Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Film SRN 2007 – k vidění do 30.7.2020. Doporučuji! J.Š.
Německo v roce 1946: Válka rozdělila zemi, nezaměstnanost a hlad určují průběh všedního dne lidí. Také sudetská Němka Klára pocítí tuto bídu. Musela utéci z Karlových Varů a byla se svým švagrem, zraněným ve válce, nuceně ubytována v Horním Falcku. Bohužel takový film ČT dnes těžko odvysílá. Hrůzy války a její následky v plné síle nejlépe ukazují osudy lidí, zvláště těch, kteří si dokázali uchovat mravní hodnoty i za kritických situací. O kolik takových skvělých lidí jsme přišli a kteří nám chybí dodnes…
https://www.daserste.de/unterhaltung/film/filme-im-ersten/sendung/die-erntehelferin-136.html
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Stalo se 27.dubna 1950. Karel Koželuh hrál za národní tým Československa hokej, fotbal – i za Rakousko. Byl profesionálním misterm světa v tenise a mnohonásobným vítězem velkých tenisových turnajů a nehrajícím kapitánen čs. daviscupového týmu.
Z článku na Aktuálně.cz: V New Yorku hrál před natřískanou Madison Square Garden, v Los Angeles obdivovaly jeho umění hvězdy jako Charlie Chaplin nebo Greta Garbo, základy tenisu učil tehdy malého chlapce jménem George Walker Bush, který se později stal americkým prezidentem. Po skončení kariéry zůstal Koželuh věrný bílému sportu coby trenér. Jeho rukama prošel i vítěz všech čtyř grandslamových turnajů Don Budge, v letech 1947 až 1949 vedl jako kapitán československý daviscupový výběr. Komunistický převrat mu sebral ochod se sportovním zbožím na Václavském náměstí, nastoupil jako tělovýchovný referent v podniku Stavobet. 27. dubna 1950 vezl Koželuha kolega z podnikové oslavy. Na zcela přehledném úseku silnice v Újezdě nad Lesy nedaleko Prahy narazili do nákladního vozu. Koželuh i řidič zraněním podlehli, záhadnou nehodu tak neměl kdo vysvětlit… Koželuhova manželka Miroslava navíc skončila na tři roky za mřížemi, komunisté ji odsoudili za přechovávání nepřihlášených šperků - zlatých trofejí a cen.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Náhodně jsem dnes zaslechl na ČRo Plus rozhovor se starostkou jedné obce na Děčínsku. Už 2 roky trpí nedostatkem vody a mají od Fondu státních rezerv (FSR) pronajmuty cisterny na vodu za 800,-Kč. Poté co FSR oznámil zvýšení pronájmu na 5000,-Kč, rozhodla se obec pořídit si vlastní cisterny.
Bohužel neřekla či jsem přeslechl, zda jde o cenu za den či měsíc? I kdyby se jednalo o cenu za měsíc pronájmu (což je méně pravděpodobné), je to ze strany FSR, tedy státu, naprosto nehorázné, zvláště když představitel FSR řekl, že mají na skladě cisteren stovky! Věřme, že vláda má ještě tolik rozumu, aby toto skandální rozhodnutí zrušila – stát dává peníze obcím a současně jim je bere! Počet obcí bez pitné vody bude narůstat a může dosáhnout stovek. Kdo to vymyslel, navrhl a podepsal se, se jako obvykle nedozvíme – v rámci kolektivní „odpovědnosti“. Někde jsem v médiích zaslechl „Většinu odpovědných míst v naší zemi obsadili lidé druhé a třetí kategorie.“…
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Redaktorka LN Jana Machalická na osudu těchto dvou žen skvěle ukázala na mravní stav české společnosti v článku Dva osudy proti sobě (LN, 29.4.2020). Prezident Zeman vyznamenal agentku 
StB Jitku Frantovou. Hedu Čechovou nevyznamenal nikdo. Vyznamenal ji národ, který nezapomene.
Cituji z Wikipedie: Její převládající dojem z politického dění v roce 2013 byl velice špatný. V politice byli podle ní často lidé, kterým šlo o vlastní zisk, na rozdíl od doby, kdy byla sama politicky aktivní: „Brali jsme 12 tisíc korun měsíčně a kvůli penězům jsme to určitě nedělali, pro nás byl důležitý pocit svobody“. Jana Machalická: „Na vrcholu popularity zmizela, nejdřív ji odlifrovali do televizního archivu a pak produktivní léta trávila načítáním audioknih pro slepeckou knihovnu. Režimu se hodilo, že onemocněla, a poslal ji do invalidního důchodu. Byla to silná žena, která přežila nejen vlastní těžkou nemoc, ale i smrt jediného syna. Takových lidí si máme vážit, a ne těch, které protekce vynese k pofiderním cenám.“
„Je jedno, zda známe své předky až do bůhví kterého kolena, ale své jméno neseme nyní. A tak těm známým, nebo neznámým předkům, kteří ho nesli před námi, nedělejme svými skutky ostudu.“
Z Novoročního přípitku hraběte Josefa Kinského v prvním roce nového tisíciletí. J.Š. 2.5.2020
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Výhody členství jsme se naučili využívat velmi rychle. V braní jsme byli a jsme „příkladní“, v dávání jsme odstrašujícím příkladem. Česká neschopnost jednoty a upřednostňování vlastních zájmů bez ochoty k obětím, se opět projevila jako už mnohokrát v minulosti. Materiálně se Východ stal součástí EU, ale duchovní rozdíl mezi Západem a Východem zůstal stejný. Budeme-li se takto nezodpovědně chovat, riskujeme ztráty nejenom materiální, ale i morálních a demokratických hodnot, které bez pomoci a podpory EU sami neuhájíme. Jako malá země jsme za generace ztratili příliš mnoho elit, které si dokáže nahradit jen velká země. Tlak z Východu opět nebezpečně narůstá. Kdo by neustále pomáhal v nouzi tomu, který v nouzi druhým není ochoten pomáhat spolu s ostatními?! Hazardujeme s důvěrou EU, tedy i s budoucností naší země.
„Člověk je člověkem nakolik je druhým uznáván. Lidství i svoboda nejsou vlastnosti, které bychom mohli připisovat jednotlivci, ale spíše něco, co existuje jen jako sdílené.“ Americká filosofka Judith Butlerová, vycházející z Hegela. Jinými slovy: Moje svoboda nekončí tam, kde začíná svoboda druhého, moje svoboda končí tam, kde se přestávám o svobodu druhého zajímat.
Read more...