Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
V týdeníku RESPEKT 36/2015, který právě vyšel, je článek redaktorky Jana Klímové Kovboj mezi kufry. Obávám se, že o Hučínovi nemá redaktorka dostatek informací, i když chápu, že nelze v jednom článku probrat všechny aspekty této kontroverzní osoby a osobnosti. Doporučuji čtenářům oba články níže a především komentáře k nim. O panu Zejdovi, dlouholetém agentu StB, po listopadu 89 Hučín vůbec nemluvil, až těsně před jeho smrtí, kdy se o něho najednou dojemně začal staral. Na soudech v Přerově jsem kupodivu pana Zejdu nikdy nezahlédl? Zejdovi kompromitující svazky StB zmizely z archivů. Přístup k nim měl i Hučín, jako důstojník StB. Zato neustále napadá Babiše, jako agenta StB, kdy ho soud zprostil všech obvinění. Tvrdí, že jeho fisch viděl, ale žádný důkaz nepředložil?! Přitom roky tvrdí co vše má ve svém archívu?! Nedivme se proto, že tento gauner, nic jiného není, podporuje i Libuši Rudinskou, jako autorku pomlouvačného dokumentu Pavel Wonka se zavazuje. Při jeho prokázané bezcharakternosti nelze proto vůbec vyloučit i možnost, že Hučín skutečně Zejdu vydíral, aby později získal jeho majetek. Není normální, aby někdo daroval tolik ze svého majetku – peníze, sbírku zbraní a akcie – cizímu člověku. Jen pro „hezké oči“ asi těžko!
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Znal jsem Pavla Krbálka osobně. Několikrát jsem ho navštívil v Lucernu. Zkušenost pana Kohouta se zlatem mohu potvrdit. Pavel uměl skutečně kouzlit se zlatem. Jednou jsme se s kamarádem v jeho lucernském atelieru živě bavili, nepostřehli jsem, že odešel, ale najednou jsme se museli otočit. Něco nepopsatelného nás k tomu nutkalo. Pavel vyňal ze skříně sošku slavné Niké ze zlata o váze několika kilogramů. Byla od nás vzdálena několik metrů - a „něco“ bylo skutečně ve vzduchu. Říkal jsem Pavlovi, zda si mohu na sochu sáhnout – varoval mne, že přiblížením a dotykem její působení přestane. Šel jsem k soše, působení sláblo a dotykem zcela přestalo, jako bych něco vypnul. Jednou jsem ho vezl autem přes noc do Čech. Na osmihodinovou debatu o všem možném nezapomenu. Odešel další krajan, který naši zemi proslavil svým uměním po celém světě, ale kterého obyvatelé naší země ani dnes neznají, jako mnoho dalších slavných krajanů. Díky Pavle!
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Přikládám protokol ve věci vysvětlení dnes na oddělení PČR v Hořovicích. Helena Vondráčková je slyšet stále méně v rozhlase, televizi, pokud vůbec, o koncertech nemluvě. Její webové stránky jsou vypovídající. Pomalu je ráda, když jí někdo nechá na svém koncertu vůbec vystoupit. Proto článek na novinky.cz, či nejnověji v 5+2 ze dne 28.8.2015 „Pořád spěcháme, chybí romantika“, působí jako SOS PR v nejvyšší nouzi, které mají se skutečnosti a pravdou velmi málo společného. Nepochybně kariéru této zpěvačky zničil Martin Michal. Jeho trvalé způsoby a chování už by měl posuzovat spíše psychiatr. Je s podivem, jak ho bulvár hájí a dává mu prostor k jeho lžím a současně šíří neskutečné lži o Jiřím Vondráčkovi, bratrovi zpěvačky. Jeho syn Antonín Michal, „nepadl daleko od stromu“, ale kupodivu ho také PČR dosud „hájí“, resp. nevyšetřuje ve věci miliardového podvodu už roky a nechává ho užívat si zřejmě nakradené miliony na svobodě spolu s jeho kumpány! Mé opakované dotazy a stížnosti na PČR a SZ na věci nic nemění. Odpovědí je jen: „Vyšetřujeme, víme, dozorujeme…“. Můžeme jen spekulovat, zda toho Martin Michal ví tolik na druhé, že si může on a jeho syn tolik dovolovat? Za to mne by státní zástupce stíhal hned za kdejaký nesmysl…
Jan Šinágl, 31.8.2015
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Nejvyšší soud podal v březnu letošního roku návrh na zrušení v § 37 článku 11 499/2004 Sb. Zákona o archivnictví a spisové službě. Zatímco se to v USTR pere, na Akademii hádá, co je a co není totalita, zatímco my „bezstarostně“ obcházíme pamětníky, fotíme dokumenty, hádáme se o kde co, bojujeme o Werichovu vilu pro Dokumentační centrum PN, nám všem Ústavní soud velmi pravděpodobně pěkně potichu „utne“ tipec. A to doslova.
Jestliže soud zruší článek 11, kterým se ve světě pyšníme, všechno bude jiné. Totiž: pakliže zkoumáme nějaký příběh z doby 2 sv. války nebo komunismu nemusíme se dožadovat písemného svolení osoby, kterých se týkají, abychom se mohli dostat k nutným archivním dokumentům. Všechna přísná nařízení o souhlasu, začerňování osobních údajů (bez nich prostě nelze osobu identifikovat), se podle článku 11 netýkají těchto archiválií vzniklých před rokem 1990 pocházejících z vojenských soudů a prokuratur všech stupňů, bezpečnostních složek podle zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, jakož i mimořádných lidových soudů, Státního soudu, Národního soudu a společenských organizací a politických stran sdružených v Národní frontě, na archiválie vzniklé z činnosti orgánů německé okupační správy na území odstoupeném Říši i v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1938 až 1945.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Hlásím se do jazykového koutku svého kolegy z tohoto kolotoče, profesora Cyrila Höschla, který tu nedávno láteřil nad jakobysty. Tito nejistí lidé se nedokážou postavit ke skutečnosti čelem, obeplouvají fakta, a než by se jich směle dotkli, vypomůžou si ustrašeným JAKOBY. Jako filmařka musím čas od času z výpovědí svých hrdinů vystříhávat plevelná slova. PROSTĚ a VLASTNĚ a JAKO a JAKOBY se někdy ve větě objeví za každým třetím slovem. Tyto slovní vmetky se staly pro jazykově nekultivované občanstvo nepostradatelnou berličkou ve snaze formulovat myšlenku. Obtížně ale zdolávám ve střižně i v životě úskalí OTOMISMU, jak tento zakořeněný jazykový zločin pojmenoval Vladimír Just ve svém Slovníku floskulí, kde uvádí mnoho příkladů k pobavení i pohoršení. Miluju tento, zrozený v mozku televizní moderátorky: „Velikonoce nejsou jen o vajíčku, nýbrž o duchovních hodnotách.“ Lenost myslet a vyjádřit se barvitě a česky ponižuje naši mateřštinu a bolí nás, kteří jsme nerezignovali na poselství básníků.
Read more...