Po covidové „stopce“ se mohla veřejnost opět zúčastnit. Kupodivu se nedostavila žádná, ani zástupci médií. Mohl jem tak zastoupit obě složky společnosti.
Žádné roušky, žádná bezpečnostní kontrola, vstřícný personál, překvapivě příjemné. O mém vystoupení se poprvé nehlasovalo (stanovy Rady ČT to vyžadují). Předseda Rady ČT Mgr. Pavel Matocha mi povolil 3 min. (časové omezení vystoupení veřejnosti není stanovami omezeno). Oceňuji, že jsem mohl bez přerušení mluvit cca 5 min. Pod časovým tlakem jsem stihl říci podstatné, v patřičně zkrácené formě. Pana předsedu jsem si při jeho úvodním slově dovolil upozornit, aby nezapomněl přivítat i veřejnost, byť i jako jejího jediného zástupce. Zápis z jednání a jeho zvukový záznam (mé vystoupení 1:24:50 – 1:29:16 hod.) Toto mé (už druhé) Odvolání ze dne 3.4.2022 k ÚOOÚ, jsem předal všem přítomným radním, gen. řediteli ČT Petru Dvořákovi a řediteli programu ČT Milanu Fridrichovi.
Poněkud mne překvapilo, že si někteří radní s vedoucími pracovníky na veřejném jednání tykají a oslovují se křestními jmény? Např. radní Luboš Xaver Veselý s ředitelem programu ČT Milanem Fridrichem, přitom jejich práci hodnotí?! Radního Veselého jsem se po mnoha měsících opět zeptal, zda-li mne pozve do svého pořadu, abych se mohl vyjádřit ke tvrzením jeho hosta Martina Michala o mé osobě (tykají si), v rámci práva vyjádření druhé strany. Kdysi mně naznačil „možná později“. Opět řekl „snad“. Na moji výzvu, aby se vyjádřil jasně, řekl „ne“. Tím jen potvrdil svoji (ne)závislost a účelovost jeho pořadu vůči mé osobě a její dehonestaci. Jen hezká, milá slova, s absencí mravnosti. Vyhoví, nepopudí mocné za jisté „kšefty“, a více neřeší. Není žádnou výjimkou. Jen připomínám, že Martin Michal zpronevěřil stamiliony korun a nachází se v exekuci cca 20 milionů korun. Nebyl odsouzen, soudkyně prohlásila „taková byla doba“?! Kolik takových na nás asi promlouvá i z obrazovek veřejnoprávní ČT, káží o morálce a demokracii, místo aby dávno seděli v kriminále? Jeho syn Antonín Michal byl provomocně odsouzen na 8 let za miliardové podvody s pohonnými hmotami. Zřejmě stále nenastoupil do výkonu trestu ze „zdravotních důvodů“, kdy média kauza „nezajímá“, na rozdíl od miliardáře Romana Janouška…
V časové tísni jsem nestihl radním vyprávět zajímavý příběh o moderátorovi Událostí ČT Jakubu Železném. Kdysi, po jednání na jednom velvyslanectví s příslušníkem tajných služeb ve věci bezpečnosti Schengenu, jsem ho potkal, jak do svého nového auta nakládá několik krabic, které nosil z domu, v jehož přízemí se nacházelo Muzeum KGB. Chtěl jsem s ním v klidu krátce pohovořit a situaci vysvětlit. Byl viditelně nervózní a ke svému suverénímu a sebevědomému jednání, měl dost daleko. Třeba už tam muzeum není, zůstal jen nápis, nebo tam bydlí či bydlel apod. Jistě zajímavá náhoda, které je někdy těžko uvěřit. Vzpomněl jsem si přitom na gen. StB Aloize Lorenze, který půl roku po listopadu 89 zůstal (jako jediný z východního bloku) ve funkci a nosil tajné dokumenty na ruskou ambasádu pro KGB. Informoval o tom pořad ČRoPlus (v archivu už není, prý kvůli autorským právům, jak mi sdělila Rada ČRo). Budu se muset na místo opět podívat. Pokud Muzeum KGB skončilo svůj provoz, Kreml jistě neprotestoval…
Jinak děkuji personálu Rady ČT, který mne po skončení zasedání pozval na bohatý bufet a kávu. Potěšilo mne, že zbylé občerstvení nezůstalo nevyužito, ale převezeno na jiná místa schůzí v prostorách ČT.
Při opuštění areálu ČT jsem navštívil obchod ČT s DVD, knihami, „pajduláky“ a pod. Byl prázdný. Je prý navštěvován hlavně školními zájezdy. Má nové oddělení pro malé děti, také bylo prázdné, až na dětskou skluzačku s umělé hmoty a třemi klouzajícími se dětmi – spousta obrazovek, „hejblátek a mačkátek“ je nezajímala. Nedivím se. Děti potřebují kreativní hry, rozvíjet myšlení, ne nadále podporovat jejich deformaci dobou a jejími prostředky. Nic než další promarněné peníze a další zločin na duši dětí a jejich přirozenosti!
Jednu věc jsem si přesto koupil (abych nebyl tolik negativní) – knihu o začátcích českého ledního hokeje Jana A. Palouše „Mušketýři s hokejkou“. Věnuji ji Filipu Čápovi.
Jan Šinágl, 15.4.2022
***
Read more...