Aktualizováno 23.6.2024: Dnešního dne slavíme Mezinárodní den whistleblowingu – ochrany oznamovatelů - Značení včelích matek v oplodňáčku. Letos frčí zelená - Takové starosti mají ministři Lipavský a Šalamoun...
***
Aktualizováno 20.6.2024: Redakční radě časopisu ministerstva zahraničí šéfoval ruský špion
***
Dr. Damjan Prelovšek – historik umění a odborník na moderní architekturu, odborník na dílo architekta Jože Plečnika, velvyslanec Slovinska v ČR 1998-2002, člen Evropské akademie věd a umění, spisovatel a fotograf.
***
AUDIOZÁZNAM výslechu svědka Damjana Prelovšeka (1.4.2022)
***
Česká televize nedávno odvysílala francouzský film Atentát v Paříži z roku 1972 inspirovaný skutečnou událostí. Příběh bývalého marockého ministra Sadiela (ve skutečnosti politika Mehdi Ben Barka, mimochodem spolupracovníka československé STB). Byl přítelem vylákán ze svého švýcarského exilu do Paříže pod záminkou mediálního interview. Trochu připomíná i naši story. Sadiel byl unesen na Bulváru St. Germain francouzskou tajnou policií, přepraven do vily gsngstera, který za války spolupracoval s gestapem a v jejím sklepení nelidsky mučen svým bývalým přítelem a kolegou, rovněž marockým ministrem, ovšem stále ještě ve funkci. Sadiel náležel k levicovým politikům, přemýšlel nad zlepšením životní úrovně chudého marockého lidu, který dle jeho kata „ještě nedospěl tak daleko, aby si ji zasloužil“. Do Maroka se vrátil Sadiel v dřevěné bedně a byl kdesi pohřben pod nánosem písku. Přítel v uvozovkách, kterého hraje mistr Trintignan, zalitoval svého pochybení, k němuž ho tajná služba donutila výhrůžkami a nutno dodat, že zřejmě netušil, že konečným cílem je Sadielova smrt a vynucení jmen jeho spolupracovníků v Maroku středověkými metodami. Trintignan tedy vše nahrál na magnetofonovou pásku a kontaktoval své mediální kolegy, aby došlo ke zveřejnění kauzy, doufal i v záchranu Sadielova života. To se mu bohužel nepovedlo. Vtipná byla scéna řady mužů sedících na sluchátkách a odposlouchávajících konverzace. Samozřejmě se takto ihned dozvěděli, kde je Trintignanova kancelář a zneškodnili ho. Zemřel nakonec rukou onoho novinářského kolegy, který také pracoval pro tajňáky. Trintignan ale přece jen nějaké slušné přátele měl a ti oznámili policii, že je ve sklepení vily Sadiel držen i ohrožení Trintignanova života. Komisař byl aktivní a snažil se vše vyšetřit. Jeho pátrání se tajné službě nelíbilo, a tak se ho jejich pracovník snažil přimět, aby všeho nechal. Policista byl ale čestný a nedal se zastrašit. Bohužel na zkorumpované tajňáky byl krátký. Patří mu alespoň obdiv za statečnost a odvahu a snahu, což české Národní centrále pro boj s organizovaným zločinem chybí. Ta, když jí někdo naznačí, že šetřit nemá, vzdá vše.
Film nicméně připomenul prostředí politických machinací, v nichž často služby hrají větší či menší roli
I Trintinagnova přítelkyně ve snímku nejprve nevěří, co jí vypráví a říká: „to je jako detektivka“. Ano, tak je to bohužel i s naším příběhem. Jen my jsme ještě naštěstí naživu, přestože nám bylo opakovaně vyhrožováno. Tajné služby se každopádně aktivizovaly i zde. Ne únosem, nýbrž sledováním české ambasády, jejích pracovníků a snahou překazit podvody s vízy, případně později přispět k jejich prošetření. Jenže to nebylo možné bez spolupráce české strany a ta zájem na boji s korupcí neměla.
Všichni si kladou otázku - proč?
V r. 2019 jsem získal informace o kšeftování s schengenskými vízy mezi velvyslancem Viktorem Lorencem a Ahmedem Bahaddouem od pracovníků Královského paláce. Jaká byla přesně jejich pracovní pozice, lze těžko říci. Členy kárné komise to moc zajímalo. Palác je tajemný, lidé, kteří tam pracují, nedávají vizitky a o mnohém se nemluví. Mnozí mají i dvojí misi. Tito byli určeni pro kontakty s bývalými socialistickými státy, napomáhali rozvíjet bilaterální vztahy a konkrétně se mnou např. nabídli pomoc Paláce při organizování kulturních akcí ambasády. Uváděli, že král Mohammed VI. si velmi oblíbil Prahu při své návštěvě v r. 2016, spřátelil se prý i s prezidentem Zemanem. Palácoví pracovníci oceňovali např. kvalitu českých lázní s tím, že se snaží krále přimět, aby v nich strávil nějaký čas na svou léčbu (trpí různými nemocemi, mimo jiné ho trápí astma). Král by rád do Čech znovu jel a Česko ho velmi zajímá i z hlediska obchodních vztahů. Zmínili např. že by uvítal vybudování továrny na montáž vozů Škoda v Maroku.
Palác měl takto alokovány své pracovníky pro každou zemi/ambasádu
Sepisovali každý týden zprávu o bilaterální relaci, hodnotili práci diplomatů a snažili se jistě prosazovat marocké zájmy. Počet takových lidí zřejmě závisel na důležitosti dané destinace a její velikosti. Na ČR a několik dalších zemí včetně Balkánu bylo přiděleno patrně jen pár osob. Palác nabídl pomoc s financováním knihy k 60.výročí vztahů ČR – Maroko, plánoval velký večerní koncert pro rok 2020 s jejím křestem a vystoupením českých umělců ad. Domníval jsem se, že je zájem důstojně oslavit kulaté výročí česko-marockých vztahů a podpořit i mou výstavu o Pražském hradu, kterou měl slavnostně otevřít prezident Miloš Zeman (jeho návštěva se pak ale nerealizovala). Nevím, zda palácoví lidé pouze čerpali informace od svých kolegů nebo byli sami propojeni např. s palácovou gardou (tak jako novinář, který zabil Trintignana v uvedeném filmu). Každopádně později se ukázalo, že mají přístup k marockým odposlechům české ambasády, a dokonce některé z nich poskytli v zájmu transparentního šetření, aby ustala šikana čestné konzulky. Na otázku, proč asi Maročané některé odposlechy poskytly, si lze odpověď jen domýšlet. Nejlépe by odpověděli sami. Běžně se to nedělá, spíše chce každá země tyto své aktivity skrýt.
Maročané věděli naprosto vše
K odposlechům využívali své bývalé studenty, kteří se naučili česky v Československu a také profesionální překládací program, o němž říkali, že je mnohem lepší než google. Jeden z pracovníků Paláce dokonce sám česky také uměl. Právě on se po návratu konzulky do Prahy divil jak to, že nemá práci a nic se neřeší. „Vždyť má MZV k dispozici nahrávku a z ní je vše jasné – podezřelá víza prosazoval Viktor Lorenc a ona jen pracovala slušně a dle zákona“. Konzulka nahrála jeden rozhovor s velvyslancem na pokyn Jiřího Čisteckého, jenž působil jako zástupce ředitele bezpečnostního odboru českého MZV (pozn. později generální konzul v Istanbulu, CDA a.i v Moskvě, odkud odjel minulý měsíc). Jenže MZV se schválně nahrávkou vůbec nezabývalo, protože nechtělo provinění velvyslance přiznat. Cíl byl vše zapřít.
Od Maročanů jsem postupně některé jejich tajné odposlechy dostal
Ty první obdržel ihned právě p. Čistecký, ale k šetření vůbec nedošlo. Když MZV dělalo mrtvého brouka a dalo se cestou protiprávní odvety vůči konzulce - oznamovatelce protiprávního konání v úřadu, viděl jsem jedinou šanci na změnu v médiích. V demokratických státech přispívají média k boji proti korupci, za lepší společnost, za dodržování zákonů. Mnohdy jsou tím jediným impulsem, který přispěje k nějakému šetření a ke změně k dobrému. V ČR je ale situace úplně jiná, což jsem tehdy nevěděl. Jediný, kdo měl odvahu udělat reportáž, byl pan Josef Klíma z TV Seznam. Doporučili mi ho kamarádi coby odvážného a profesionálního reportéra. Každý novinář si chce samozřejmě ověřit o čem píše, a tak jsem mu poslal CD s několika nahrávkami jako důkaz, že je vše pravda. Že konzulka pouze zamítla víza podezřelým lidem, kteří by se z Evropy nevrátili, zůstali by ve Francii a mohli být i bezpečnostním rizikem.
Viktor Lorenc vydávání těchto víz podporoval, dokonce omlouval žadatele, kteří byli v minulosti chyceni francouzskou policií, že byli hloupí, měli letět do Prahy a pak jet pozemní cestou do Francie. Tak by je nikdo nechytil. Opravdu důstojný projev pro velvyslance členského státu EU, který by měl mít zájem na bezpečností celé Evropy, a ne posílat podezřelé Araby jinému členovi
Takto si spolupráci v Evropské unii opravdu nepředstavuji.
Lorenc nad vším mávnul rukou, že v Maroku nemá nikdo nikdy dost, a proto i ti, kteří mají dost financí, podvádějí a mamoní dál, včetně pašování lidí do Evropy
Bylo tedy jasné, že je v procesu kšeftování s vízy zapojen a před kárnou komisí MZV by měl stanout on, ne Jana Chaloupková. Ta žádosti o víza zamítla, aby se nebezpeční lidé do Evropy nedostali. Jenže tehdejší státní tajemník Miloslav Stašek fandil Lorencovi a také doufal, že ho Lorencův blízký známý Miloš Zeman bude jmenovat velvyslancem v USA (dnes jím je). Konzulka proti tomu neměla co nabídnout. Pouze čestnou službu vlasti a EU, což nebylo důležité. Tajemník tedy uvalil kárné řízení právě na oznamovatelku. Přesně proti logice, čímž spolu s dalším postupem proti konzulce potvrdil, že nejen že nemá zájem podvody s vízy korektně řešit, ale že je podporuje a možná i organizuje likvidaci oznamovatele a příkladného státního zaměstnance. Vše bylo postavené na hlavu. Přitom Směrnice EU na ochranu oznamovatelů doslova zakazuje uložení nebo použití disciplinárních opatření, důtky a jiné sankce. Reportáž J. Klímy - Stíny nad vízy z Maroka. A kuriózní spor s policií se stala záminkou pro toto kárné řízení.
Státní tajemník obvinil konzulku z organizování této reportáže a nedbal mých sdělení, že jsem jejím iniciátorem já
Naopak mne v odpovědi zastrašoval, že se nemám míchat do „českých záležitostí“ a zapomněl, že schengenská víza jsou společná pro nás všechny a nejsou jen vnitřní věcí Česka. Reportáž p. Klímy zřejmě na MZV vyvolala přeci jen poprask, a tak na ni musel úřad přece nějak reagovat. Tajemník tedy nechal na web MZV umístit článek plný trapných nepravd „Vnitřní kontrola na ZÚ Rabat neodhalila pochybení při vydávání víz“
MZV nevyslalo inspekci ihned poté, co se o možné protiprávní činnosti dozvědělo, ale až za 5 měsíců!
Na velvyslanectví v Rabatu byla účelově vydávána schengenská víza za účelem údajné turistiky v ČR podezřelým žadatelům, kteří byli poté chyceni francouzskou policií v Paříži a nejen tam, třeba i v Německu. Článek tvrdí, že MZV vydává víza odpovědně vůči schengenským partnerům – s tím ale nekoresponduje názor V. Lorence, že by migranti měli létat do Prahy, a pak se přesouvat do Francie pozemkou, aby je nikdo nechytil (při neexistenci vnitřních hranic v rámci Schengenu a v případě štěstí, že přeci jen náhodná kontrola nebude, jde o cestu používanou ilegály).
MZV přiznává, že kontrola náhodné skupiny vízových žádostí našla 7 žádostí Ahmeda Bahaddou, zatímco sám Bahaddou v reportáži J. Klímy své angažmá ve vízech zapírá
Pět žádostí bylo konzulkou Chaloupkovou zamítnuto. A co ty další dvě? Tato víza byla vydána a jejich držitelé byli chyceni francouzskou policií. Podle A. Bahaddoua žijí oba muži dodnes v Evropě, jeden ve Francii – návrat do Maroka tedy opravdu neplánovali. Komentáře netřeba. Zpráva jedné české nevládní organizace zabývající whistleblowingem správně upozorňuje, že inspekce, která na ambasádu přijela, nekontrolovala všechny vízové žádosti, ale jen nepatrný vzorek, navíc z období práce konzulky a výběrem nebyla pověřena konzulka (o níž článek hovoří jako o té, která byla zodpovědná za výkon vízové agendy), ale pouhá konzulární referentka Anna Kocurková (mimochodem jak palácoví pracovníci zdůrazňovali dcera Lorencova přítele, s níž Bahaddouova víza velvyslanec předem plánoval – což potvrdil i sám Bahaddou).
Ta samozřejmě vybrala ke kontrole takový vzorek, aby se tam žádné podezřelé žádosti spojené s Bahaddouem nedostaly
Oněch sedm žádostí dostala komise od konzulky. Jak sdělil A. Bahaddou víza vydával i sám velvyslanec, a to dokonce nejen v době dovolené konzulky mimo Maroko, ale i v době její přítomnosti v zemi. Proto byl také Bahaddou zamítnutím víz, které prošly její rukou zaskočen a doslova naštván. Vše bylo předem domluveno, tak proč najednou nastal problém? Tvrzení článku, že Chaloupková měla vydávat víza „v souladu s platnou legislativou, bez vnějších zásahů a s vyloučením jakýchkoliv neregulérností“ zní hezky, ale za situace, kdy si je proti legislativě a bez Vašeho vědomí vydává sám šéf, nemůžete nic dělat. A když Vám to nenápadně přikazuje, dostanete se do pěkně nepříjemné situace.
Konzulka o vízech v Maroku vůbec nehovořila, tudíž nemohla ani žádné důkazy předložit
O vízech jsem hovořil u J. Klímy já. Ovšem MZV důkazy předloženy byly – MZV dostalo kopie podezřelých vízových žádostí s příslušnými informacemi, nahrávku a také audio, kde Bahaddou vysvětluje, jak se na vízech s V. Lorencem domlouval. Je pravdal, že v případech podezření z nestandardního vydávání víz MZV odvolalo velvyslance (např. p, Čumbu z Íránu). Státní tajemník navrhnul i odvolání V. Lorence a vláda to schválila.
***
Diplomat dával víza Íráncům, kteří na ně neměli nárok. Ministerstvo mu na tři měsíce snížilo plat
Případem možného kupčení se schengenskými vízy se bude zabývat zahraniční výbor Poslanecké sněmovny
***
Jenže Miloš Zeman schoval odvolání svého chráněnce do trezoru a naopak mu pobyt prodloužil do roku 2021, aby (jak řekla marocká asistentka ambasády pí Ilham) zařídil nějaké kšefty. Miloš Zeman byl o podvodech informován, ale neudělal nic.
Státní tajemník M. Stašek byl vyzván, aby článek vzhledem k jeho nepravdám a manipulacím stáhl, ale odmítl to. Osoba reprezentující dohled nad státní službou a dodržováním zákona o státní službě by měla konat korektně a neholdovat podvodům.
Kárné řízení představuje sankci, kterou zakazuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/1937 o ochraně oznamovatelů porušení práva EU
Samozřejmě bylo coby odveta zakázáno i českým vládním nařízením na ochranu oznamovatelů. MZV použilo k likvidaci konzulky prakticky vše, co je v této Směrnici uvedeno a zakázáno. Kárné řízení mělo nejen sankcionovat, ale také pomluvit końzulku mimo MZV, včetně NBÚ, případně mohlo směřovat k ukončení služebního poměru jako jednomu z možných trestů, nebo alespoň zajistit postih finanční. NBÚ jsem napsal o vízech v Maroku pravdu a v kárném řízení jsem vystupoval jako svědek. Mou výpověď si můžete poslechnout výše.
Přestože by kárná komise měla být vzorem v dodržování právních předpisů, konala přesně proti nim
Požádal jsem o překladatele, protože sice česky umím, ale jsem samouk a u jednání typu soud, policie apod. jsou mnohdy důležitá jednotlivá slova a otázky jsou i záludně pokládány. Měl jsem nepříjemnou zkušenost z NCOZ, kdy se v zápisu mé výpovědi objevily věci, které jsme neřekl, některým otázkám jsem plně nerozuměl, protože byly dlouhé, těžko se držely v paměti a neměl jsem vůbec čas si výpověď zkontrolovat. Musel jsem ji podepsat bez přečtení a chyby jsem pak našel doma. Nečekal bych něco takového od policie. U kárné komise jsem tedy již byl opatrný a chtěl jsem tlumočníka. Nedočkal jsem se ho ale, byť jsem na něj měl nárok. Požádal jsem také o náhradu cestovného dle příslušného zákona, ale kárná komise mi žádost zamítla. Začala hledat detaily typu, že jsem přijel do Prahy o den dříve a o den později odjel, přitom cesta z Lublaně trvá minimálně 8 hodin rychlé jízdy, není mi již dvacet let a také jsem se v té době necítil dobře zdravotně. Potřeboval jsem si odpočinout. Časování cesty je ostatně má věc a hledání záminek bylo opravdu trapné.
Nejde o peníze, ale o princip, a tak jsem se odvolal komisi druhého stupně u ministerstva vnitra. Vyhrál jsem, ale až po roce!
A nový státní tajemník MZV Radek Rubeš mi pak napsal, že „má pro mne dobrou zprávu, že mi částka bude uhrazena“. Bylo to směšné. Připadal jsem si jako Alenka v říši divů. Uhrazení nákladů měla být samozřejmost, to, že taková maličkost trvá rok a kvůli tomu se sepisují dlouhé strany paragrafů, je v diplomacii navýsost trapné. Jako dobrou zprávu bych spíše uvítal konec šikany konzulky a návrat do světa normální diplomacie na úrovni.
Kárná komise měla tři členy - předsedou byl Jiří Linek, členy ředitel inspekce a prošetřovatel, který by se správně měl zabývat ochranou oznamovatelů
Jenže on působil přesně opačně. To bylo absurdní tím více, že je to bývalý policista. Proto mne překvapil vyhozený auditor J. Čapek: Vyhozený zaměstnanec MZV ČR kritizuje ministra Lipavského za vytvoření prokorupčního precedentu!, kde uvádí, že mu ředitel nakázal sepsat audit výběrových řízení MZV po pravdě. Má zkušenost s ním byla totiž přesně opačná.
Jako prošetřovatel a ředitel inspekce odhodil šetření podvodů s vízy a přikryl realizaci inspekce v říjnu 2019, která byla zmanipulována
Inspekce měla za úkol sepsat závěr, kde se nic nepotvrdí na velvyslance a případně něco vymyslet na konzulku, aby mohla být odvolána. J. Linek povolil sepsání nepravdivé zprávy a konzulce nedal po návratu do ČR možnost se se zprávou seznámit, vyjádřit se k ní a bránit se proti lžím. Přitom když jsem se později obrátil na premiéra A. Babiše, MZV mu dalo nepravdivou informaci, že se konzulka se zprávou inspekce seznámila. Linek se schovával za údajný vnitřní předpis, že zprávu čte jen velvyslanec. Jenže když je oznámení učiněno právě na něj a jeho podporu trestné činnosti, tak toto ustanovení pozbývá smysl. Především pokud jsou poskytnuty důkazy vízových podvodů a na oznamovatele jsou nakydány nějaké lži ve snaze ho diskreditovat, je povinností dle zásady demokracie a lidských práv zprávu dále řešit. Především dát možnost obrany. A seznámení s částí, která se týká zaměstnance je v rámci MZV běžné. Mimo jiné i proto, že když se se zprávou neseznámíte, nemůžete přece napravit své případné chyby.
Linek (a nejen on) se ale dal na cestu postupů nedemokratických režimů
Konzulka takto neměla možnost obrany proti machinacím proti její osobě, kdy se velvyslanec a spol. snažili odklonit zájem od víz směrem k ní coby psychicky nemocné osobě, aby se mohlo říci, že žádná podezřelá víza nebyla a ona si je vymyslela. V tomto smyslu pak splnila svůj „úkol“ i psycholožka Eva Pavlovská: IV. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - Eva Pavlovská – psychologie na objednávku
J. Linek zasedal v kárné komisi s dvěma ministerskými právníky Jiřím Šlaisem a Kristýnou Najmanovou. Připadal jsem si jako za socialismu u soudu s Václavem Havlem. Vše bylo předem domluvené, pravda nikoho nezajímala. Komise měla nad hlavami fotografie z podzemí Trauttmandorffského paláce, kde byla jednací místnost – dříve vězení. Tím asi naznačovala budoucnost obviněného. Ostatně Jaroslav Olša ml. tehdy zástupce ředitelky personálního odboru a nyní generální konzul v Los Angeles - V. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - všichni jsou už v Mexiku...pardon v USA - jednomu známému řekl v r. 2020 při prohlídce těchto bývalých kobek, že „tam patří Chaloupková, do vězení“ (čímž potvrdil, že fandí pašování lidí skrze prodej víz).
Komise vše nahrávala a vypadalo to opravdu jako u komunistického soudu
Komisi samozřejmě spadla pusa, když jsem se k reportáži po pravdě doznal. Tím ji nemohli hodit konzulce na záda (i když zapomněli, byť šlo o právníky, že dle Evropské směrnice může whistleblower zvolit medializaci s cílem boje proti korupci). Také jsem potvrdil, že jsem marocké nahrávky předal J. Klímovi já. To jsem překazil další záměr komise, hodit na konzulku jejich vytvoření a předání novináři. Jenže MZV je velmistr ve výmyslech a komise poté změnila obvinění, že nahrávky udělala konzulka a pak je dala neznámé osobě.
Nevím, jak to mělo být dále – asi že ti neznámí to dali Klímovi nebo mně a já jemu. Zmatené ideje z beznaděje, že se nedařilo oznamovatele šikanovat. P. Šlais také naznačoval, že jsem/jsme nalepil na nahrávky jméno odposlouchávacího systému, nějaký trackviews. Proč by to někdo dělal? A hlavně by se na to dalo technicky přijít. Já jsem si tohoto malého slova vpravo dole ani nevšimnul, ale jeden policista mi pak řekl, že je to program na nabourávání telefonů, který odčítá fotky, konverzace, hovory, prostě vše a může se propojit s dalšími programy.
MZV se ale nechtělo do tajných odposlechů marocké strany šťourat, protože je Maroko důležitý obchodní partner ČR v Africe, jeden z hlavních a Češi měli strach, aby jim Maroko některé obchody neutlo. Tak raději prodávali svou bezpečnost
Možná marocké straně i aktivně pomáhali při těchto odposlouchávacích aktivitách? Kdo ví, proč se ambasáda nekódovala alarmem po pracovní době a o víkendu tak často? Papírek „nekódovat garáž“ byl na stěně v místnosti marocké asistentky Ilham, přestože ho viděly všechny marocké síly pracující na ambasádě a všechny návštěvy. Ještě jsem neviděl, aby někdo takto podceňoval bezpečnost, nezabezpečil velvyslanectví po pracovní době, a ještě to hlásal do světa jakoby nic. Ale možná někdo měl mít tajně na velvyslanectví přístup a alarm by mu ho znemožnil?
Příště XV. díl: Jak probíhá inspekce českého ministerstva zahraničí
***
Komentář:
Z webu MZV vyplývá, že Jiří Šlais – životopis a Kristýna Najmanová - životopis, jsou ředitelé právních odborů ministerstva v rámci konzulární a vízové sekce (odboru komunitárního práva a odboru legislativně právního). Vrchním ředitelem sekce je Martin Smolek - životopis (dle Seznam.cz blízký ČSSD). Z životopisu pí Najmanové je vidět, že působila v Bruselu, právo EU je přímo obsahem její služby i nyní. Je zajímavé, že ji ale porušování práva EU vůbec nevadí, ale na šikaně oznamovatele se podílela a dle audia z kárného řízení by bylo možné říci, že téměř s potěšením.
Vrchní ředitel Smolek působil ve své funkci i v r. 2019 (až dodnes), je tedy plně informován a nese i zodpovědnost spolu s J. Linkem (prošetřovatel a ředitel inspekce) a D. Novým (tehdejším ředitelem vízového odboru) a H. Franderovou (současnou ředitelkou vízového odboru) za krytí podvodů s vízy na ambasádě v Maroku, a to krytí záměrné, dlouhodobé, trvající několik let, navíc spojené s odvetou vůči oznamovateli. Tímto MZV a především jeho zaměstnanci pověřeni výkonem a kontrolou vízové agendy, vztahy v rámci EU a ochranou oznamovatelů (vše priority EU!) pochybili. Za článek zmíněný v textu výše předpokládám odpovědnost tiskového odboru, ale jistě na pokyn někoho z těchto odborů ve spolupráci se státním tajemníkem. Možná je autorem nepravdivého a zavádějícího webčlánku odbor vízový. Tímto MZV podporuje nekalou činnost kolem vydávání schengenských víz a odvetu vůči oznamovateli v rozporu s českými i celoevropskými předpisy.
Souhlasím, že případ konzulky Chaloupkové by mohl být vyučován studentům práv na univerzitách jako vzorný příklad totálního naplnění odvety vůči whistleblowerovi dle práva EU i členských států. MZV jakoby „jelo prstem“ po výpisu zakázaných opatření, aby je aplikovalo v praxi? Nebo snad ještě existují nějaké vzory likvidace lidí z doby minulého režimu? Ta druhá varianta je pravděpodobnější, kdy nemalé části tzv. „starých struktur“ a jejich pohrobků bylo umožněno zůstat u moci, či se k ní postupně vrátit. I prezident Petr Pavel byl mnou opakovaně informován, nereaguje, nekoná. V době, kdy byl školen na rozvědčíka u StB, byly tajné služby v ČSSR plně pod kontrolou GRU. Rusové umí pracovat dlouhodobě. Rád bych se mýlil!
Jan Šinágl, 16. 6. 2024
Mezinárodně uznávaný nezávislý novinář, publicista, politolog, t.č. postihován v zemi EU (za svobodu slova a právo veřejnosti na informace) na majetku i zdraví. Angažovaný občan, dvacet let hájící pravdu, spravedlnost a zachování demokratických hodnot. Občan České republiky a Švýcarské konfederace, respektovaný demokratickými občany Evropy. 30 let života v totalitě, 20 let v demokracii, 20 let v postotalitě.
Read more...