Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 29.6.2024: Harašili Čechoslováci zbraněmi?

***

„Spravedlivý boj za vlast“ prohrál Josef Pohl (†39) na popravišti. Komunisté ho zavraždili tam, co Horákovou

***

V Událostech ČT byl Den politických vězňů připomenut 140 vteřinami dvanáctou zprávou, bez zarážky, jako součást reportáže „Návrh na omezení vlivu laických soudců“. ČT 1 vysílala v hlavním vysílacím čase detektivku, ČT 2 film o americkém pobřeží… Na druhý den 27. června (den popravy dr. Milady Horákové) od 17:10 hod. vysílala na ČT 2 dokument Moc má jméno šibenice(2012) a od 18:05hod. Těla nevydávat (2008 – z důvodů autorských práv nepřístupný v iVysílání). Autor má tak dokument doma, nic mu nevydělává a společnost zapomíná…

Při vší úctě, stále stejný obsah připomínání a stále více upozaďován. Je urážkou politických vězňů a všech obětí zločinného komunistického režimu. Měli jinou představu o budoucích poměrech v naší zemi, za kterou bojovali a umírali. Členu Odbojové skupiny bratří Mašínů Václavu Švédovi, otci dvou dcerek, komunisté při mučení na Pankráci prakticky přetrhli páteř, jako Zbyňku Janatovi...

Měli bychom připomínat jejich životy, myšlenky a odkaz se stejnou intenzitou, jakou se snažíme zjistit, kde  se nacházejí jejich urny a kde byly uloženy

Pravda, to druhé je méně nebezpečné, nikoho a nic neohrožuje… Bezpečnější je natočit film o Boženě Němcové se sexuálními scénami, než filmy o výjimečných osobnostech, které ukončily své životy v komunistických lágrech, nebo na popravišti. Našimi dnešními životy jich a jejich odkazu nejsme hodni. Na rozdíl od nich nás čeká zasloužený trest a osud.

Z hry R.U.R. pochází i slovo robot, které je jedním z mála slov, které dala čeština cizím jazykům ve 20. století.

***

Česká centra připomínají 100 let od premiéry Čapkovy hry R.U.R.

Dnes je to oficiálně 100 let od premiéry slavné hry Karla Čapka R.U.R.. Tenkrát se odehrála v pražském Národním divadle. Výročí připomínají v zahraničí Česká centra. Větší část aktivit organizují v Kyjevě, Varšavě, Madridu, Moskvě, Milánu a Tokiu.

Am 15. Dezember 1938, zu Beginn der Krankheit von Karel Čapek, erhielt Vlasta Jelínková, Schülerin des siebten Jahrgangs des Karliner Gymnasiums, einen handgeschriebenen Brief von Karel Čapek, der zweifellos als letzter Brief von Čapek und als Botschaft an die Nation betrachtet werden kann.

Der Brief lautet:

Liebes Fräulein, bitte überschätzen Sie die Theaterkultur nicht. Eine Nation kann sich nur dann unsterblich fühlen, wenn sie sich moralisch fühlt, wenn sie eine bewusste moralische Mission hat; aber das Theater reicht dafür nicht aus, auch wenn es ein Koagent dieses moralischen Bewusstseins sein soll. Es muss in der Politik, in der Wirtschaft, in Büchern und Schulen, im täglichen Leben, überall sein. Umgekehrt: Nimmt man einer Nation die Moral, nimmt man ihr die Unsterblichkeit. Sie mögen mit dieser Antwort nicht zufrieden sein, aber es gibt keine andere.

Ihr Karel Čapek

Die Besitzerin dieser handschriftlichen Artikel ahnte nicht, dass sie, als sie den Autor um eine Perspektive der Mission der tschechischen Theaterkultur für ihre eigene Analyse der Theaterkultur bat, auch ein wertvolles Vermächtnis in die Hände bekam.

Bis zu ihrem letzten Atemzug

Mehr im Artikel "Ende der Lidice-Entführungen" von Jan Kovanic. Ich zitiere aus dem Artikel:... Und in einer demokratischen Gesellschaft auch verschiedene Provokateure. Vor ein paar Jahren konnte man bei einer Kundgebung einen bestimmten tschechischen Sudeten beobachten, der ein großes Plakat um den Hals trug. Darauf war abgebildet und beziffert, wie viele deutsche Dörfer nach dem Krieg von den Tschechen zerstört worden waren. Das Schicksal von Lidice mit der Deportation von tschechischen Deutschen während der Prozesse zu vergleichen, die Nazis, die nach den Juden alle minderwertigen Slawen ermorden wollten, in erster Linie mit den Tschechen zu vergleichen, ein Kriegsverbrechen mit einer präventiven Selbstverteidigungsaktion zu vergleichen, auf die sich die damaligen Großmächte geeinigt hatten, schien mir ein wenig Chuzpe. Ich habe ihn dieses Jahr hier nicht gesehen, ich glaube, die Polizei hätte ihm Hausverbot erteilt....

Ich kenne den Autor nicht. Schade, dass er nicht "einen gewissen tschechischen Sudeten", Herrn Cermak, nennt und einen Link zu meinem Artikel vom 11.6.2017 angibt, aus dem er sich offenbar bedient hat? Zwei Personen haben an dem stillen Protest in Lidice teilgenommen. Die anwesende Öffentlichkeit, einschließlich des Bischofs Tomáš Holub (mit Ausnahme der anwesenden Kommunisten), begrüßte dies.

In den Jahren 2003 und 2005wurde der Autor des Artikels mit dem Karel Čapek-Preis ausgezeichnet. Demnächst werde ich die wenig bekannte Texten von Karel Čapek, einem Kandidaten für den Friedensnobelpreis, veröffentlichen, in denen er die tschechischen Deutschen verteidigt, einschließlich Unglaublich primitiven Angriffs von den Tschechen an ihn, die seinen Tod beschleunigt hat. Ich glaube, dass der Autor seine Position überdenken und beide Auszeichnungen viel mehr zu schätzen wissen wird. JŠ

Original auf Tschechisch>

***

Přerov 16.6.2024: Gedenkakt zum 79. Jahrestag des Massakers an der schwedischen Chance, wieder ohne Beteiligung tschechischer Politiker...

Aktualizováno 13.10.2023: Citace z projevů prezidenta Beneše a českých politiků k jednání s Němci

***

Historik Otakar Odložilík: „Náraz lodi státního života na osudné úskalí by nebyl tak prudký a drtivý, kdyby nebylo předcházelo přecenění možností a sil, provázené oslabením složitého a citlivého organismu vnitřními zápasy a touhou jednotlivých stran po vlivu a moci, kdyby přepjatá touha po vůdčím postavení nebyla zastínila starou skutečnost a pravdu, že národ, jemuž Stvořitel vykázal místo na středních polohách, nesmí o své újmě a vůli vystupovat do výšek bez obav prudkého úderu a nebezpečí náhlého pádu.“ (Útěcha hledaná v historii, Josef Tomeš, LN 4.10.2023)

„Masaryk si byl od první chvíle svého presidentství vědom osudového významu národnostní otázky pro náš stát a zvláště složitostí a obtíží našeho sousedství s velkým Německem a z nich vyplývající nutnosti upravit rychle postavení největší menšiny ve státě, Němců. Odmítal fikci národního státu a fetišistické přeceňování jazykové otázky. Vysvětloval, že má-li otázka Němců zůstat opravdu vnitřní otázkou republiky, bude podle toho třeba se zařídit, abychom jednoho dne nebyli nuceni tuto otázku řešit teprve pod zahraničním nátlakem, jak se skutečně stalo po anšlusu Rakouska. Měl pravdu, když říkal, že máme připoutat Němce k historickému státu trvalejšími pouty, nežli jsou mírové smlouvy, že třetině obyvatelstva nelze vládnouti jen mocí a měl pravdu i v jiných věcech, které vytýkal jako chorobné přepolitizování našeho života.“ K. Z. Klíma LN 7. 3. 1939

***

Projev, jehož text sepsal Karel VI. Schwarzenberg, uvedl zdůvodňujícími větami: „Pane presidente, za těchto dnů všechny stavy a třídy našeho národa svorně projevují svou vůli zabrániti porušení starých hranic našeho státu… Věrnost k českému státu, který naši předkové pomáhali budovati a po tisíc let udržeti, je pro nás povinností tak samozřejmou, že jsme se rozmýšleli ji výslovně zdůrazniti.“Poté připomenul šlechtici vnímanou „povinnost uchovat dědictví svých otců“ a poukázal na jedinečný jev, kdy „Země Koruny české byly pohromadě po tolik věků a přetrvaly spolu tolik bouří, že doufáme v přejití i těchto časů nepokoje a násilí“.

Omluva Zemana je neakceptovatelná, je spoluviníkem a spolupachatelem! Dokud bude Zeman s Nejedlým na Pražském hradu, bude ostuda ČR ve světě trvat. Navrhl snad poradce prezidenta Nejedlý novým náčelníkem GŠ AČR gen. Jaromíra Zunu, jako přání Kremlu? Má mít „dobrý vztah k byznysu“, snad zbrojnímu? Oficiálně ho navrhl bývalý státní tajemník MZV ČR Miloslav Stašek, nový velvyslanec ČR v USA, osoba prokazatelně bezcharakterní a všehoschopná. Nedivme se, že ČR nedokázala ani za 30 let vybudovat pořádné dálnice a železniční sítě! Věřme, že Čapkova svíčička zapálí potřebný oheň v našich srdcích, tak jako ho mají Ukrajinci a který začne čistit zkorumpovanou českou politickou scénu. Blahobyt vždy vynesl, zákonitě, do čela zemí neschopné a všehoschopné, teprve bída a krize schopné. Krize vždy odhalují charakter, statečné a zbabělce – jak nahoře, tak dole, na úřadech a institucích i v běžném životě. J.Š.

***

Fejeton z Lidových novin 1929

Aspoň jedinkrát do roka nebuď opomenuto zapálit v novinách sloupeček milému Pánu Bohu. A tedy: „Sláva na výsostech Bohu!“ Ačkoli je všude, je na výsostech přece jen víc sám a víc doma. Přesvědčte se o tom. Vystupte někdy na výsosti a potkáte ho. Na výsostech krásy, na výsostech lásky, na výsostech poznání a já nevím, na kterých ještě. A když na ně vystoupíte, pocítíte nevýslovnou radost a strašné mrazení. A to je ON sám. Ale kdo nikdy nevystoupil na výsosti, nepotkal ho. A nic neví o něm ani o jeho slávě. Neboť není pravé slávy kromě slávy Boží. On sám pak voní mateřídouškou a ve vlasech má hvězdy, ptáky na ramenou, na klíně cvrčka a pod jeho nohama plynou řeky a potůčky.

Více v článku „Konec únosům Lidic“ Jana Kovanice. Cituji z článku: … A v demokratické společnosti rovněž různí provokatéři. Před několika lety bylo možno během shromáždění pozorovat jistého českého sudeťáka, kterému na krku visel velký plakát. Bylo na něm zobrazeno i vyčísleno, kolik ale zase německých vesnic zničili Češi po válce. Přirovnávat osud Lidic k odsunu českých Němců ausgerechnet při tryzně, přirovnávat nacisty, kteří po židech chtěli vyvraždit všechny méněcenné Slovany, v první řadě tedy Čechy, přirovnávat válečný zločin k preventivní sebeobranné akci, domluvené tehdejšími velmocemi, mi přišlo poněkud chucpe. Letos jsem ho tu neviděl, myslím, že by ho policie vykázala. … 

Autora neznám. Škoda, že nejmenuje „jistého českého sudeťáka“ pana Čermáka a neuvádí odkaz na můj článek z 11.6.2017, ze kterého zřejmě čerpal? Tichého protestu v Lidicích jsme se zúčastnili dva. Přítomná veřejnost to ocenila, včetně biskupa Tomáše Holuba (vyjma přítomných komunistů).

V roce 2003 a 2005 obdržel autor článku Cenu Karla Čapka. Brzy zveřejním málo známé texty Karla Čapka, kandidáta na Nobelovu cenu míru, kde se českých Němců zastává, včetně jeho neuvěřitelně primitivního napadání Čechy, které uspíšilo jeho smrt. Věřím, že autor svůj postoj přehodnotí a obou ocenění si bude cenit ještě mnohem více. JŠ

*** 

75. výročí tragédie Lidic: kázání plzeňského biskupa Tomáše Holuba

Češi patří mezi největší rasisty v Evropě. A bude hůř, varují odborníci

***

„My nejsme národ fašistů, my jsme národ statistů.“

Přerov 16.6.2024: Pietní akt k 79. výročí masakru na Švédských šancích, opět bez účasti českých politiků...

Letos 15. prosince 1938, tedy na počátku nemoci Karla Čapka, obdržela septimánka karlínské reálky Vlasta Jelínková vlastnoruční dopis od Karla Čapka, který lze bez pochyby považovat za poslední dopis Čapkův a svým obsahem za odkaz národu.

Dopis zní:

Milá slečno, prosím Vás, nepřeceňujte tak divadelní kulturu. Národ se může cítit nesmrtelným jenom tehdy, když se bude cítit mravným, když bude mít své vědomé mravní poslání; na to ovšem nestačilo divadlo, i když má být součinitelem toho mravního povědomí. To musí být v politice, v hospodářství, v knize a škole, denním životě, všude. A obráceně, vemte národu jeho mravnost a berete mu i jeho nesmrtelnost. Asi Vás ta odpověď neuspokojí, ale jiná není.

Váš Karel Čapek

Majitelka těchto vlastnoručních článků netušila, když požadovala spisovatele o hledisko na poslání české divadelní kultury pro svůj vlastní rozbor o divadelní kultuře, že se jí tím zároveň dostává do rukou vzácný odkaz.

Do posledního dechu

Od čtenářů docházejí nám stále projevy soustrasti nad úmrtím Karla Čapka a zase se jeden čtenář přihlásil, že dostal na několik svých dopisů odpověď Karla Čapka, psanou 18. prosince a dávanou na poštu 19. prosince. Karel Čapek použil přechodného zlepšení své nemoci celý ten 18. prosinec.

Aktualizováno 22.5.2020 ve věci „Nočních vlků“ na Olšanech: ZOI k rukám ministra vnitra Jana Hamáčka ze dne 12.května a odpověďze dne 21.května.

Bojoval na Donbase, aby v ČR chystal teroristické útoky. Teď s Foldynou vítá Noční vlky

* * *

Gen. František Moravec: „U nás se už začíná žít v představě, že nám prostě spadne do klína nový 28. říjen…“

* * *

Hlasatelka v Událostech ČT hlásí konec II. světové války – už nedodá, že pouze v Evropě a v Africe a že desetitisíce spojeneckých vojáků padlo v boji v Tichomoří až do kapitulace Japonska dne 2.září 1945.

Až letos se výrazněji v médiích připomíná zásluha Vlasovců na osvobození Prahy. V Sokolovu se nestydí starostka města při pietním aktu nechat odstranit vlajku USA, aby zdůraznila „osvobození“ města jen Rudou armádou?! Kdo dnes ví, že Rumuni během bojů na území Československa osvobodili 1 722 obcí a ztratili 33 241 vojáků? Viděl někdo někde rumunskou vlajku a poděkování Rumunsku? Jistě, nechovali se vždy vzorně, podobně jako Rudá armáda, ale je skandální, že nejsme schopni poděkovat Rumunsku ani po 75 letech! Kolik Cechoslováků padlo v boji proti nacismu na území Československa ve srovnání s příslušníky jiných zemí?

Zdeňka Boráková „Nás osvobodili Rumuni. Mají krásný pomník, rumunští velvyslanci k nám každý rok jezdí na výročí osvobození. Jsme jim vděčni. Rusáci prošli jako kobylky.“

Zato prezident Zeman píše děkovný dopis Putinovi, kde zdůrazňuje, že bez Rudé armády bychom nebyli nezávislým národem?! Takže jsme byli 44 let svobodnou a nezávislou zemí, podle současné hlavy státu. Obávám se, že s pomocí současného prezidenta si o tuto „svobodnou a nezávislou zemi“ na ruský způsob opět silně koledujeme.

Ruský způsob nám včera předvedli na Olšanech Noční vlci. Porušili předpisy a PČR je prý začne vyšetřovat. Už vidím jak dostanou pokutu tři milony korun za porušení předpisů o karanténě. Půjde-li to takto dále, příště přijedou na Olšany na motorkách až k hrobům. Zdalipak se Noční vlci poklonili památce i spojeneckých vojáků a pilotů RAF, kteří mají pomníky v těsném sousedství?

Aby byl příští rok ještě lepší než bude… -Theodor Geiger: „Porušíš-li právní normu, stane se tobě něco, porušíš-li mravní normu, stane se něco v tobě.“ - Jean Paul Sartre vyjádřil jedno přání: »Chci být člověkem, který se mi nehnusí.« -  Další "moudrosti  pera" Radka Stesky v malé FOTOGALERII. JŠ

***

„… A na zemi pokoj lidem dobré vůle. Je to ta nejkratší modlitbička; kdybyste ji tisíckrát opakovali, jako byste měli v sobě tibetský mlýnek na modlení, pokaždé v ní najdete novou a libou chuť. Neboť je v ní sláva i výsosti, země i pokoj i dobrá vůle: samé dobré i veliké, svaté i něžné věci. Já bídný hříšník ji opakuji, nepočítaje řádků; a již nevím, myslím-li více na toho, jemuž jsem chtěl zapálit svíčičku, nebo na lidi dobré vůle, nebo na zemi žíznivou pokoje, nebo na pokoj své duše; slyším jen dvojzvukou harmonii, hlas andělský a důvěrný.“

Karel Čapek SVÍČIČKA