Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Podrobnosti

Kategorie: Z českých médií

Zveřejněno: 21. srpen 2019

Tomáš Vlach pokračuje ve skvělých reportážích a postřezích z dnešního Ruska. V článku „Ruští vědci, pozor na cizince!“ (LN 17.8.2019) nám ukazuje tvář dnešního Ruska a i naši nedávnou minulost, která nám opět „klepe na dveře“. J.Š.

Podrobnosti

Kategorie: Postřehy a komentáře

Zveřejněno: 20. srpen 2019

Advokacie je zároveň jedním z nejkrásnějších a jedním z nejodpornějších povolání. Ke stinným stránkám profese patří, že pokud klient zavelí, musí advokát odhodit všechny zábrany a zapomenout na zásady, které mu vštěpovali na škole, a začít např. tvrdit, že vražda je morální, úplatek byla jen provise (a peníze ve škatuli jen trochu jiné víno), případně že sražený chodec obviněnému lstivě a v sebevražedném úmyslu skočil před automobil, když řečený projížděl kolem tramvajového ostrůvku stošedesátikilometrovou rychlostí.

Podrobnosti

Kategorie: Domácí zpravodajství

Zveřejněno: 21. srpen 2019

Naše armáda za 100 let své existence nikdy nebojovala a bez odporu odevzdala zbraně nacistickým okupantům. Vojáci, kteří chtěli bojovat odcházeli do jiných armád. K největšímu nasazení za dobu své existence se armáda  „vzmohla“ 21. srpna 1969 – proti vlastním občanům! Žádný velitel z řad armády a Lidových milic nebyl dodnes za zločiny proti lidskosti potrestán!

* * *

Plukovník v.v. Josef Musil v Havlíčkové Brodě dne 21.8.2019 postával většinou osamocen... Mezinárodní sbírka vzpomínek pamětníků důležitých historických událostí 20. století  Paměť národa s ním na místě natáčela dvě hodiny rozhovor na video. V prohlášení plk. Musila nazvaném PAMĚŤ NÁRODA ze dne 15.srpna 2019 připomněl, co zapomínáme a co by nemělo být nikdy zapomenuto! V podstatě sám v 78 letech uspořádal 13x výstavy o zločinech komunismu s vernisážemi v českých městech i ve Sněmovně, v Senátu a na Teologické fakultě UK v Praze. Největší výstava o zločinech komunismu bude na XXVII. Muklovské pouti na sv. Hostýně dne 7.9.2019. Je stále doplňovaná. Na výstavách byla zveřejněna fakta veřejnosti dosud neznámá. Vykonal a vykonává práci za státní instituce a média, které selhaly a podstatné stále zamlčují. Zasloužil by si vyznamenání ke dni 28.října. Od slušných občanů České republiky a všech obětí komunismu vyznamenání už obdržel - o to má větší cenu! 

(Bohužel se mi nepodařilo zjistit přesné datum vystoupení). Dobrý řečník, nicméně doporučuji porovnat jeho tehdejší názory s dnešními. „Jenom hlupák nemění názory“, jak sám kdysi řekl. S dodržováním morálních a mravních zásad si dnešní prezident České republiky nedělal nikdy těžkou hlavu, ať už se jednalo o komunisty, nebo upřednostňování svých osobních zájmů, nebo mocenských cílů na úkor země.

Připomeňme si, v dnešní den 51.výročí okupace z roku 1968 a 50.výročí masakrů a vraždění občanů  Lidovými milicemi (vojáci ostré náboje nedostali, LM ano, policie se ovládla), že jsme nedokázali postavit za celou tu dobu památník či pomník všem statisícům obětí okupace (zastřelení, těžce zranění, vyhození z práce, škol, univerzit, odešlých do emigrace či exilu – viz otřesná čísla níže). Viníci nebyli potrestání, mnozí žijí mezi námi - a komunisty máme v Parlamentu! To je ta nejhorší možná morální a mravní vizitka naší země a ostuda nás všech. Pokud na více nemáme, připravme se na horší časy, které nám ty minulé budou připomínat stále více, budeme-li se chovat stále tak zbaběle. Svoboda nebyla nikdy zadarmo. Pokud nám stačí jen „konzumní“, ztratíme i tu. Naříkat jsme uměli vždy. Za naši svobodu nebudou věčně bojovat a umírat jiní, při vší úctě k našim vojákům, kteří museli odejít z rodné země, aby mohli bojovat. Už první německý velvyslanec po vzniku ČSR Walter Koch prohlásil: "Největší hybnou silou této země je strach." Následné dějiny mu daly za pravdu. Strach je vždy spojencem zla, které o to snadněji vítězí. Svobodu si zaslouží jen stateční, kteří o ni usilují každý den - se všemi riziky a oběťmi. Proto je tak cenná a opouští země, kteří si ji jen přejí aniž by pro její získání a zachování byly ochotny patřičně konat. Obyvatelé Hong-Kongu její cenu znají!

Střet zájmů prezidenta Zemana nemůže být větší!

TK Jince 20.4.2016: Zeman versus Šinágl

Bohemia, Czechia, Česko? Mohli jsme svět konečně naučit, jak se jmenujeme. Ale my jsme řekli: Ne

Podrobnosti

Kategorie: Z naší korespondence

Zveřejněno: 20. srpen 2019

Vrchlabská botanička byla jednou z mála žen, které se prosadily ve vědě, jež byla mužskou doménou. Spolu s manželem se věnovali i charitativní a mecenášské činnosti. Manžel Josefiny, pro mě do té doby zcela neznámá postava, stojící v pozadí, si také postupem času zasloužil mou pozornost. Sám byl vědec, chemik a lékárník, se skvělými výsledky. Plody jeho práce našly uplatnění nejen v továrně Ettlových, ale třeba i v díle, kam přispěl výzkumem minerálních vod v Jánských Lázních.

… Žena, která vyrůstala v přední vrchlabské německé rodině, si vzala českého lékárníka od Poděbrad. Místo, aby se zabývala pouze domácností nebo si vybrala nějakého nenáročného koníčka, tak se pustila s vervou sobě vlastní do sbírání rostlin, které ji postupem času zcela pohltilo. A Josefina se tak stala nejznámější rakouskou botaničkou s vynikajícím vědeckým renomé. Její úspěch v botanice mimo jiné dokazuje členství v mnoha odborných spolcích. Za všechny jmenujme Královskou bavorskou botanickou společnost v Řezně nebo Výměnný ústav pro výměnu herbářových položek. To, že se jeden druh devětsilu jmenuje po Josefině Kablíkové a název přetrval dosud, jen potvrzuje nesporné vědecké kvality Kablíkové. …

… V diplomové práci jsem nastínila životopisy Josefiny a Vojtěcha Kablíkových. Zabývala jsem se i jejich profesním a zájmovým životem. Životy obou manželů jsou úzce spojeny s Krkonošemi, stranou nezůstalo ani město Vrchlabí. Důležitou součástí celé práce jsou členové malířské rodiny Mánesových. Jejich krátké životopisy a důraz na působení v krkonošských horách jsou vzhledem k spřízněnosti s Kablíkovými také podstatnou kapitolou práce. Poslední kapitolu jsem věnovala tomu, jak popisují Josefinu nebo Vojtěcha Kablíkovi autoři krásné literatury. Nejvíce prostoru dostala Josefina Kablíková v povídce známé krkonošské spisovatelky Marie Kubátové. Okrajově se objevuje i v některých románech Františka Kožíka. …