Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Ondřej Pachner, na kterého si bývalý revizor pražského dopravního podniku vymyslel pokutu, se po osmi letech dočkal odškodnění. Obvodní soud pro Prahu 9 uznal jeho žalobu a přikázal dopravci i nepoctivému revizorovi, aby mu uhradili 300 tisíc korun. O smyšlené pokutě se Pachner dozvěděl až ve chvíli, kdy mu přišlo rozhodnutí o exekuci.
Náhradu ve výši 300 tisíc korun a náklady řízení musejí Pachnerovi zaplatit společně Dopravní podnik hlavního města Prahy a bývalý revizor Alexandr Petrů. Soudkyně Sylva Mašínová rozhodla, že peníze mu mají uhradit „společně a nerozdílně“. Vinen je totiž podle ní nejen Petrů, ale i dopravní podnik, který takového člověka vůbec neměl zaměstnat. Rozsudek není pravomocný. …
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
S digitalizací TV se vrací přízrak Pavla Dvořáka - Je pravděpodobné, že s Dvořákem nás celá akce vyjde mnohem dráž než nový set-top box.
Ministerstvo průmyslu a vláda se konečně dobraly plánu na druhé kolo digitalizace českých televizí. Domácnosti se tak konečně dozvědí, kdy a jaké přijímače si mají koupit, firmy budou konečně vědět, jak bude přechod na novou podobu televizního byznysu vypadat, a my všichni se snad konečně dozvíme, na kolik nás to nakonec přijde. Má to ale jeden obrovský zádrhel jménem Pavel Dvořák.
Ano, ten Pavel Dvořák, který jako nejvěrnější přítel operátorů v čele regulačního úřadu léta držel nejvyšší ceny volání v Evropě. Právě on je hlavní autor plánu druhé vlny televizní digitalizace. Milovník luxusu, který si liboval v cestování první třídou z veřejných peněz, tak má hlavní slovo v tom, kdo na celé akci nejvíc vydělá a kolik to bude stát daňové poplatníky. Je naprosto neuvěřitelné, že takový úkol má v rukou někdo, kdo s ostudou a nenávistí veřejnosti i vlády opustil funkci poté, co připravil státní rozpočet o miliardy zrušením aukce frekvencí. S odůvodněním, že by to pro telekomunikační firmy bylo moc drahé. Je samozřejmě možné, že prozřel a bude dnes více hájit zájmy berních poplatníků. Nebo také ne.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Konrád Lorenz: „V ruce máme atomovou bombu a v hlavě pocity člověka doby kamenné…“ – „Pustošení 
našeho přírodního prostředí: je ničeno nejen to, čím jsme obklopeni a v čem žijeme, ale mizí i úcta a respekt člověka vůči kráse a velikosti veškerého stvoření, jež člověka přesahuje.“ – „Kromě přirozeného citu pro spravedlnost a některých tradičních představ o tom, co je správné a co nesprávné, neexistují v moderní civilizaci žádné faktory, které by působily selektivně na rozvíjení a zachovávání norem sociálního chování, ačkoli by jich bylo s nárůstem společnosti stále více zapotřebí.“
Sklizeň obilí nedaleko města Žebráku probíhá novým inovátorským způsobem. Polem projíždí
bagr, odhrnuje půdu se zralým obilím, za ním spěchá válec, aby hned zahlazoval stopy a zpevnil podklad pro průjezdy těžkých nákladních vozidel do budoucích skladovacích prostor. V pozadí můžeme spatřit postarší skrývku půdy z výrobních hal firmy Schwarzmüller, která posloužila jako výborný podkladový materiál asfaltového povrchu pro zaparkování nových vozidel dálkové přepravy. V současné době probíhá autorizace těchto postupů u příslušných správních úřadů. Srdce starých sedláků z okolí se nad touto půdní fraškou usmívají, smějí, řechtají až k pláči.
„To snad není možný.“
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Spíláno mi, a to nejen od – na tomto blogu arci výjimečných – čtenářů, u nichž lze mít důvodné podezření, že jejich kognitivní funkce odpovídají nižším stadiím hlavonožce a příslušné k tomu uzpůsobené fysiologické ústrojí dorostlo rozměrů lískového ořechu, že prý zveličuji a situaci zbytečně dramatisuji, tvrdím-li, že v boji s extremismem platí princip slippery slope: rozsah toho, co je trestné říkat na veřejnosti, má tendenci k samovolnému rozšiřování.
Co se před pěti lety zdálo malováním čerta na stěnu, je dnes realitou: jako by se nám, minimálně v oblasti svobody projevu, vracela léta husákovské normalisace. Klára Samková tak musela na policii hájit svůj projev v poslanecké sněmovně. Dobře vědouc, že policista není placen za filosofické disputace se sprostým podezřelým, pojala svou obhajobu vstřícně, a poručíku Vojtěchu Motykovi, jenž se na její výslech zjevně intelektuálně nachystal lépe než na výslech, řekněme, notorického zloděje bicyklů (o čemž formulace jako ta z titulku mého postu nezvratně svědčí: ten dobrý muž se evidentně domníval, že vyslýchá-li právničku, musí tak činit slovy aspoň zdánlivě kultivovanými a jazykem prima facie právnickým; výsledek je arci více než směšný), připadla nevděčná role postavy, již v Přítelkyních z domu smutku výborně ztvárnil Michal Dlouhý: vyšetřovatele, který ví, že je jen vykonavatelem politické represe, hrubým nástrojem režimu, s jehož praxí se sám příliš neztotožňuje, avšak protože si chce zachovat všechny výsady příslušníka privilegované kasty, poslušně plní uložené zadání.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
„Bylo by mimořádně naivní se domnívat, že aktivity na takové škále se mohly stát bez otevřené či tiché podpory ruských vládních autorit.“ – „V ruské atletice je hluboce zakořeněna kultura podvádění.“
„Kdopak poskytl vedoucímu ruské antidopingové laboratoře Rodčenkovi peníze na nákup antidopingových preparátů pro ruské sportovce? Ve velkém. Právě Grigorij Rodčenko byl pověřen nákupem preparátů zvyšujících výkonnost ruských sportovců. Kdopak má v Rusku peníze na nákup ve velkém v cizí měně? Kdo drží kasu a má puvoár tedy právo, oprávnění? To vědí ti co ruského presidenta milují i všichni ostatní. A tak nepovedené rozhodnutí ruských vyšetřovacích orgánů připomíná křečovitý výmyk na hrazdě začínajícího cvičence. Jenomže tady jde o ubohý nepodařený pokus profesionálního orgánu svést vinu politického vedení jinam. Na jednotlivce.“
Read more...