V naší mládeži není naděje, vyrůstá v atmosféře, ve které jsou po generace polopravdy a předsudky předávány dále. Nevěděl snad Václav Havel v roce 1989, že jeho představa začít od nuly a tlusté čáry za minulostí znamená to samé, jako minulost zamést pod práh, kde dodnes dále kvasí? Celé 20. století bylo smeteno ze stolu. Češi chtějí být vnímáni jen jako oběti.
Oceněná česká autorka Radka Denemarková žije s rizikem „pošpiňování“ jména České republiky
VOLKSBLATT: Paní Denemarková, ve Vaší knize „Nádherný kousek země“. Představujete osud německy mluvící židovské dívky Gity Laušmanové, která byla nejprve od Národních socialistů poslána do koncentračního tábora a po válce v Československu, byla jako německá kolaborantka, označena jako nepřítel. Jaké poselství chcete tímto sdělit?
RADKA DENEMARKOVÁ: Mé romány se zabývají porovnáváním konfliktů v dějinách mé země. Pokus se s něčím vyrovnat s čímž se zde člověk vyrovnat nemůže. Otevřít dveře k pravdivým dějinám, navrátit dramatu zpět jeho sílu. „Říci pravdu a ne jen popisovat skutečnost.“
Je pro Vás snadnější najít porozumění pro utrpení jedné Němky, když je také židovského původu?
Gita Laušmanová z asimilované rodiny je vždy několik kroků zpět za dějinami. Vůbec nevěděla, že je židovského původu – a najednou je v koncentračním táboře. Chtěla nazpět domů a najednou je špatné, že mluví německy. Chtěla jsem na této modelové situaci ukázat, jak se, bohužel, tyto situace v lidských společenstvích opakují: lidé, kteří mají komplexy méněcennosti si vždy najdou svoji oběť.
V české skříni pro kostlivce nalezeno mnoho
Jednou jste řekla, „Chtěla bych kostlivce ze skříně vzít a prosvětlit. Co jste v české skříni kostlivců nalezla?
Bohužel jsem v české skříni nalezla mnoho kostlivců. Atmosféra zdejšího potlačování dějin je dodnes populistickými českými politiky používána jako strašidlo. Mimoto připravilo divoké vyhnání Sudetských Němců půdu dalším strašným událostem.
Najednou jsem měla strach
Jak se Vám žije jako člověku, který „pošpiňuje“ rodnou zemi?
Mezitím už jsem s tím srozuměna, že konám takřka nebezpečnou práci. Ale nemohu jinak. Jde přece jen o to, nazvat věci pravými jmény. Nejsilněji jsem prožívala nenávist na začátku. Bylo to absurdní. Napsala jsem vysoce stylizovaný, fiktivní příběh. Jedná se „jen“ o literaturu. Najednou jsem musela mít osobně strach. Nejprve z dopisů, které jsem obdržela od skinheads hnutí: mysleli si, že jsem židovka. Musela jsem změnit svůj e-mail. Poté mne uráželi lidé z hnutí Národního osvobození, prý proto, že píši pro nacisty, místo abych se věnovala psaní o obětech II.světové války.
Bohužel se nic nezměnilo
V Česku je ale stále více knih, dokumentů, nebo hraných filmů k poválečnému tématu – a média se s tím snaží vypořádat. Není to základní změna?
Ano, ale jen na povrchu. Vážné téma je to jen pro intelektuály, historiky a umělce. Bohužel se společnost nezměnila, proto může být toto sudetoněmecké téma neustále používáno jako spolehlivý populistický prostředek. Jde neustále o primitivní strach – a majetek. Česká společnost je nemocná. A nejen to. Ona se odmítá nechat léčit. Už desetiletí žijeme s falšovanými dějinami a pokud toto matení nebude rozpuštěno, nebudeme nikdy svobodní. Žijeme v tragické zemi, ve které lidí touží zapomenout a v jejich touze jsou současným uměním podporováni.
Češi chtějí být jen oběťmi
Rakousko muselo z poznání svých temných kapitol minulosti přistoupit ke konsekvencím. Bude to někdy možné i v Česku?
V naší mládeži není naděje, vyrůstá v atmosféře, ve které jsou po generace polopravdy a předsudky předávány dále. Nevěděl snad Václav Havel v roce 1989, že jeho představa začít od nuly a tlusté čáry za minulostí znamená to samé jako minulost zamést pod práh, kde dodnes dále kvasí? Celé 20. století bylo smeteno ze stolu. Češi chtějí být vnímáni jen jako oběti.
http://www.volksblatt.at/index.php?id=71577&MP=61-157
Přeložil Jan Šinágl
P.S.
Dnes před 52 lety, 10.března 1959, přepadla čínská vojska zákeřně svobodný Tibet. I na mém domě jako každým rokem vlaje vlajka svobodného Tibetu.
Dnes před 63 lety, byl komunisty zavražděn Jan Masaryk. Čest jeho památce!
Komentáře