Úvodem pro objasnění čtenářům, kteří pro jiné starosti zapomněli ze školy, kdo to byl Johann Gutenberg, uvádím, že se jednalo o německého vynálezce knihtisku a prvního vydavatele tištěného slova vůbec. K jeho světově známému výtvoru patří dvoudílná bible mající na každé stránce 42 řádků. Tím zdickým Gutenbergem byl pan Josef Havlíček. Jen velmi málo obcí v předválečném Československu, s počtem obyvatel jako Zdice, mělo k dispozici moderní tiskárnu, o jakou se v naší obci zasloužil jmenovaný.
Narodil se v Popovicích 13. září 1896 v rodině slevače Králodvorských železáren.. Po škole odchází do Prahy, kde se učí tiskařskému řemeslu. Zaujal každého svým malířským talentem obrázků, ale i psaním ozdobného písma. Postupně v něm zrála touha působit ve vlastní tiskárně. Pro její realizaci zvolil Zdice. V roce 1923 na Husově ulici v domě č.3, jehož vlastníkem byl pan Říha, obchodník s porcelánem, začíná svou kariéru tiskařského podnikatele. Jeho prvním zákazníkem je sám pan domácí, pro kterého tiskne veškerou obchodní dokumentaci a reklamní poutače.
Po získání pozemku uskutečňuje v roce 1928 výstavbu tiskárny spolu s obytným domem. Projekt i stavbu realizuje pan stavitel Šebík. V roce 1930 je stavba dokončena. V novém prostředí a s novým strojním vybavením tiskne obchodní a bankovní tiskoviny, plakáty pro plesy a různé místní i oblastní slavnosti, kde plně využívá svého výtvarného talentu. Obrázky podle tehdy používané technologie vyrývá do linolea spolu s grafickým písmem, které v konečném barevném provedení jako plakát dokázaly upoutat každého kolemjdoucího. V tomto směru svými nápady, provedením, barevnou koláží a písmem předstihl i renomované tiskárny v Berouně i v Hořovicích. Svědčil o tom mimořádný nárůst nových zákazníků ze Zdic i širokého okolí.
Za zmínku stojí i jeho dlouholetá spolupráce s učitelem Dominikem Machem, který mu ilustroval svatební oznámení, promoce, křtiny, ale i poslední doklad člověka - smuteční oznámení. Není bez zajímavosti, že si během dvou hodin mohli pozůstalí odnést natištěné parte. Protože se panu Havlíčkovi živnost dařila, mohl nakoupit další potřebné stroje, včetně zahraničních.
Období války a německé okupace přečkal v obavách, neboť týdně musel předkládat tzv. cenzorům výkaz všeho, co v daném období vytiskl. I v této době se mu podařilo vyučit několik učňů. Po osvobození měl velké plány na další rozšíření tiskárny a uvažoval o budoucnosti svých dvou synů s tím, že alespoň jeden by měl pokračovat v jeho započatém díle.
„Vítězný únor“ roku 1948 udělal definitivní tečku za jeho podnikatelskou činností i jeho plány do budoucna. Po znárodnění tiskárny v Hořovicích, došlo i na tiskármu pana Havlíčka, která byla úplně zlikvidována. Kvalitní stroje byly převezeny do tiskárny v Hořovicích, ostatní nepotřebné stroje, včetně písmen zlikvidovány pověřenou četou z místního lokomotivního depa. Z rozhodnutí MNV Zdice byla budova tiskárny určena jako zdravotní středisko pro místní obyvatele. Z vlastního přilehlého domu platila rodina za byt nájem!!
Pan Havlíček přijal nabídnutou práci v Obchodních tiskárnách v Hořovicích, odkud po třech letech na vlastní žádost odchází, aby dokončil svůj pracovní život jako skladník v n.p. Narex Zdice. Zemřel z nenaplněnými sny a plány v roce 1975.
Co říci na závěr? Kdyby znal Gutenberg tento životní příběh, nestačil by se divit, jak zacházeli někteří naši lidé, když jim to režim umožňoval, s těmi spoluobčany, kterým by naopak měl právem český národ vděčit za to, že patřil mezi přední vyspělé kulturní národy Evropy.
Z dokladů synů pana Havlíčka, Karla a Zdeňka napsal Josef Hůrka ze Zdic
* * *
Technik, podnikatel, ale především člověk
* * *
„Komunisté byli a jsou nádorem v národě, likvidující jeho duši.“
Jan Šinágl, 5.6.2016
Read more...