělané s láskou, to se podaří.“ - „Česká společnost je nemocná. Stačí se podívat na města, jak stagnují a nerozvíjí se. Neuvěřitelné množství energie se vynakládá na to, aby nic nového nevzniklo. Město je přitom největší zhmotnění společnosti o sobě samé o světě a o nárocích na svět a na život. Když vidíme jak města nemají územní plány a nikomu to nevadí, o města se nestaráme, nerozvíjíme je. To jsou smutné důkazy o naší společnosti.“ - „Česká společnost je nemocná. Stačí se podívat na města, jak stagnují a nerozvíjí se. Neuvěřitelné množství energie se vynakládá na to, aby nic nového nevzniklo. Město je přitom největší zhmotnění společnosti o sobě samé o světě a o nárocích na svět a na život. Když vidíme jak města nemají územní plány a nikomu to nevadí, o města se nestaráme, nerozvíjíme je. To jsou smutné důkazy o naší společnosti.“ konstatuje profesor Pelčák podle kterého je další směřování naší společnosti tragické. „Žádné nové stavby, žádný rozvoj, žádní noví lidé. Přístup, kterým dojdeme až na okraj evropské společnosti. Přístup, kterým sami sebe postupně zabíjíme.“ - Na straně jedné je tak příběh člověka, který s odpovědností k místu, kde vyrůstal, dává jasný důkaz, že společnost tvoří každý z nás tím, jak žije a co po sobě zanechává. Na straně druhé pak ne příliš optimistická prognóza architekta o směřování naší země. I to je ale v důsledku v rukou jednotlivců. Klíčovým slovem je odpovědnost, se kterou jde ruku v ruce otázka, kterou musí každý z nás směřovat do svého nitra. Odpověď na ni bychom měli hledat kdykoliv a kdekoliv. Třeba i při návštěvě kaple Sv. Vendelína, která svým pojetím i umístěním nabízí překrásný výhled do krajiny a svádí k rozjímání.

A to je i poselstvím pana Koutného: „I kdyby jeden ze sta tady došel k tomu, že svůj konzumní život trochu vyrovná s duchovním a zamyslí se nad tím, jak žije a něco změní, budu rád. To je důvod, proč jsem to stavěl.“ - Fotogalerie (autor fotografií Filip Šlapal)