Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Samozřejmě ho ani nenapadlo „odměnu“ 100.000,-Kč, spojenou s oceněním, věnovat 
potřebnějším. Žalovaný Tomáš Hradílek má pravdu, když o Hučínovi tvrdí, že je gauner a darebák. Lze to snadno prokázat. Doufejme, že soud dokáže spravedlivě soudit i darebáka, oceněného „hrdinu“ se statusem válečného veterána, který nikdy v žádné válce nebyl, natož aby skutečně, odvážně bojoval. Rád spolu s jinými podám své osobní svědectví před nadcházejícím soudem.
"Dědictví po panu Karlu Zejdovi nabylo právní moci 4. února 2014 a dědicem padesátiprocentního obchodního podílu ve společnosti Kazeto se stal Vladimír Hučín," stojí ve výroční zprávě Kazeta za rok 2014. Účetní hodnota Hučínova polovičního podílu v továrně Kazeto podle údajů z obchodního rejstříku přesahuje deset milionů korun.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Doufám, že se mýlím! Ale pokud bude svět válčit a instalovat svou demokracii ve světě - hlavně další odbytiště - budou lidé z těch kontinentů utíkat do Evropy! USA je daleko - tam kocábky nedoplují!!
Mluví dirigent Riccardo Muti 12.3.2011: „Přátelé milí, existuje několik druhů protestů. Jeden z nich vám chci ukázat výňatkem z opery G. Verdiho Nabucco - sbor zotročených Židů odvlečených po prohrané válce do Babylonu asi 590 let před našim letopočtem“.
Opera se hrála v Římě letos při příležitosti 150 výročí moderní Itálie za přítomnosti Berlusconiho a starosty Říma. Už před začátkem opery byl dlouhý potlesk. Italové, jak víte, milují Verdiho a jeho opery většinou znají nazpaměť a slavné árie zpívají. Opera proběhla normálně až k uvedenému sboru, jehož první slova v překladu jsou: "Oh má země, tak krásná a ztracená". V hledišti bylo zvláštní napětí, které cítil dirigent i účinkující. Když skončil sbor otroků, byl obrovský aplaus. Dirigent slyšel výkřiky: "Opakovat!" A rozruch neustával. V Itálii není zvykem opakovat části v průběhu opery, ale nakonec, když se rozruch utišil, obrátil se dirigent na Berlusconiho a řekl:
"Jsem Ital. Cestuji po celém světě a teď se stydím za to, co se děje v mé zemi, a proto (k obecenstvu) přijímám Vaši prosbu k opakování! Nejen pro vlastenecký obsah, ale při dirigování slov "Oh má krásná ztracená země" myslím na to, že když budeme takto pokračovat v přijímání islámu, zničíme kulturu, která tvoří historický základ Itálie. V tom případě bude naše země opravdu ztracena. Já, Muti, jsem mlčel po léta. Nyní bych chtěl dát této písni skutečný význam. Jsme doma v Římě, v divadle se skvělým sborem a nádherným doprovodným orchestrem. Navrhuji Vám, abyste se připojili, a budeme zpívat všichni spolu." Potom zahájil opakování písně sboru, obrátil se k publiku a dirigoval jejich zpěv. Lidé byli vidět jen tmavě, protože osvětlené bylo jen jeviště, ale jak publikum, tak všichni na jevišti, zpívali ve stoje. Když sbor skončil, bylo vidět, jak si ženy zpívající ve sboru utíraly slzy smutku. Také je nám, v české kotlině, třeba takového Nabucca !!! (text neznámého autora. J.Š.)
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
jan antonín baťa - rozhlasový projev po kapitulaci v září 1938 - Předběhl se svým průmyslovým městem svět o 75 let, říká uznávaný ekonom Zelený - "Myslet globálně, jednat lokálně," bylo jedno z jeho hlavních hesel – Čestný doktorát mu dodnes nebyl vrácen!
... "Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády? Ti z vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil. Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolubojovníků," uvedl k tehdejšímu rozsudku Jan Antonín Baťa ve svém dopise z Brazílie. V roce 2007 jej soud očistil a rehabilitoval. ...
Bohužel, Jan Antonín Baťa zemřel jako psanec, Benešem odsouzený na 15 let těžkého žaláře, zostřeného ve výroční den okupace Čech a Moravy, jako by on nesl zodpovědnost za okupaci. Zemřel ve své druhé vlasti jako vysoce vážený občan Brazílie, kde z pokory a respektu odmítl svou nominaci na Nobelovu cenu míru ve prospěch brazilského generála - humanisty. Tak náš národ odplácí svým skutečným hrdinům a oslavuje druhořadého politika Beneše, jenž se dobrovolně stal "Stalinovým pacholkem". Tak Jan Masaryk hodnotil sebe po návštěvě Moskvy (asi 1947), za to, co Beneš učinil dobrovolně už před koncem války. Vrbík, Zlín 2015
- Podrobnosti
- Kategorie: Ze zahraničního tisku
Po skončení války v roce 1945, se stali tisíce sudetských Němců obětí české zvůle. Místa
hrůz jsou dobře známa. Kupodivu přitom skoro pokaždé chybí jméno Plzně. To může být způsobeno i tím, že se tyto zločiny udály za tlustými vězeňskými zdmi. - Teror Čechů v roce 1945 se nezastavil ani před prominenty. Takže se mezi mrtvými nachází i otec nositele Nobelovy ceny za fyziku z roku 2010 Petera Grünberga, Theodor Grünberg, stejně jako jsou mezi oběťmi také dva vnuci velkého průmyslníka Škody, jehož rodina tak po mužské linii zanikla….
"Vyčištění" Plzně
Po skončení války zahrnovala německá menšina v Plzni přibližně 7000 lidí. K tomu navíc asi 5000 Slezanů a východních Němců, kteří při útěku před válečnou frontou uvízli v Plzni. Všichni byli společně převezeni podle údajů armády USA dne 6. srpna 1945, bez rozdílu a bez prodlení do místních věznic. Byly to tábory Karlov I a Karlov II, krajské vězení a zejména vězení Bory. Několik stovek Němců přišlo do tábora Mirošov a Třemošná u Plzně. Bití, hlad a nedostatek hygieny vedly k neuvěřitelně vysoké úmrtnosti. V červnu odvezli Američané většinu vězňů z táborů v Karlov s nákladními auty do Bavorska. Pro ty, kteří zůstali pokračoval čas utrpení a smrti, a to zejména ve věznici na Borech.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Podle amerického psychologa Philipa Zimbarda je dnešní společnost spíše jevištěm patologických jevů než prostředím k osvojování společenských rolí. A má zřejmě políčeno na mladé muže. Domnívá se, že se izolují, vyhledávají fiktivní světy počítačových her a ztrácejí dovednosti nezbytné k tomu, aby v budoucnosti obstáli ve společnosti.
… Samotu, do které jsou dospívající vehnáni v důsledku nefunkčních rodin, zaplňují počítačovými hrami a virtuálními světy. Trpí jejich zdraví, schopnost najít zaměstnání i partnera. …
… Člověk je totiž do značné míry vydán společenským silám, které nemá ve své moci – je to přirozené, nevyhnutelné i správné. Je společenským tvorem a jeho psychika se vyvíjí jen ve společnosti a v komunikaci s druhými. Zimbardo je ale přesvědčen, že současná společnost se stává spíše jevištěm patologických jevů než prostředím, v němž si osvojujeme společenské role. Společenské struktury již nejsou oporou naplněného života, ale spíše svádějí na scestí.
Read more...