Konrád Lorenz: „V ruce máme atomovou bombu a v hlavě pocity člověka doby kamenné…“ – „Pustošení našeho přírodního prostředí: je ničeno nejen to, čím jsme obklopeni a v čem žijeme, ale mizí i úcta a respekt člověka vůči kráse a velikosti veškerého stvoření, jež člověka přesahuje.“ – „Kromě přirozeného citu pro spravedlnost a některých tradičních představ o tom, co je správné a co nesprávné, neexistují v moderní civilizaci žádné faktory, které by působily selektivně na rozvíjení a zachovávání norem sociálního chování, ačkoli by jich bylo s nárůstem společnosti stále více zapotřebí.“
Sklizeň obilí nedaleko města Žebráku probíhá novým inovátorským způsobem. Polem projíždí bagr, odhrnuje půdu se zralým obilím, za ním spěchá válec, aby hned zahlazoval stopy a zpevnil podklad pro průjezdy těžkých nákladních vozidel do budoucích skladovacích prostor. V pozadí můžeme spatřit postarší skrývku půdy z výrobních hal firmy Schwarzmüller, která posloužila jako výborný podkladový materiál asfaltového povrchu pro zaparkování nových vozidel dálkové přepravy. V současné době probíhá autorizace těchto postupů u příslušných správních úřadů. Srdce starých sedláků z okolí se nad touto půdní fraškou usmívají, smějí, řechtají až k pláči.
„To snad není možný.“
Petr Zemánek
* * *
Co může lépe vyjádřit naši dobu než tyto barbarské „žně“ – nejprve „sklidit“ buldozerem a potom zaválcovat úrodnou půdu do země!!! Dnes už je tam parkoviště. Za jeden den činnosti "vykosili" celou plochu s obilím.!!!
Chováme se k přírodě a životnímu prostředí jako zdivočelá zvěř. Kdo tuto zrůdnost dovolil, resp. umožnil? Mají ještě právo se tito lidé nazývat lidmi? Společnost, která tento zločin umožňuje je těžce nemocná. Nezačne-li její léčba, bude přírodou zlikvidována jako každý, kdo si myslí, že je pánem přírody. To už nám tu jednou předvedli komunisté. Dračí vejce zločinného komunistického systému stále přináší své trpké plody.
JUDr. Petr Zemánek, je kastelán hradů Žebrák a Točník, učí na gymnáziu Jana Keplera v Praze. Vykonává neskutečný kus práce v oblasti ochrany životního prostředí a na poli osvěty o naší minulosti.
Jan Šinágl, 13.7.2016
* * *
Nový způsob sklizně testují u Žebráku
… Pravidelný čtenář našich stránek ví, že se jedná o realizaci zpevněných ploch a přípravu pro stavbu druhé haly logistického areálu koncernu Accolade (viz odkaz ). Původní vlastník firma BACHL v současné době pozemek převádí na tento koncern. Má vůbec právo jiný vlastník realizovat naprosto odlišnou stavbu? Rozdíl ve velikosti hal mezi povoleným záměrem firmy BACHL a realizovanou stavbou koncernu Accolade můžete porovnat dle následujícího obrázku. Zastavěnost pozemku se změní z původních necelých 20% na 80%! …
* * *
http://www.podbrdskenoviny.cz/zpravy/7/9850-novy-zpusob-sklizne-obili-testuji-u-zebraku.html
* * *
Kdo by sa dnes staral!
DÍŽE
V létě mají žně naši zemědělci a s nimi i my, folklorní nadšenci. Období lidových festivalů, kde se nechodí po červených kobercích, ale po trávě, kde nejsou VIP bary, ale mezi lidmi koluje domácí víno a slivovice, má svůj nekorunovaný vrchol v Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou.
Listuju si před svátkem deseti podhorských obcí v Bílých Karpatech v knize Javorník 650, asi nejkurióznějším počinu vydaném progresivními brněnskými Větrnými mlýny. Vždycky mne fascinují záznamy lidových pohádek, pověstí a anekdot, kterými do knížky přispěla zvěčnělá etnografka a specialistka na slovesný folklor paní Dagmar Klímová-Rychnová. V jejím osobním vyznání horňáckému Javorníku, který byl pro ni zdrojem inspirace a druhým domovem, popisuje drama, když rodině hospodáře Kudělky šla v roce 1947 pomoci odbírat při žních. Z nepokoseného pruhu obilí vyběhla koroptvička a táhla za sebou 'křídlo, předstírala poranění, aby odlákala kosce. Teď ocituju: „Má tam hnízdo,“ zvolá mladší hospodář a rázem ví každý přesně, co má dělat. Oba chlapi nalámou na meze větve, mladá hospodyně jim pomáhá s kosákem, jeden z kosců hnízdo dohledá a druhý je opatrně obkosí, aby zůstal neporušený ostrůvek něco přes metr v průměru, pak co nejhustěji zapíchají nalámané větve okolo, všichni si jdeme sednout nahoru pod cestu a vyděšené ptačí mámě se tak dopřeje času uklidnit se a vrátit se na hnízdo.“
Myslím často na tento přístup k životu, krajině a tvorům, kteří ji s námi tady sdílejí. Hlavně když se tvrdí, že člověk ve svém rozletu je ohrožovaný tvor, kterého je nutno chránit před nebezpečím, jakým je třeba mlok nebo květina (ani nemusím ve výprodeji kupovat knihu inženýra Klause Modrá, nikoli zelená planeta). V časech bolševické kolektivizace to rezignovaně komentoval mladší hospodář z příběhu Dagmar Klímové: „Kdo by sa dnes staral, má-li či nemá-li koroptev někde mladé! Kombajn si jede svú cestú a zmlaždí všecko!“ Jet si svojí cestou a převálcovat všecko, to je i dnes příkaz doby.
LN, režisér Břetislav Rychlík, 13.7.2016
* * *
… sociální a morální chování člověka nemá nic společného s fylogenetickou organizací jeho nervového systému a smyslových orgánů, nýbrž je determinováno výhradně vlivy daného kulturního prostředí, které jej během života obklopuje.
* * *
* * *
Na MÚ Žebrák mají psychicky narušeného úředníka. Při jeho návštěvě doporučuji ozbrojený doprovod
* * *
Read more...