Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Jefim FIŠTEJN  o Putinovi a našich médiích. - Čistě teoreticky může vládnout do roku 2036, čistě prakticky však nejspíš politicky nepřežije jaro příštího roku.

Nevím a možná se ani nedozvím, z jakých zvláštních psychologických důvodů věnuje český tisk tak málo prostoru analytice nevídané společenské aktivity těchto dnů v Rusku a Bělorusku, zatímco o zjevně smyšlených úspěších typu údernického vynalezení protikoronavirové očkovací látky píše, až se štěstím zalyká.

Neškolený čtenář nemůže mít z takového zpravodajství jiný dojem, než jaký byl zvyklý mít za pozdního totáče: že země blízko pólu je nadále na hony před zbytkem světa a vizionář Putin, jak bájný král Midas, čeho se dotkne, to se stává zlatem. Že ruský vládce, již dávno samozvanec, dlouhodobě ztrácí podporu obyvatelstva, o tom se u nás píše s nádechem pochybnosti, pokud vůbec. Přitom jediná relativně nezávislá sociologická agentura Levada-Centrum nynější popularitu Putina odhaduje na 23 procent, kdežto provládní průzkumníci už nemají k dispozici žádná použitelná čísla pro vyjádření ke hvězdám stoupající Putinovy obliby u Rusů.

Aktualizováno 19.5.2024: Má i Slovensko svého Jana Palacha?

***

Ukrajinská armáda je příliš silná, aby ji Rusko porazilo okamžitě

Šojgu, tupý oficír, se už nehodí pro následující léta i proto, že ministerstvo obrany je totálně prolezlé korupcí, jako všechno v Rusku. Kolektivní vztah Západu vůči Ukrajině neexistuje. Západ v zásadních postojích selhává, pomýlení napravuje. Východ nemůže a když se mýlí, končí krachem.

Nejsme schopni neodporovat, ale neschopni pochopit závažnost konfliktu

Není to konflikt mezi sousedními státy a už vůbec ne občanská válka. Válka a územní expanze je forma přirozené existence autoritářského režimu. Diktaturu nelze odnaučit expandování. EU i NATO selhalo v nepochopení Ruska. Nechápe rozdílnost v postojích Ruska a Ukrajiny. Jedná se o konflikt civilizační a civilizací. Budeme dalších 40 let cinkat klíči, nebo tomu vzdorujeme? Pro člověka je demokracie stále lepší systém.

Nemáme lídry, kam se poděli? Proč je nemáme?

Lídr vzniká, společnost generuje postavu lídra když ví, co chce a má cíl. Která politická strana je toho schopna, jaký cíl sleduje v dlouhodobějším horizontu? Má jiný, existenční cíl, snaha o přežití. V takových situacích vzniká, u bojujícího národa a společnosti, konkrétní cíl a bojující lídr. Jedno souvisí s druhým. Lídrem se stává ten, který na sebe přijme výzvu dějin. Dějiny na něho naloží toto břemeno a ptají se ho „Dostojíš tomu?“ Buďto řekne: „Promiňte, nedostojím, beru taxíka a jedu do Paříže", nebo řekne na truc: „Jo“. Z komika Zelenského se stal lídr, Churchill své doby, protože přijal tuto výzvu a vsadil celý svůj život. Není lehké pochopit smysl okamžiku.