Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Sovětský svaz opravdový vzor a ráj na zemi - Umírali hlavně dospělí muži a děti - Český komunistický tisk údaje o hladomoru popíral
Z vyjádření velvyslanectví Ukrajiny v Praze vyplývá, že podle nejčastějších odhadů v důsledku této národní katastrofy zahynulo až devět milionů lidí. O rozsahu tragédie svědčí čísla: v době, kdy hladomor nabýval největších rozměrů, na Ukrajině každou minutu zemřelo 17 lidí, každou hodinu 1000 lidí a každý den téměř 25 000 lidí. Jednalo se o uměle vyvolanou akci Stalinova režimu za účelem likvidace Ukrajinců jakožto národa.
Nejobludnějších rozměrů dosáhl hladomor na jaře roku 1933. Analýza obsahu téměř 30 nařízení sovětské vlády vydaných v letech 1929-33 svědčí o tom, že ničivé podmínky pro vesnické obyvatelstvo byly vytvořeny vědomě. Téměř 81 procent zemřelých hladem na Ukrajině tvořili Ukrajinci, 4,5 procenta Rusové, 1,4 procenta Židé a přes jedno procento tvořili Poláci. Mezi oběťmi byli také Bělorusové, Maďaři a Bulhaři.
Vzhledem k tomu, že v době hladomoru umíraly především děti a mládež, se podle vědeckých propočtů odhaduje střední délka života neboli naděje dožití Ukrajinců v roce 1933 na 7,3 roky u mužů a 10,9 u žen. Za celou historii lidstva nebyly nikde zaznamenány podobné ukazatele. Velmi zarážející je navíc to, že sovětské úřady nebyly schopny všechny úředně zabrané potraviny včas distribuovat z Ukrajiny. Běžně se stávalo, že obyvatelstvo umíralo hlady, zatímco na vlakových nádražích se povalovaly tuny obilí, brambor, zeleniny, které tam uhnívaly, protože je neměl kdo odvézt ze země. Tyto hnijící hromady potravin byly přísně střežené, a kdo se k nim přiblížil, byl na místě zastřelen. Zimní a jarní měsíce roku 1933 patřily jednoznačně k jedné z nejtěžších a nejčernějších epizod v moderních ukrajinských dějinách.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Já čekám dál, já čekám dál,
až se k nám právo vrátí.
—Spirituál Kvintet: Chci Sluncem být
Tuvalu je malý ostrovní stát v Tichém oceánu, s necelými jedenácti tisíci obyvatel. Jeho armáda má 0 stíhaček, 0 bojových vrtulníků, 0 tanků, 0 obrněných transportérů, 0 křižníků a 3 oštěpy (to přeháníme: možná čtyři). Jestliže by tento státeček vyhlásil České republice válku, byl by podle čl. 43 odst. 1 Ústavy vyhlášen válečný stav a následně by se suspendovala téměř všechna základní práva obyvatel země, přesně v souladu s platným právem. Zní to divně? Snad, ale tak je právní řád postaven: ochrana před vnějším ohrožením má přednost téměř před vším ostatním, notabilně pak před ochranou všech dalších práv obyvatel.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
„Facebook a Google mají větší šanci na změnu zevnitř, částečně ve vlastním zájmu a částečně pod nátlakem svých eticky smýšlejících zaměstnanců. Jedna věc, která by je totálně zabila, 
je, kdyby začali odcházet kvalitní inženýři.“
* * *
Při zakoupení knihy Svobodná v Evropě, jsem obdržel knižní magazín LUXOR se zajímavým článkem „Demokracie nejsou tulipány“ Laury Crowe, z něhož si dovolím citovat:
Podle Scrutona je demokracie určena hlavně nezávislostí soudů, instituce soukromého vlastnictví a svobody projevu. To jsou instituce, které je třeba bránit v první řadě, pokud chceme udržet demokracii zdravou a
funkční. Bez nich vedou pokusy zakládat demokratická zřízení k neúspěchu a chaosu. Demokracie se nyní nachází ve stavu přehřátí celosvětově, někdy dokonce skoro před výbuchem. Nespokojení voliči se začínají stávat bezprecedentně snadnou – v lepším případě – kořistí populistů. V horším případě si je mezi sebe rozdělují extrémistické skupiny. Začíná být zřejmě, že velkou roli v našem momentálním zmatení hraje současná podoba sociálních médií. V současném toku peněz na internetu už dávno nejde o to zvítězit, ale zúčastnit se.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Aktualizováno 20.1.2021: Bývalý velvyslanec Slovinska v ČR odhaluje trestuhodnou nečinnost MZV ČR a státního tajemníka Staška, ve věci diplomatického skandálu na velvyslanectví ČR v Maroku
Jak dlouho ještě bude diplomatický skandál utajován před veřejností?!
***
Dne 24.11.2020 zveřejnily webové stránky MZV ČR tento článek (bez uvedení autora) s názvem „Vnitřní kontrola na ZÚ Rabat neodhalila pochybení při vydávání víz“. Alibistický, neuvěřitelný, plný 
prokazatelných lží. Proč tedy byla konzulka Jana Chaloupková odvolána, když bylo podle Inspekce MZV vše v pořádku?!
Na videu níže si můžete poslechnout svědectví bývalého velvyslance Slovinska v ČR pana Damjana Prelovšeka s názvem „O vízové korupci s bývalým velvyslancem Damjanem Prelovšekem“ - doporučuji hlavně pasáž od 12 do 25 minuty!
Skoro 20 tajných nahrávek obdržela PČR od pana Prelovšeka, včetně jeho písemného vyjádření – a IMZV má jasno?! Za celý rok od nahlášení nikdo od PČR pana Prelovšeka ani paní Janu Chaloupkovou nekontaktoval?! Slovinské MZV obdrželo stejný materiál. Slovinsko má také problém s Marokánci (v ilegální migraci jsou na druhém místě). Slovinský konzul a známí pana Prelovšeka mu doporučili, aby se raději na území ČR moc nezdržoval. Chce bývalé konzulce ČR v Maroku pomoci. Je to nehoráznost, mobbingu byla v Maroku vystavena takřka každý den, dodnes je šikanovaná.
Po roce byla odvolána (ze čtyř). Nechtěla podepsat víza lidem, kteří na něj neměli dle předpisů nárok. Hlásila vše obratem na MZV, vládě, státnímu tajemníkovi Staškovi a dalším. Státní tajemník odpověděl panu Přelovšekovi na závažné informace pouze „děkuji“, místo aby urychleně konal v rámci svých pravomocí a odpovědnosti. Dva dni před odletem konzulku dokonce vyhodili z jejího služebního bytu doslova na ulici!
Pan Prelovšek pomáhá své kamarádce, aby mohla být očištěna, jako zřejmě jediné poctivé reprezentantce naší země na velvyslanectví ČR v Maroku.
TV Seznam: „Stíny nad vízy z Maroka“ – stále s velkými otazníky?!
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Na maršálovi Radeckém je tak vidět, proč je dobré nenechat se uzavřít do úzké malosti nacionálně-státního myšlení a více se spoléhat na heslo Františka Josefa I. „viribus unitis“ – spojenými silami.
* * *
„Přísahal jsem císaři, mému pánu, že porazím nepřítele a že budu bránit jeho trůn a práva. Této přísaze zůstanu věrný do posledního dechu. Budu oplakávat krev, která musí téct, ale proleji ji. Onomu světu pak nechám, aby mě soudil.“ Tolik vlastní rukou sám hrabě Radecký, vojevůdce, který ve své kariéře neprohrál jedinou bitvu, naplánoval porážku Napoleona v bitvě národů u Lipska a ještě ve dvaaosmdesáti vyhrával války. Společně s Janem Žižkou největší polní velitel, kterého kdy Češi měli, na rozdíl od husitského hejtmana se k němu však už celé století nechtějí znát.
… Odpovídá tomu i maršálův památník. Vidíme na něm hrdého vítěze, neporazitelného vojáka v triumfální póze. Vtiskl mu jeho tvůrce Emanuel Max do tváře i velkorysost vítěze, nebo jenom únavu životem? Štít, na kterém stojí vítězný válečník, drží příslušníci různých zbraní monarchie, kteří bývají považováni za symbolické zástupce jednotlivých národů, bojujících na straně své tehdejší vlasti. V jejich tvářích, tentokrát z dílny bratra Emanuela Maxe Josefa, je cítit hrdost, že podpírají zrovna Radeckého. Existuje přesnější metafora multinárodního státu, kterým Rakousko bylo, sjednocujícího malé národy a chránící je (slovy Františka Palackého) před pruským militarismem a ruským imperialismem? Po zániku monarchie jsme v krátkém časovém období na vlastní kůži pocítili, že se Palacký nemýlil ani v jednom případě.
Read more...