Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
„Byli jsme zvyklí žít v poválečném světě, ale teď žijeme ve světě předválečném. Je to změna a odehrála se v hlavách lidí.“
(Der Spiegel 17.3.2022)
***
Štefánik naprosto přesně předpověděl co světu bude hrozit, pokud se bolševici dostanou k moci. Jeho slova se doslova naplnila – až do dnešních dnů. Dějiny jsou dány, ale ne nadarmo se tvrdí, že nejtěžší ze všeho je předvídat minulost.
Vědom si závažnosti situace vyrazil do Ruska, kde jako velitel legionářů měl v úmyslu zlikvidovat bolševiky za podpory a pomoci bývalých carských důstojníků, např. gen. Kolčaka a vojáků. Bolševici ještě neměli dostatek zbraní ani důstojníků a byli snadno k poražení. TGM gen. Štefánika odvolal s tím, že bolševikům důvěřuje a nemíní se vměšovat do jejich záležitostí. Později pochopil a uznal svoji chybu. Mezitím bolševici posílili a začali se chovat brutálně a nemilosrdně jako dnes Islámský stát, nejen vůči svým nepřátelům, ale i civilnímu obyvatelstvu, kdy umírali tisíce nevinných. Legionáři vydali gen. Kolčaka bolševikům – jeho poslední slova před popravou: „Českije sabakí!“.
Je známo, že TGM i Edvard Beneš neměli gen. Štefánika v oblibě pro jeho přímou povahu a pevný charakter, který byl opakem jejich politiky mnohdy až zákeřných pletich. Rozhodně nepatřili k těm, kteří by jeho tragickou smrt neuvítali. Gen. Štefánik věděl příliš o pozadí jejich politických aktivit, které odporovaly jeho zásadám a přesvědčení.
***
100 let od tragické smrti gen. M.R.Štefánika, aneb co média stále zamlčují!
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Text Josefa Škvoreckého k tématu dnes nad jiné aktuálnímu. Když si to přečtete, řeknete si: oni by ho dnes vyhnali taky, ale kam? Na Madagaskar? Poznámka redakce...
V nové ideologii lesboidního feminismu může být soulož zločin docela dobře i v manželství.
Tenhle popis sexuálních hrátek je znám už z nejstarší literatury i ze zcela současné praxe, jenže před příchodem nové sexuální ideologie se tomu říkalo „ svedení“ (seduction) a z hlediska té ideologie to má tu nevýhodu, že iniciativu v onom zajímavém sportu mají ženy stejně často, ne-li častěji než muži: dle feministického dogmatismu tomu tak ale nikdy není a iniciátorem je vždycky muž.
Klíčový je zde sémantický spor o to, zda partnerčino „ Ne!“ není ve skutečnosti „ Ne…“ , jestli mi rozumíte, což vy asi ano; tedy zda ono proslulé „ Ne…“ neznamená vlastně „ Ano!“ .
Souložit za takto složitých okolností znamená, jak píše Norman Podhoretz, „ vyžádat si od partnerky, bez ohledu na předchozí kopulace, pokaždé znova, písemný souhlas opatřený notářsky ověřeným podpisem.“ To není tak za vlasy přitažené, jak se naivním českým čtenářům/řkám může zdát: představuje to totiž jediný hmatatelný důkaz, že nešlo o znásilnění.
Žít dnes v Severní Americe pohlavně je velice nebezpečné, a to ne pouze kvůli epidemii AIDS.Není proto divu, že u nás v Americe stále víc mladých mužů spíš než na rande chodí na pivo a že neobyčejně rozkvétá z klasické americké literatury známé male bonding (asi „mužské svazky“: Pym a Dirk Peters u Poea, Ishmael a Queeqeg u Melvilla, Huck a Negr Jim u Twaina atd.). Není divu, že mezi námi děvčaty je čím dál častěji slyšet povzdechnutí: „Čím to, že všichni muži, s nimiž přijdu do styku, jsou buď nemrcouchové (wimps) nebo ženáči nebo hošani?“
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
… Tady jsem bohužel zklamáván, i když vina je jednoznačně na naší straně: rozdíly mezi Prahou a třeba Karlovarským krajem se i po dvaceti letech pořád zvětšují. Z větší části se peníze z těch fondů rozkradou, pardon přerozdělí, ve prospěch těch bohatších. Nebo se za ně kdesi na hranici vystaví plavecký megabazén, jehož rezavé věže trčí do vzduchu možná tak jako vyhlídkové věže pro místní dravce…
Jsme přece ekonomickými tygry východní Evropy, jak hlásal ministr hospodářství Karel Dyba za ODS. Zajímavé: ódéesáci byli zprvu nejvíce pro Evropu, i když Václav Klaus opakoval: Jaké vstupování? Vždyť my jsme v Evropě vždycky byli! To je ponižování, braňme svou hrdost! Ale přístupové dokumenty v Římě podepsal. Když je nějaká velká sláva, tak to on u toho být musí. Po letech dodával: já ale podepisoval vstup jen do společenství trhu, a ne do společné politiky! A už vůbec ne té zahraniční. A to je – uznejme – pravda. Uvidíme, co s tou politickou unií bude. Teď řeší imigraci „povinnou solidaritou“ (aneb vyber si, jak budeš pomáhat, ale vybrat si musíš, takže jsi suverénní v rámci možnosti) a moc jí to nejde. Nejen kvůli Maďarům. Ale unie nakonec skoro všechny problémy když ne vyřešila, tak vyseděla.
Až tehdy pořádně vyvstala kruciální otázka, zda studený protestanský Sever může vůbec být v jednom spolku s katolickým středomořským jihem
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Jsem majitelem jeepu (džípu). A mám na něm bílé hvězdy, nikoliv rudé, jak žádá Zbyněk Petráček kvůli tomu, že prý většinu území ČSR osvobodila Rudá armáda. Jakékoli hvězdy na vozidlech Jeep MB byly před rokem 1989 absolutní tabu. Po sametové revoluci si mohli majitelé jeepů hvězdy na vozidla konečně nastříkat. A nikdo jim nemohl přikazovat jejich barvu. Sto procent majitelů se rozhodlo pro barvu bílou a žádný pro barvu rudou.
Důvody jsou jasné: není „osvoboditel“ jako osvoboditel. Ti s bílými hvězdami přijeli, osvobodili a odtáhli. A ještě zabránili excesům RG (rabovacích gard) vůči německy mluvícím spoluobčanům s tím, že nás nepřijeli osvobodit od nácků proto, abychom se my začali chovat jako náckové. Ti s rudými hvězdami přijeli, aby nahradili jednu totalitní diktaturu (nacistickou) druhou totalitní diktaturou (komunistickou). Aby rabovali, znásilňovali, kradli hodinky a přihlíželi excesům nejhorší lidské spodiny vůči německojazyčným spoluobčanům. Ještě nějaké otázky ohledně barvy hvězd na jeepech?
Milan Březina
Praha LN, Dopisy redakci 4.5.2024 (Ad LN 29.4.: A co takhle džíp s rudou hvězdou)
***
https://www.slavnostisvobody.cz/program/
105 let od tragické smrti gen. M. R. Štefánika
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
OS Břeclav 20.5.2024: DVA RAKUŠANÉ SI ŠLI ZARYBAŘIT; ČESKOSLOVENŠTÍ POHRANIČNÍCI JE ZASTŘELILI
V pondělí 20. května 2024 se Okresní soud v Břeclavi vrátí do temné noci z 3. na 4. srpna 1956, kdy na těžko přehledném hraničním soutoku Dyje a Kyjovky zastřelili českoslovenští pohraničníci rakouské rybáře Karla Benedikta (nar. 1913) a Waltera Wawru (nar. 1927).
Podle dobových dokumentů Pohraniční stráže se oba muži ocitli přibližně 60 metrů od hranice na československém území, načež se dostali pod palbu pohraničníků a oba byli usmrceni. Následující den byli tajně pohřbeni na břeclavském hřbitově. Československé orgány případ utajovaly až do pádu komunistického režimu v roce 1989. Příbuzní obětí se o přesném osudu svých blízkých dozvěděli až od pracovníků České televize, kteří o tomto případu natočili krátký, emocionálně silný dokumentární film, v němž břeclavský badatel Milan Vojta celý případ rekapituluje a vyjadřuje lítost a snahu o vzájemné usmíření.
Read more...