Příhoda Petr (1939-2014) byl psychiatr, který pracoval pro Rádio Svobodná Evropa a upozorňoval na „bílá místa“ v české historiografii i za komunistů.
***
V roce 2009 proběhla v České republice ostrá přetahovaná o přijetí Lisabonské smlouvy EU. Zejména prezident Klaus varoval před „oslabením české suverenity“. Teprve poté, co EU slíbila, že smlouva nebude mít zpětnou platnost, jeho země smlouvu podepsala. Petr Příhoda využil této příležitosti a 2. listopadu 2009 se k tomu vyjádřil v Českém rozhlase: V České republice se vždycky odvoláváme na „národní zájem“, aniž by někdo přesně věděl, co to znamená. V souvislosti s Lisabonskou smlouvou by to však uznal:
„S největší pravděpodobností je náš národní zájem pojistkou proti případným sudetoněmeckým majetkovým nárokům. Neboť zřejmě právě tento zájem vedl prezidenta republiky k vyjádření ..... výhrady proti ratifikaci Lisabonské smlouvy doma. Jakmile se zmínil o obavě z „prolomení Benešových dekretů“, nikomu se nechtělo otevírat Pandořinu skříňku. Potřeba chránit se před údajnou sudetoněmeckou hrozbou se prosadila jako národní zájem, na němž se shodne naprostá většina české společnosti. Existují samozřejmě i jiné národní zájmy, ale na těch se shodnout nedokážeme.“
„Klausova podmínka se stala naší podmínkou. A EU, která se ocitla v pozici vyděrače, ji přijala. Její legislativa vylučuje možnost retroaktivního působení a její politická reprezentace projevuje vůli neoživovat staré rány. Také sudetských Němců je stále méně. Když jich téměř stovka podala po našem vstupu do EU stížnost k Evropskému soudnímu dvoru, byla zamítnuta. Náš sudetoněmecký problém však spočívá jinde. Vyhnání Němců z českých zemí byl barbarský čin, a to ví každý, kdo má ponětí o poválečných dějinách - s výjimkou nás Čechů. Zachovat tuto nevědomost znamená nepřikládat takový význam rozdílu mezi dobrem a zlem. Naše poválečné dějiny, zejména ty 'liberální' po listopadu 1989, naznačují, že nám toto rozlišování způsobuje nemalé problémy.“
Přihoda dále kritizuje skutečnost, že Češi zavírají oči i před globalizací a ochranou životního prostředí, a ještě více před ohrožením vlastního jazyka, který je nástrojem myšlení a zkušenosti. Je znepokojivé, když si Češi na svou českou identitu vzpomenou jen při zmínce o Benešových dekretech.
***
Dopis redakci
Od té doby, co je v čele Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) ve Spolkové republice Německo člověk, který je především fyzicky silný, staly se hlavní náplní jeho „činnosti“ odpudivé pofidérní projevy, které jsou smutným odrazem naší společnosti. To se ostudně projevilo i na 74. sudetoněmeckém dni 2024 v Augsburgu. Pan Posselt nejenže vedl evropskou volební kampaň, ale také opakovaně marginalizoval sudetoněmecké aktéry, kteří se mu nelíbili. I tentokrát bylo Witikobundu zakázáno samostatné zastoupení, což je nedemokratický postup, který silně připomíná dobu NDR. Místo toho zmíněný pán umožnil početný kontingent české přítomnosti, zástupců národa pachatelů, a to nejen s vlastními tribunami, ale dokonce i s bezpečnostními složkami. A jako vrchol nedostatku vkusu a důstojnosti zpěv České hymny na hlavním shromáždění!!! Nehorázný výsměch více než 240 000 sudetských Němců zavražděných Čechy v roce 1945! Tomuto „smířlivému výsměchu“ je třeba čelit: Překonání české genocidy je možné pouze po oficiálním přiznání viny za masové vraždy a odsunu pražskou vládou, po zrušení Benešových dekretů a odškodnění, jak tomu bylo v jiných oblastech. Teprve pak! A do té doby „Nikdy nezapomenout“!
Reinhard R. Heinisch, univerzitní profesor ve výslužbě, místopředseda SLÖ, LV. Salzburg
WITTIKOBRIEF srpen 2024
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.