„Důležitou věcí v životě není vítězství, ale zápas, základem není to, že se zvítězilo, ale že se bojovalo dobře.“
Pierre de Coubertin.
***
Bilance počtu medailí je žalostná, odpovídá stavu země. Všude přítomná korupce se nemůže neprojevit i ve sportu, nemluvě o masovém zneužívání sportovních dotací. Počet medailí dvě zlaté, tři bronzové, tedy za pět = spravedlivá, nejhorší známka - nejméně medailí od vzniku České republiky!
Mnoho talentovaných sportovců nás nemůže reprezentovat, protože jsou mnohdy upřednostňovány potomci bohatých, kteří mohou za patřičný „obulus“ dostat své potomky až do reprezentace. Korupční prostředí se nemůže vyhnout ani sportu. Mravně a psychicky narušená společnost nemůže očekávat lepší výsledky. „Diagnosa“ počtem medailí je logickým následkem. S českými Němci bychom dnes slavili jistě mnohem více úspěchů. Mnozí z nich patřili k oporám reprezentace za první republiky, např. v hokeji či fotbale. Na obrázku můžete vidět kolik sportovních zařízení jsme „zabavili“ sudetským Němcům po válce…
O 200% stouply poruchy stravování u dětí, začalo to covidem a nesmyslným očkováním dětí, na to navázaly stejně radikálně stoupající psychické problémy. „Fyzička dnešních chlapců je na úrovni fyzičky děvčat před 30ti lety!“ (Jiří Kejval, předseda ČOV). Nedivme se, že medaile chybí. Masy peněz, zážitků, reklam, zboží, nepřirozený konzum všeho vládne světu. Příliš financí a moci, ničí morálku, sport a duši země.
Soutěže „ženomužů“ či „mužožen“ např. v boxu, jsou výsměchem olympijské myšlence. Copak mohou soupeřit postižení s nepostiženými? To už se svět dočista zbláznil? Když už máme OH tělesně postižených, můžeme utvořit i Transgender olympijské hry, v rámci tolik propagované rovnoprávnosti a rovnosti příležitostí. Vyloučíme tak sportovní souboje, které s fair play nemají vůbec nic společného. Pokud budeme závislí na zákonech a přepisech na úkor zdravého rozumu, které se snaží regulovat pomalu vše, tedy i naše životy. Nedopadneme dobře a můžeme se opět ocitnou v džungli s vládou „silnějšího klacku“. Jejich stále narůstající počet je už „diagnóza“ stavu společnosti.
Nárůst procent totálních škod, hlásí pojišťovny?
Nepochybně z nemalé části podvody, ke kterým nutí lidi doba. Za komunistů kradli všichni málo, dnes málo hodně. Peníze potom musí někde chybět. Ne v peněženkách těch nejbohatších, kdy procenta těch, co nabyly bohatství vlastním umem a prací klesají. Někde se to musí projevit – i ve sportu.
Olympijské hry mají preferovat i morální hodnoty, ale kdo z dnešních sportovců je dokáže svým životem zviditelnit tak, jako Věra Čáslavská v Mexiku v roce 1968? Vážil jsem si osobního přátelství v posledních letech jejího života. Vzpomínám na návštěvy velvyslanectví Japonska v ČR, či na doprovod japonského ministra zahraničí, kdy uctil památku Jana Palacha na Václavském náměstí.
Krásná sportovní hala v jejím posledním bydlišti Černošicích byla postavena za jejího života, ale pojmenována jejím jménem až po její smrti. Japonsko a Mexiko si ji váží více než její rodná země…
Nejvíce radosti prožije člověk osobní aktivitou
Chybí nám přirozená zátěž „těl a hlav“, proto chřadnou a s nimi i společnost. Aktivní, masový sport je nejlepším lékem.
JŠ
***
Japonsko po 46 letech a Mexiko po 42 letech na Věru Čáslavskou nezapomněly
Setkání s Věrou Čáslavskou v Praze
Vzkaz Věry Čáslavské České republice
***
***
Komentáře
sport.cz/.../...
Hana Jonášová
2011-12-04 12:16
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.