Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Podívejte se a rozhodněte se sami. Video BÍLÁ GENOCIDA nebylo možné umístit na můj YouTube kanál z důvodů porušení autorských práv. Rychlé a hromadné promíšení zcela rozdílných kultur nedopadlo nikdy dobře. Projevy europoslanců jsem na svůj YouTube kanál natočit mohl, zatím… Kolik Evropanů by s těmito projevy, za současné situace v Evropě, nesouhlasilo? J.Š.

Youtube reagoval obratem – viz níže…

Na tomtoVIDEU jeho vnuk John Nash Baťa vypráví o svém dědovi  Janu Antonínu Baťovi

J.A.Baťa umožnil vyškolit 250 pilotů před vznikem II.světové války na obranu Československa. Mnoho z nich se stalo později piloty RAF.

J.A.Baťa umožnil na svých pozemcích v Brazílil vybudovat existenci více jak 150 000 evropským uprchlíkům po skončení II.světové války a pomohl jim tak začít nový život.

Do roku 1939 vytvořil J. A. Baťa nesmírně silný exportní podnik Kotva se 700 zastoupeními po celém světě.

75.výročí SNP: Jeden z jeho největších hrdinů kpt. Josef Trojan, správce Baťových statků na Slovensku, stále zapomínán…

Dne 21. prosince 1962 přistálo v Ganderu v kanadské provincii Newfoundland kubánské letadlo, které startovalo v Praze a potřebovalo doplnit palivo. Vystoupil z něj i Miloš Navrátil. Bylo mu patnáct let, do letadla pronikl bez letenky a bez povolení. Neuměl pořádně žádný jazyk, ale s pomocí přivolaného tlumočníka vysvětlil kanadským úředníkům, že hodlá v jejich zemi zůstat. Celý článek>

Jeho projev v polském parlamentu jistě zaujme, byť nemusíme souhlasit se vším - hlas zdravého rozumu.

Lidem v nouzi je třeba pomáhat, ale pomoc má své hranice, nemáme-li být ohroženi sami. Různé kultury a rasy se mohou vzájemně obohacovat, navštěvovat, ale žít společně v jedné zemi, kdy je nespojuje stejná kultura a víra, je „časovaná bomba“. Kdo z politiků v Bruselu a jinde by chtěl bydlet v domě, či čtvrti, společně s lidmi zcela jiné víry, zvyků, způsobů a kultury? Poměry ve Francii, SRN, Švédsku a dalších zemích Evropy, nám to dennodenně připomínají. Připomínám i výrok lybijského vůdce M. Khadáfího: „Dobijeme Evropu ženskými pochvami.“ Na druhé straně blahobyt „vyspělých“ zemí je z nemalé části podložen i rabováním nerostných surovin i v zemích, odkud přicházejí uprchlíci. Také zbrojní průmysl sleduje své cíle, na jejichž konci roste bída zemí, kam dodávají své zbraně, ať už přímo či zprostředkovaně. Jednou z cest je začít vracet část našeho blahobytu zemím, kde měl svůj původ, naučili se postupně sami hospodařit ve prospěch většiny, ne jednotlivců a skupin s účelovou podporou ze zahraničí. Bude to dlouhá a nejistá cesta, ale neřešení problému začne řešit i nás, dříve či později, nemilosrdně, spravedlivě a zaslouženě. JŠ

P.S.

Jedna česká rodina se po 50ti letech právě vrací z JAR, zemi kterou milovala a která jí poskytla politický asyl, informoval ČRoPlus. Už se tam necítí bezpečně, tvrdí, že zemi nečeká nic dobrého. Myšlení jednoduchého domorodce vyjádřil jeho přesvědčením: „Když ty máš dům a já ne, není to spravedlivé.“ Dále chudina nevidí. Je snadno manipulovatelná a zneužitelná. Bude-li bída, prostě si vezmou vše, dokud bude co brát.

Když před 30 lety, v roce 1992, maďarský finančníkGeorge Soros devalvoval anglickou libru, britská vláda se bránila. Udělala vše, co bylo v jejích silách, aby hodnotu své národní měny zachovala. Britští úředníci zvýšili úrokové sazby až na 15 %. Bank of England pak v zoufalé snaze podpořit libru prodala 40 miliard dolarů devizových rezerv.

Nakonec to samozřejmě nefungovalo. Bank of England se zhroutila. Celkové náklady pro obyvatele Velké Británie? No, to se těžko měří, ale byly to nejméně 3 miliardy liber. A to v době, kdy jedna libra měla hodnotu téměř 2,5 dolaru. Nyní stojí 1,20 dolaru, což o mnohém vypovídá. Spojené království zchudlo, ale ne George Soros. Jeho fond si přišel na miliardu dolarů zisku - miliardu dolarů za to, že nic nevytvořil, jenom něco zničil. 

Aktualizováno 23.6.2024: Dnešního dne slavíme Mezinárodní den whistleblowingu – ochrany oznamovatelů -  Značení včelích matek v oplodňáčku. Letos frčí zelená - Takové starosti mají ministři Lipavský a Šalamoun...

***

Aktualizováno 20.6.2024: Redakční radě časopisu ministerstva zahraničí šéfoval ruský špion

***

Dr. Damjan Prelovšek – historik umění a odborník na moderní architekturu, odborník na dílo architekta Jože Plečnika, velvyslanec Slovinska v ČR 1998-2002, člen Evropské akademie věd a umění, spisovatel a fotograf.

***

AUDIOZÁZNAM výslechu svědka Damjana Prelovšeka (1.4.2022)

***

Česká televize nedávno odvysílala francouzský film Atentát v Paříži z roku 1972 inspirovaný skutečnou událostí. Příběh bývalého marockého ministra Sadiela (ve skutečnosti politika Mehdi Ben Barka, mimochodem spolupracovníka československé STB). Byl přítelem vylákán ze svého švýcarského exilu do Paříže pod záminkou mediálního interview. Trochu připomíná i naši story. Sadiel byl unesen na Bulváru St. Germain francouzskou tajnou policií, přepraven do vily gsngstera, který za války spolupracoval s gestapem a v jejím sklepení nelidsky mučen svým bývalým přítelem a kolegou, rovněž marockým ministrem, ovšem stále ještě ve funkci. Sadiel náležel k levicovým politikům, přemýšlel nad zlepšením životní úrovně chudého marockého lidu, který dle jeho kata „ještě nedospěl tak daleko, aby si ji zasloužil“. Do Maroka se vrátil Sadiel v dřevěné bedně a byl kdesi pohřben pod nánosem písku.  Přítel v uvozovkách, kterého hraje mistr Trintignan, zalitoval svého pochybení, k němuž ho tajná služba donutila výhrůžkami a nutno dodat, že zřejmě netušil, že konečným cílem je Sadielova smrt a vynucení jmen jeho spolupracovníků v Maroku středověkými metodami. Trintignan tedy vše nahrál na magnetofonovou pásku a kontaktoval své mediální kolegy, aby došlo ke zveřejnění kauzy, doufal i v záchranu Sadielova života. To se mu bohužel nepovedlo. Vtipná byla scéna řady mužů sedících na sluchátkách a odposlouchávajících konverzace. Samozřejmě se takto ihned dozvěděli, kde je Trintignanova kancelář a zneškodnili ho. Zemřel nakonec rukou onoho novinářského kolegy, který také pracoval pro tajňáky. Trintignan ale přece jen nějaké slušné přátele měl a ti oznámili policii, že je ve sklepení vily Sadiel držen i ohrožení Trintignanova života. Komisař byl aktivní a snažil se vše vyšetřit. Jeho pátrání se tajné službě nelíbilo, a tak se ho jejich pracovník snažil přimět, aby všeho nechal. Policista byl ale čestný a nedal se zastrašit. Bohužel na zkorumpované tajňáky byl krátký. Patří mu alespoň obdiv za statečnost a odvahu a snahu, což české Národní centrále pro boj s organizovaným zločinem chybí. Ta, když jí někdo naznačí, že šetřit nemá, vzdá vše.

Film nicméně připomenul prostředí politických machinací, v nichž často služby hrají větší či menší roli

I Trintinagnova přítelkyně ve snímku nejprve nevěří, co jí vypráví a říká: „to je jako detektivka“. Ano, tak je to bohužel i s naším příběhem. Jen my jsme ještě naštěstí naživu, přestože nám bylo opakovaně vyhrožováno. Tajné služby se každopádně aktivizovaly i zde. Ne únosem, nýbrž sledováním české ambasády, jejích pracovníků a snahou překazit podvody s vízy, případně později přispět k jejich prošetření. Jenže to nebylo možné bez spolupráce české strany a ta zájem na boji s korupcí neměla.