Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
JCDecaux je exkluzivním provozovatelem reklamních ploch typu citylight na městském mobiliáři v Praze. Plochy jsou součástí zastávek MHD, další jsou v podobě samostatně stojících panelů a sloupů. Provozujeme také digitální plochy na nejprestižnějších adresách v centru Prahy - https://www.jcdecaux.cz/mestsky-mobilar
Hovořil jsem se zaměstnancem, který odstraňoval ze zastávek vše, co firmu JDEUX připomínalo. Řekl mi, že Magistrát hl. m. Prahy stále nemá zajištěny patřičné smlouvy na servis, zastávky už nejsou tak čisté, skla se nečistí, apod. Proč pokračovat ve smlouvě s cizí firmou, se kterou jsou všichni v Evropě spokojeni. Ředitel firmy osobně přiletěl do Prahy. Nechápal, proč nelze obnovit smlouvu, když všude v Evropě jsou zákazníci spokojeni?! Rozdělíme si lup pro sebe a na zákazníky a dojem z Prahy pro turisty kašleme. Zle matičko zle je, všude narážíš na zloděje… JŠ
***
Zajímavý rozsudek MS Praha 22.2.2024: Letiště Praha a.s. versus JCDecaux
Městský mobiliář by měla Praha vysoutěžit, jinak vyhodí stamiliony, říká šéf české JCDecaux
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Dozvěděl jsem se to pozdě, nepodařilo se mi získat další informace…
Jak nenápadně mezi námi žil a nám denodenně sloužil, tak nenápadně odešel. Dnes na jeho místo nastoupil další silný lidský příběh. Také pomáhal druhým (dělal úspěšné sbírky na pomoc postiženým lidem, kdy byl na silnici sražen a těžce poraněn). Bohužel i jeho semílá nepřízeň osudu. Jeho neskutečný současný příběh zveřejním až to bude možné. Zatím „Schroubek“ posílá tímto pozdrav těm, kteří ho pod touto přezdívkou znají. Držme mu palce v dalším boji a výzvě života! JŠ
***
Nenápadný člověk s nelehkým osudem
S jednou nohou půjde 350 kilometrů, aby pomohl dětem s nádorem
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Soud omilostnil Ukrajince, který byl původně obžalován z vraždy Roma v Brně. Podle nepravomocného verdiktu šlo o nutnou obranu. U romské menšiny rozsudek vyvolal rozpaky.
Boj druholigových fotbalistů pražské Dukly o postup mezi elitu může jejich kouč Petr Rada sledovat už jen z tribuny. Za nevhodné chování v nedávném šlágru proti Zbrojovce Brno nesmí na lavičku osm měsíců, což je rekordní trest a vyřazuje ho takřka i na celý podzim. Rada směrem k soupeřovu trenérovi Tomáši Poláchovi použil rasistickou urážku. Navíc dostal pokutu osmdesát tisíc korun. Proti verdiktu se může Rada odvolat, což také podle svých slov udělá.
***
Soud v Brně si zachoval zdravý rozum. Když jde člověku o život, normální člověk nezvažuje, zda je jeho obrana adekvátní. Ligová fotbalová asociace je už méně pánem zdravého rozumu. Pokud budeme trestat pochopitelné emoce tak drakonicky a které k fotbalu patří, ochudíme fotbal. I LFA viditelně sleduje extrémní ochranu cikánů, kteří toho patřičně využívají a zneužívají. Není potom divu, že i jejich chování v rozporu se zákonem nabývá na intenzitě. JŠ
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
... Kolik z těch desítek vyšetřovaných generálů, kteří manipulovali zakázkami a z „ušetřených“ peněz jezdili na dovolenou do Tichomoří, kupovali si horská kola nebo dokonce nechali vyrábět zlaté „generálské“ brože na civilní obleky či zakázkové spodky a tílka s nápisem „Sekce rozvoje druhů sil Generálního štábu“ (kus bratru za sedm set korun) – bylo degradováno či odsouzeno? ...
***
Jedním z nejnevkusnějších a nejškodlivějších pozůstatků totalitní minulosti je poklonkování české společnosti před hodnostmi a tituly. K uspokojení poptávky po titulech mezi nekulturními nositeli moci dokonce vznikaly stejně nekulturní podvodné univerzitní katedry, jako svého času na právnické fakultě Západočeské univerzity či na slavné „univerzitě“ ve slovenském Sládkovičovu, tak oblíbené obzvláště mezi brněnskými politiky.
Pseudodoktorát za cosi, co by na žádné slušné univerzitě na světě nebylo uznáno ani jako ročníková práce, kdysi ve Sládkovičovu získal například politik a někdejší hejtman Michal Hašek (ČSSD). A protože jakkoliv podivné úřední razítko platí víc, než slušnost a zdravý rozum, může dotyčný dnes dokonce zkoušet i mnohem vzdělanější adepty na ministerstvu vnitra.
S hodnostmi je to podobné – také si na ně potrpíme. Švýcarská armáda má (včetně aktivních rezerv) kolem sto padesáti tisíc vojáků, tedy zhruba pětkrát víc než ta česká. Na rozdíl od té naší ale nemá ani jednoho generála. Skutečně. Generála může mít pouze v době války a musí ho volit parlament – a jen na dobu trvání konfliktu. Pokud nějaký vyšší důstojník, třeba jeden ze čtyř plukovníků, jede na zahraniční služební cestu, kde se daná hodnost vyžaduje, je mu na dobu trvání výjezdu propůjčena, aby jednání probíhalo na stejné úrovni.
Česká armáda potřebuje na necelých třicet tisíc vojáků stovku generálů. Podle údajů Kanceláře prezidenta republiky, publikovaných společností Kverulant a HlídacíPes.org může být v aktivní službě zhruba dvě stě generálů (čistě v armádě bylo do generálské hodnosti za posledních 25 let jmenováno 146 lidí, další připadají na hasiče, tajné služby, celníky či příslušníky Vězeňské služby). Zejména za poslední dva roky se s nimi takříkajíc roztrhl pytel. V roce 2022 jich bylo jmenováno 32 a v roce 2023 si pro generálské lampasy zašlo na Pražský Hrad 31 osob. Jsme normální?
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Aktualizováno 30.3.2024
***
Jednotlivci či manželské páry to mohou dokázat, ale soužití různých ras a kultur na jednom místě, je proti přírodě, přirozenosti a dlouhodobě neudržitelné. Můžeme se vzájemně kulturně a hodnotově obohacovat, ale ne společně žít „promíšeně“ v jedné zemi, kdy se tradice a kultury vzájemně mísí a vedou nutně k postupnému rozkladu hodnot a společnosti. Migranti z jiných zemí se neintegrují a mají přirozenou tendenci žít mezi svými. Současná uprchlická krize nám to připomíná. Důkazem je i neschopnost romského etnika integrovat se v naší zemi, ve které žijí po staletí.
Velvyslanectví Švýcarska v ČR pořádalo ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze dne 18. března v rámci Dnů frankofonie večer švýcarských filmů. V Kině 35 byl promítnut i poutavý dokument JE SUIS NOIRES / BECOMING A BLACK WOMAN (2022, 52 min). Po projekci následovala diskusi s Rachel M'Bon, švýcarsko-konžskou novinářkou a režisérkou dokumentu. Večer zahájil velvyslanec Philippe Guex uvítacím projevem a byl zakončen neformálním setkáním s režisérkou u sklenky vína a se kterou jsem krátce také hovořil.
Ve Švýcarsku jsem poznal několik Arabů, roky jsme se přátelili. Jejich přirozenost, spontánnost a lidskost mne oslovila. Přesto si neumím představit žít s nimi trvale v jednom domě, stejně jako většina těch, kteří tento nepřirozený trend podporují, hlavně politici. Stejné platí pro „černé“ – nezapomínejme ale i jejich přínos hudbě např. rytmus.
Read more...