„V domě čp. 85 bydlela rodina Bartlova, manželé Johann a Marie a jejich děti Marie, Willi a Fritz ve věku 17, 15 a 12 let. Těchto pět obyvatel domu leželo mrtvých v předsíni, provrtáno bezpočtem střel. Poněvadž už se stmívalo, nařídil komandant, aby byly mrtvoly osvíceny svíčkami a potom museli všichni, muži, ženy a děti, procházet okolo a dívat se na ten hrozný výjev.
Nato musely být mrtvoly hromadně pohřbeny mimo hřbitov. Podobná tragédie se udála v noci z 2. na 3. června 1945 na samotě Kottershof čp. 80, vzdálené od vesnice asi dvacet minut. Zde bydlela rodina Sacherova a hostinský Klotz se svou dcerou Annou Bernt, rozenou Klotz. Kvůli podezření, že ukrývali okresního vůdce NSDAP z Kadaně, zastřelili Češi manžele Oswalda a Theresu Sacherovi, Oswaldova bratra Konrada Sachera a majitele sousedního domu a jeho bratra: Josefa a Ludwiga Tobischovi. Jen několik měsíců staré dítě manželů Sacherových bylo asi po roce nalezeno mrtvé v žumpě. Jednotlivosti této vraždy vešly ve známost jen pozvolna, neboť přeživší o tom pod hrozbou smrti nesměli mluvit. Ještě ve stejnou noc musely Anna Bernt, roz. Klotz, žena G. H. ze Saské Kamenice, která v tom domě bydlela jako uprchlice před bombardováním, a paní Tobisch, manželka zavražděného, zahladit krvavé stopy a pohřbít mrtvoly v zahradě.
Dne 5. června 1945 přijela časně zrána auta s českým vojskem. Vojáci obklíčili vesnici, takže ji nikdo nemohl opustit, prohledávali pole a lesy, vnikali do domů, týrali a rabovali. Dopoledne přivlekli pana Klotze, který během předchozích hrozných dnů přišel o rozum a tvrdili, že u něj nalezli revolver. Komandant řval: „Byly nalezeny zbraně, nechám vás dvacet postřílet!" Před kostelem stálo auto, které revoluční garda až do poledne plnila naloupeným majetkem. Ve tři hodiny odpoledne přišel rozkaz: „Všechno obyvatelstvo nastoupit u dolního hostince!" Po cestě byli lidé biti, na ženy, které nemohly běžet rychle, bylo pokřikováno: „Utíkejte, vy německé svině!" Nejen revoluční garda týrala lidi, nýbrž i čeští civilisté, kteří byli ozbrojeni jezdeckými bičíky a přišli do Sudet, aby si přivlastnili německý majetek. Ve všem tom zmatku, který panoval na ulici, pochodovalo četnictvo se samopaly. Rány bičem a kopance se sypaly na ženy: „Běžet, německé svině!"
Velitel četníků přečetl jména šesti bývalých členů strany NSDAP, kteří se museli postavit obličejem proti kůlně na druhé straně ulice. Vůdce celé skupiny, nějaký český komisař, procházel pak skrze řady německých mužů, vytahoval jednoho za druhým až do požadovaného počtu dvaceti. Často říkal: „Nechci už nic vědět o té německé svini" nebo „Ty blonďatý Germáne, pojď také ven", přičemž vyhledával právě velké a blonďaté muže a chlapce. Nejprve jim vzali, zatímco stáli s rukama nahoře proti kůlně, vše, co měli na sobě, potom jim zuli boty a holinky. Za ustavičného bití biči a pažbami pušek vytrpěli nejtěžší mučení. Jeden sedmnáctiletý hoch upadl do bezvědomí, kbelíkem studené vody jej však vzkřísili. Za ruce jej pak táhli po zemi. Když byli lidé mučeni a týráni zhruba dvě hodiny, poručil jim komandant nastoupit ve dvou řadách. Potom se vojáci postavili proti obyvatelstvu. Byl ukázán zcela nový rozbitý revolver, domněle nalezený. Potom komandant pronesl proslov, v němž prohlásil, že tito mužové (tj. oněch vybraných dvacet) budou zastřeleni ve jménu Československé republiky. Samopaly rachotily, zaznělo několik jednotlivých ran z pistolí ... pak zoufalý nechápající křik žen a dětí."
Celkem bylo v Tocově - měsíc po válce a bez policejního vyšetřování - zastřeleno nejméně jedenatřicet lidí.
PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D
Vloženo: 5.1.2007
***
Read more...