Vydržel jsem se dívat téměř 4 hodiny a stálo to za to. Radek Štěpánek předvedl opět obdivuhodný výkon. Tentokrát nejen jako hráč, ale i jako průvodce celým večerem, což byl neuvěřitelný výkon nejen po fyzické, ale náročné především po psychické stránce. Byla to oslava bílého sportu a „čisté člověčiny“. Zejména závěr musel oslovit každého člověka, který si v dnešní době ještě dokázal zachovat normálnost.
Zklamalo mne jen chování Petra Čecha, kdy bych očekával poněkud jiné společenské způsoby od člověka, který žije tolik let na západě. Neustále žvýkal s otevřenou pusou… Jako jediný se nepozdravil se všemi sportovními hosty Radka – všichni se přirozeně objímali, jen on pokynul na dálku už nastoupivším hostům…
Michal David připomněl Štvanici, kdy Štrougala diváci také „nemuseli“ a mnohem více aplaudovali Martině Navrátilové, kdy hrála za USA. I Karel Gott byl viditelně dojat. Mrzí mne, že přítomný Jan Kodeš nebyl vzpomenut, ale to vůbec Radkovi Štěpánkovi nelze vyčítat. Stane se při tak organizačně náročné akci. Za to bylo dobře, že předseda českého tenisového svazu, Ivo Kaderka, ostuda českého tenisu, nebyl mezi hosty, což by jinak bylo normální, včetně jeho zdravice. Ještě jednou děkuji za vše Radku - a mnoho zdaru do druhé poloviny Tvého sportovního života. Patří k lidem, kterých si každá vyspělá společnost váží, posouvá ji dopředu, svoji prácí, odváděnou ve vysoké kvalitě a srdcem, což je v dnešní mravně deformované době tolik potřebné.
V Melbourne mají arénu Roda Lavera, v USA Artura Ashe, v Paříži Rolanda Garrose. Bylo by jistě na místě pojmenovat tenisový areál na Štvanici také jménem jedné z legend velké tradice našeho arénou – ať už Jaroslavem Drobným, Jana Kodeše, či Radka Štěpánka, kteří byli svými sportovními výkony výjimečnými osobnostmi. Tak daleko ještě nejsme. Podvědomé rovnostářství, nevyčnívat, stále přežívá v naší postkomunistické společnosti. Plně chápu, že Radek Štěpánek bydlí i na Floridě…
Jan Šinágl, 19.10.2018
Read more...