Motto: „Dokud lidé nepochopí, že každý z nich, jako individualita, má být ovládán jak po stránce mravní tak i duchovní a budou stále hledat jakoukoliv oporu mimo sebe, mimo svoji duchovní a mravní mohoucnost – nemají naději se ubránit. Nabývá na významu individuální obrana, při níž zůstává člověk zcela sám. Má jenom sám sebe a Boha.“
Miroslav Dolejší byl v roce 1949 vyloučen ze studií a za trest byl poslán do uhelných dolů, protože v místní klubovně ČSM demonstrativně vyvěsil britskou státní vlajku a ještě téhož roku navázal kontakt se skupinou národně demokratického odboje. V lednu 1951 byl na udání zatčen. Po třinácti měsících vyšetřovací vazby odsouzen Státním soudem v Praze ke 23 rokům vězení za údajnou špionáž. Od svého zatčení byl ve vyšetřovací vazbě bestiálně týrán a mučen. Prošel věznicemi v Ruzyni, na Pankráci, ve Valdicích, a lágry na Vojně, Bytízu, v Ostrově nad Ohří, na Rovnosti … Po listopadu 1989 se pokouší zburcovat veřejnost a vyvést ji z její naivní neznalosti. Jeho hlas však zůstal hlasem volajícího na poušti. Veřejnost prostě ještě k určitým poznatkům nevyspěla a ani o tyto poznatky neměla zájem, a který trvá dosud. A jak bývá zvykem, hněv se obrací na posly špatných zpráv.
Propuštěn byl v roce 1960 na amnestii prezidenta Novotného. V roce 1964 se oženil a v roce 1968 se manželům Dolejším narodil syn. Po sovětské okupaci, na počátku normalizace v sedmdesátých letech, byl propuštěn ze zaměstnání pro svoji činnost K 231. Půl roku marně sháněl místo, pak z „protekce“ začal fárat při stavbě pražského metra. Když se v páté pětiletce začali do Československa dovážet panelárny pro montáž beze skládek, bylo nutné naprogramovat výrobu a řídit ji počítačem. Pro jeho znalost počítačové problematiky se na něj obrátili známí a fiktivně ho zaměstnali v jednom družstvu. Miroslav Dolejší k sobě přibral pár bývalých spoluvězňů, které znal z „basa-projektu“ (pozn. Basa-projekt na Pankráci bylo zařízení ministerstva vnitra, kde vězni s technickým vzděláním pracovali na projektech pro národní podniky). Později se stal vedoucím výpočetního střediska. V roce 1975 na požádání svého známého novináře napsal studii o počítačových systémech. Věcné informace byly kompiláty ze všeobecně přístupných materiálů a veřejných přednášek, ale přesto je 14.6.1976 zatčen a později Městským soudem odsouzen k jedenácti rokům vězení za špionáž. Před soudním jednáním držel tři měsíce protestní hladovku. Propuštěn byl v roce 1985, těžce nemocen, kdy se začaly projevovat následky práce na uranu. V bolševických lágrech a kriminálech strávil celkem 19 let.
Nedůvěry k oficiálním verzím a politickým legendám se u Miroslava Dolejšího datuje již od padesátých let, kdy se ve vězení setkával s mnoha významnými lidmi a postupně poznával skutečné pozadí oficiálního výkladu politiky
… Po listopadu 1989 se pokouší zburcovat veřejnost a vyvést ji z její naivní neznalosti. Jeho hlas však zůstal hlasem volajícího na poušti. Veřejnost prostě ještě k určitým poznatkům nevyspěla a ani o tyto poznatky neměla a zájem, který trvá dosud. A jak bývá zvykem, hněv se obrací na posly špatných zpráv.
Státní aparát zasáhl po vydání „Analýzy 17. listopadu“ proti Miroslavu Dolejšímu veškerou svojí mocí. Hromadily se žaloby, ve sdělovacích prostředcích byl diskreditován, falešně obviňován ze spolupráce s StB. Tzv. „demokratický“ režim se při umlčování bývalého politického vězně neštítil ničeho – od kontroly a krádeže pošty až k vyslání svalnatého pohůnka …
Kromě již zmíněné Analýzy, je Miroslav Dolejší autorem několika desítek politických úvah a studií, knihy „Chodbami opuštěnými“, spoluautorem zákona o třetím odboji atd. …
Miroslav Dolejší se stal symbolem dvou odbojů, třetího protikomunistického a také stávajícího, čtvrtého, vůči zvůli post-bolševických a politickomafiánských kreatur.
Dolejší Miroslav Ing., z Prahy,
spisovatel a počítačový odborník, vězněn komunisty 19 let !!!, zemřel na následky podlomeného zdraví z uranových dolů a z Minkovic...1978-1986... dne 26.6.2001. Jeho posledním lágrem byl právě koncentrák Minkovice.
Čest jeho památce.
Josef Chromík
Komentáře