Na konci války se na našem území stala pozoruhodná událost, o které se po osvobození a zvláště pak po roce 1948 nemluvilo. Jednalo se o dvě mise amerických důstojníků ( mezi nimi byli i Čechoameričané ) 23. squadrony, 16 obrněné divize 3. armády USA, kteří ve dvou obrněných a v několika terénních vozidlech s americkou a bílou vlajkou parlamentářů směřovali dne 7. května 1945 z Plzně do Prahy. Zdicemi projížděli asi kolem 10 hod. dopoledne nadšeně pozdravováni náhodně stojícími občany kolem státní silnice. Stejný obraz doprovázel kolonu vozidel i v ostatních obcích a městech kudy vojáci projížděli. Nastalo však určité zklamání neboť se před tím proslýchalo, že jede na pomoc bojující Praze americká armáda.
V té době nikdo nevěděl, že demarkační čára na které se měly setkat východní a západní armády, byla předem stanovena na Jaltské konferenci. Nebylo rovněž známo, že vrchní velitel spojeneckých vojsk generál Eisenhower žádal ruské velení o svolení, že k osvobození Prahy uvolní alespoň Československé letecké a tankové jednotky. Vše ale bylo náčelníkem generálního štábu Sovětské armády Antonovem zamítnuto. Pražské povstání tak stálo vedle značných materiálních ztrát na 5 000 zbytečně zmařených lidských životů obránců barikád i prostých Pražanů. Přesto 40 amerických parlamentářů mělo sílu mnohatisícové armády.
První část mise, pod vedením kapitána Russela Junatte Hilla, tlumočila v Praze zastupujícímu říšskému protektorovi K.H.Frankovi , že je americké velitelství v Plzni připraveno přijmout kapitulaci německých vojsk na celém českém území. Další jednání této pražské mise se uskutečnilo v Bartolomějské ulici na České národní radě, za přítomnosti Dr. Kotrlého, Kubáta, Smrkovského, generála Kutlvašra a štábního kapitána Nechanického. Američané prý přišli s návrhem, aby ČNR požádala štáb Pattonovy 3.armády o vstup amerických jednotek do Prahy. S odstupem času se to zdá nevěrohodné, neboť generál Patton by si nedovolil porušit Eisenhowerův rozkaz nepřekročit dohodnutou linii Karlovy Vary, Plzeň, České Budějovice.
Členové mise poté navštívili štáb německých vojsk SS v karlínských kasárnách, kde jako podmínku kapitulace do americké zóny požadovali okamžité ukončení bojů v Praze a bezkonfliktní přesun jednotek po českém území na západ.
Druhá část mise pod vedením podplukovníka Roberta H. Pratta pokračovala 8. května z Prahy přes Hradec Králové a Hořice v Podkrkonoší do Lázní Velichovky u Jaroměře, kde měl ve vlakové soupravě štáb polní maršál Fridrich von Schörner , velitel německé armády „Střed“ („ Mitte“). Ta čítala 1 milion po zuby ozbrojených a odpočatých mužů, poslední to záloha v té době již nežijícího Adolfa Hitlera. Jmenovanému předali rozkaz Hitlerova nástupce admirála Dönitze k okamžité kapitulaci. Polní maršál přislíbil převelení svých vojsk do amerického zajetí. Mise vyslovila opět kategorickou podmínku, že se německá vojska při přesunu neúčastní bojů v Praze a zabezpečí bezkonfliktní přesun českým prostorem. Byli si totiž dobře vědomi jaké nedozírné následky by tato obrovská lidská a vojenská síla způsobila Praze a jiným městům a obcím jihozápadních Čech.
Na základě jednání americké mise ve Velichovkách projížděla pak přes Zdice směrem na západ ve dnech 9. až 11. května 1945 nepřetržitě ve dne i v noci německá vojska generála Schörnera. Mezi kolonami tanků a obrněných transportérů byl vklíněn i osobní vůz s převlečeným říšským protektorem K.H.Frankem. V Rokycanech byl americkými vojáky odhalen , zatčen a později vydán Československé republice k potrestání.
Důkazem oprávněných obav americké mise, že by mohla německá vojska ještě v posledních dnech války způsobit českému obyvatelstvu nedozírné následky, svědčí střet posledního zbytku ustupujících Schörnerových jednotek dostižených Rudou armádou u Tochovic a Milína v okrese Příbram, dne 11.5.1945. Toto krvavé střetnutí bylo zároveň poslední bitvou druhé světové války na evropském kontinentě.
Za to, že nedošlo k velkému krveprolití a nevyčíslitelným materiálním ztrátám v Praze i v jiných českých městech a obcích právem můžeme vděčit těmto dvěma americkým misím poslední možné pomoci. Žádná jiná masivní vojenská aktivita za hranicí demarkační čáry nebyla ve smyslu uzavřené smlouvy mezi vítěznými velmocemi myslitelná.
Josef Hůrka, Zdice
* * *
Technik, podnikatel, ale především člověk
Read more...