Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Metody Čechů se od těch německých příliš nelišily. Vysídlení Němců z Československa provázela nenávist a obrovská touha po pomstě. Dá se říci, že se Češi k Němcům chovali stejně jako oni k nám za války. A tím Češi klesli až na jejich úroveň.

Byli však také Němci, kteří proti Hitlerovskému Německu aktivně bojovali. Ani jim se ale odsun nevyhnul. A to i přesto, že nikomu neublížili. Navíc za obrovského rizika Čechům aktivně pomáhali. Poválečný fanatismus některých Čechů si s válečným fanatismem některých Němců nijak nezadal. Nešlo o spravedlivé potrestání. Šlo o zuřivou pomstu a někdy i snahu dostat se k majetku odsouvaných Němců, které neušli ani starci, a dokonce ani duchovní.

Mimořádné lidové soudy

Jedním z rozhodnutí, které bylo odsuzováno i v zahraničí, bylo zřízení a rozhodování mimořádných lidových soudů podle jednoho z Benešových dekretů. Konkrétně šlo o dekret č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Proti jejich rozhodnutí se totiž odsouzení neměli šanci odvolat a žádost o milost neměla odkladný účinek. Naopak k popravám mělo docházet v řádu hodin. Jak se takové skutky lišily od chování německých úřadů? V čem byli Češi ti lepší?

Umíraly i děti

Nejen rozsudky, ale zvěrstva během odsunu německého obyvatelstva vedly k úmrtím nevinných, včetně dětí. Na utrpení během pochodu Krnov-Králíky vzpomínala tehdy osmiletá Marie André: „Hnali nás schválně přes Jeseníky, aby co možná nejvíce lidí zemřelo, což se stalo. Děti, které byly mladší než jeden rok, umíraly hlady a lidé, kteří zůstali ležet vyčerpáním, byli zastřeleni. Bylo s námi po celou dobu pochodu nakládáno jako se zločinci a byli jsme vystaveni neuvěřitelné šikaně.“ Toto se opravdu od chování německých válečných zločinců příliš neliší.

Znásilňování jako trest, ponížení jako norma

Die Methoden der Tschechen unterschieden sich nicht wesentlich von denen der Deutschen. Die Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei war von Hass und großen Rachegelüsten begleitet. Man könnte sagen, dass die Tschechen die Deutschen so behandelten, wie sie uns während des Krieges behandelt haben. Und so sanken die Tschechen auf ihr Niveau herab.

Aber es gab auch Deutsche, die aktiv gegen Hitlerdeutschland gekämpft haben. Aber auch sie entkamen der Deportation nicht. Auch wenn sie niemandem etwas getan haben. Mehr noch, sie halfen den Tschechen aktiv und unter großem Risiko. Der Nachkriegsfanatismus einiger Tschechen war dem Kriegsfanatismus einiger Deutscher nicht gewachsen. Es ging nicht um gerechte Bestrafung. Es war ein wütender Rachefeldzug und manchmal auch ein Versuch, an das Eigentum der vertriebenen Deutschen heranzukommen, was den alten Leuten und sogar dem Klerus nicht entging.

Die außerordentlichen Volksgerichte

Eine Entscheidung, die im Ausland verurteilt wurde, war die Einrichtung und Rechtsprechung der Außerordentlichen Volksgerichte auf der Grundlage eines der Dekrete von Benes. Konkret handelte es sich um den Erlass Nr. 16/1945 über die Bestrafung von NS-Verbrechern, Verrätern und deren Helfern sowie über die außerordentlichen Volksgerichte. Die Verurteilten hatten keine Möglichkeit, Rechtsmittel gegen ihre Entscheidungen einzulegen, und das Gnadengesuch hatte keine aufschiebende Wirkung. Im Gegenteil, die Hinrichtungen sollten innerhalb von Stunden erfolgen. Worin unterschieden sich diese Maßnahmen von dem Verhalten der deutschen Behörden? Inwiefern waren die Tschechen besser?

Sogar Kinder starben

Am Ende des Schuljahres beschlossen meine Schüler und ich, den Opfern des Hungermarsches Ende Juni 1945 zu gedenken, vor allem deutschen Frauen und Kindern aus Krnov, entlang der Strecke Krnov-Vrbno pod Pradědem-Jeseník-Staré Město pod Sněžníkem-Králíky. Wir haben mit eigenen Augen gesehen, was für eine absurde, unnötige und grausame Aktion das war. Auf dieser Reise mussten Frauen und Kinder den Jeseníky-Kamm zweimal überqueren. Es waren mehr als dreitausend, und nicht ein Zehntel von ihnen hat überlebt.

Der Autor des folgenden Berichts ist Petr Zemánek, Lehrer am Jan-Kepler-Gymnasium in Prag und Mitarbeiter von HlídacíPes.org. In diesem Jahr nahm er auch am zweiten jährlichen Schülermarsch zum Gedenken an das Massaker von Postelberg im Mai/Juni 1945 teil. Sie marschierten zwanzig Kilometer von Postelberg nach Saaz. Im Falle des Gedenkmarsches von Krnov-Králíky waren es 135 Kilometer in viereinhalb Tagen.

Der Text enthält Zitate aus den Erinnerungen von Marie André, die den Marsch von Krnov nach Králíky als achtjähriges Kind überlebte. Vollständiger Arikel>

P.S..
Herr Zemánek entschuldigte sich bei mir dafür, dass er meinen Namen in seinem Bericht nicht erwähnte, da ich der einzige Journalist war, der den Studentenmarsch von Saaz nach Postelberg vollständig dokumentierte. JŠ

***

Postoloprty 3.6.1945: Die Tschechen können sagen: "Es tut uns leid, was geschehen ist."

Tschechische Politiker besuchen jedes Jahr Lidice. Wann werden sie der Opfer in Český Malín und bei der Schwedischen Chance gedenken?

Na konci školního roku jsme se s mými studenty rozhodli připomenout oběti Hladového pochodu z konce června 1945 převážně krnovských německých žen a dětí po trase Krnov-Vrbno pod Pradědem-Jeseník-Staré Město pod Sněžníkem-Králíky. Sami jsme tak poznali, o jak absurdní, zbytečnou a krutou akci se tehdy jednalo. Při tomto putování musely ženy a děti překonat dvakrát hřeben Jeseníků. Bylo jich více než tři tisícea nepřežila jich desetina.

Autorem následující reportáže je učitel pražského Gymnázia Jana Keplera a spolupracovník redakce HlídacíPes.org Petr Zemánek. Ten také letos se studenty absolvoval druhý ročník studentského pochodu na připomínku Postololoprtského masakru z přelomu května a června 1945. Ušli při něm dvacet kilometrů z Postoloprt do Žatce. V případě cesty na památku pochodu Krnov-Králíky šlo o 135 kilometrů během čtyř a půl dne.

Celým textem se prolínají citace ze vzpomínek Marie André, která pochod Krnov-Králíky přežila jako osmileté dítě. Celý článek>

P.S.

Pan Zemánek se mi omluvil, že ve své reportáži opomenul zmínit mé jméno jako jediného novináře, který kompletně zadokumentoval studentský pochod ze Žatce do Postoloprt. JŠ

***

1.6. 2023: II. Pochod studentů za nezapomenutí naší minulosti – Louny, Postoloprty, Žatec

Do Lidic jezdí čeští politici každý rok. Kdy uctí památku obětí v Českém Malíně a na Švédských šancích?