Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Karel IV. s otcem Janem z Lucemburku, kvůli povýšení pražské diecéze na arcidiecézi v r. 1344 Papežem Klimentem VI. (Pierre de Rossiers), nechal odbourat Spytihněvovu basiliku z r. 1065. Začala se stavět gotická katedrála.
Prvním stavitelem byl Francouz Matyáš z Arrasu /1344-1352/. Po jeho smrti pokračoval Peter Parler z Gmündu až do své smrti v r. 1399. Po jeho smrti pokračovali jeho synové Heinrich a Peter do roku 1419. Dokončení Katedrály sv. Víta se uskutečnilo k 1000. výročí zavraždění vévody sv. Václava v roce 1929. Stavitelé byli Josef Kranner, Josef Mocker. Posledním byl stavitel Kamil Hilbert......
Kolik z nás zná tyto údaje? Pro většinu je Petr Parlel Petr Parléř, tedy Čech. Největším Čechem je Karel IV., v jehož žilách mnoho české krve nekolovalo. V žilách 27 popravených českých pánů kolovala u 2/3 i německá krev. Nejnovější průzkumy dokazují, že už jen 20% Čechů má čistě slovanské geny. Jsme Bohemianové, žijící na území Bohemie. Co by potom byli Moravané, Slezané a další etnika? Podřadní Češi? Jednotlivá národnostní etnika se postupně geneticky promísila a vytvořila zemi Bohemianů.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Vlasta Burian: „Jednou budem v stejném šatě u nebeské brány stát. Choď si tady v hadrách, zlatě, tam nebudou na to dbát. Tam nalezne první místo, koho blaží vlastní soud. Kdo tu neměl v srdci čisto, sedne v tmavý, pustý kout.“
* * *
Z kolaborantů byli hrdinové a na skutečné hrdiny zapomínáme. Proč jsme asi o statečné rodině Dolečků nebyli schopni dodnes natočit film, nebo vydat knihu?
Nechtějme vědět z kolika skutečných kolaborantů se po válce stali „hrdinové odboje“ a z kolika skutečných hrdinů odboje „kolaboranti“. Článek Cesta do hlubin kolaborantovy duše je článkem o nás, o našem skutečném charakteru a povaze. Citáty z článku: „My děláme pro Hitlera, na nás nikdo nemůže“ (dělníci Škodovky na dovolené při večerní zábavě v době války) - „Češi jsou nejposlušnější národ na světě – ve dne poslouchají Berlín, v noci Londýn a Moskvu“.
Vlastu Buriana milovaly a milují miliony. Po válce byl odsouzen jako kolaborant a přišel o vše. Lid poslušně a bojácně mlčel. Z doby nacistické okupace připomenu dvě slavné scénky tohoto „kolaboranta“: „Tákhle vysoko skáče můj pes“ a zahajloval, dělníci Škodovky padali smíchy… Šel beze slova přes divadelní podium s bičem a na jeho konci měl zavěšeno písmeno „C“. Diváci pochopili „Bič na něm-CÉ“ a mohli se uřvat smíchy.
Ani o Vlastovi Burianovi jsme nebyli dodnes schopni natočit životopisný film… Nedivme se. Dokud si nebudeme schopni přiznat pravdu o nás samých budeme stále patřit mezi nevyspělé země i když se budeme topit v blahobytu. I ten má svůj konec. Blahobyt bez morálky a dobrých mravů končí dříve či později bídou materiální. Ta jedině může nastartovat duchovní a mravní obnovu země, pokud je ještě země schopna mít ve svém čele, v institucích a na odpovědných úřadech, nezpochybnitelné nositele těchto hodnot?
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
… Jo, majetek! Volali mi lidi: „Pane Mašíne, voláme z New Jersey, jsme tu už sedm let, ale ne legálně. Založili jsme firmu a chceme se přemístit do Kalifornie. Považujeme se – jako vy – za průkopníky a chceme se zeptat, zda byste nám finančně nepomohl.“ Takoví lidi sem přišli! Neříkám, že všichni, ale převážná část jich odešla z vlasti z ekonomických důvodů, bez ideologie. … Z té bandy Čechů, co narukovala, nás bylo jen dvanáct, co jsme se přihlásili do Special Forces. Plán zůstat v armádě i po konci závazku jsme si rozmysleli po povstání v Madarsku 1956. US Army byla v pohotovosti, Special Forces zapakovaný, naše jednotka připravená k nasazení, všechno hotový! Pak Eisenhower pohotovost odvolal a nic z toho nebylo. …
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
František Palacký: „Kdykoli jsme vítězili, dálo se to pokaždé více převahou ducha, nežli mocí fyzickou a kdykoli jsme podléhali, že tím vinen vždy býval nedostatek duchovní činnosti, mravní statečnosti a odvahy.“
* * *
Vážený pane (či paní),
Poslanecká sněmovna České republiky, jejímž jste členem, má brzy jednat o ústavní žalobě na prezidenta republiky. Žaloba vyjmenovává činy, jimiž se prezident podle předkladatelů ocitl v rozporu s ústavním pořádkem našeho státu. Chci Vás poprosit, abyste k projednání této žaloby přistoupil s nejvyšší odpovědností. Pokud si negativních dopadů na ústavní pořádek České republiky není vědom prezident, měli by si ho být vědomi ostatní. A protože jde o téma, které určuje klima v celé společnosti, měl by se zákonodárce řídit nikoli dílčím, například stranickým zájmem, ale zájmem celospolečenským.
Sleduji Miloše Zemana celých třicet let od jeho vstupu do vysoké politiky. Za tu dobu, jako velký politický talent, získal nesmírné množství podporovatelů. S velmi mnoha se po čase i rozešel. Když jsem s některými těmi lidmi mluvil, ať už byli z politiky nebo kultury, říkali plus minus stejnou větu: „Až dodatečně jsem pochopil, že mě Miloš Zeman při svých hrátkách s demokracií zneužíval.“ Teď si prezident Zeman pohrává s celým národem. Z Masarykova Hradu vysílá úplně jiné než demokratické signály. Člověk v čele státu by přece měl dělat něco úplně jiného. Místo vyvolávání konfliktů a označování stále nových nepřátel by měl šířit snášenlivost. Místo budování svého vlastního, neústavního mocenského centra by měl pěstovat harmonii mezi institucemi, které na základě ústavy existují. Nevěřím, že po takovém prezidentovi i Vy ve skutečnosti netoužíte. Prosím Vás, až budete senátní žalobu projednávat, abyste myslel na zájmy a budoucnost národního celku. Nenechte se nikým zneužít.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Dnešní den, pátek 13 získává pro mne osobně radostnou příchuť, když jsem se dozvěděl, že jeden z největších šarlatánů u Policie ČR z přelomu milénia se konečně rozhodl odejít. Otázkou tedy zůstává, zdali se najde síla a vůle, dalo by se říci, že skoro "politická", která začne prošetřovat všechny jím ovlivněné kauzy, počínaje Ivanem Jonákem, přes zakamuflovanou "malou Aničku", až po podivný způsob dokazování viny u tzv. "taxivraha". Myslím, že je na čase založit obdobný tým, jako je "Project Innocence" ve Spojených státech. Aby DNA byl jasně definovaný důkaz, buď o vině, či o nevině, ukazuje-li na jiného pachatele (běžná praxe pod Marešem byla, když DNA ukazovala jinam, než kam ukazoval "jeho scénář", byla ve vyšetřování potlačena, zejména, když ukazovala na možného pachatele z řad policistů).
Read more...