Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Liberec  5. 11. 2020: MOHL VĚZEŇ V MINKOVICÍCH ODMÍTNOUT PRACOVAT? - Soud se po 33 letech vrací k vzdorovitému jednání Pavla Wonky

Pavel Wonka (1953-1988) byl v roce 1987 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců a následnému tříletému ochrannému dohledu pro trestné činy pobuřování a útoku na veřejného činitele. Umístěn byl do věznice v Minkovicích. (1)

Zde však demonstrativně odmítl pracovat s tím, že jeho odsouzení je „ex tunc“(tedy od samého počátku) nezákonné, a tudíž nikdo není oprávněn na něm pracovní povinnost vyžadovat.

Není divu, že liberecký okresní prokurátor zahájil proti Wonkovi trestní stíhání. To se vleklo tak dlouho, až Wonkovi výkon trestu skončil, byl propuštěn, následně kvůli nedodržování ochranného dohledu znovu zatčen a 26. 4. 1988 zemřel ve vazbě v královéhradecké věznici. Dva dny poté liberecký soud trestní stíhání proti Wonkovi zastavil, protože trestní stíhání nelze vést proti zemřelému.

Jenže tím to neskončilo.

* * *

Soud obnovil řízení komunisty zavražděného Pavla Wonky – po 33 letech!

* * *

PČR ÚDV dne 26.11.2020 usnesením odkládá spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby: Bilaka, Colotky, Hoffmana, Husáka, Indry, Janáka, Kapka, Kempného, Korčáka, Lenárta a Pitry. Žili snad po II.světové válce nacističtí vůdci v blahobytu a nepotrestáni až do své smrti jako u nás komunističtí zločinci?!Nepotrestané zlo se vždy vrací. J.Š.

***

Dne 6. 8. 1977 byl československými pohraničníky zastřelen východoněmecký občan Gerhard Schmidt (nar. 1939), který se s manželkou a třemi dětmi (ve věku 6, 7, a 11 let) pokoušel přejít do Německé spolkové republiky. (Viz přílohu č. 1.)

Dne 25. 5. 2020 Okresní soud v Tachově celou rodinu rehabilitoval. (Viz přílohu č. 2.)

Poté bylo 26. 1. 2021 pozůstalé dceři Astrid Schmidt přiznáno odškodnění za otcovu smrt ve výši 33.333 Kč. Za její vlastní perzekuci jí pak přiznalo dalších 407 Kč. (Viz přílohu č. 3.)

Odškodnění za smrt Jiřího Vorlíčka: 303 Kč

Jiří Vorlíček (nar. 1929) z Ondřejova (okres Praha-východ), „zaměstnanec Astrofysikálního ústavu“, nebyl v Československu spokojen a chtěl odtud odejít. K odchodu si zvolil noc z 30. na 31. 5. 1954. Nevěděl však, že podle rozkazu velitele pohraniční stráže gen. Ludvíka Hlavačky je do drátů na státních hranicích zaveden proud o vysokém napětí. Jiří Vorlíček byl elektrickým proudem zasažen a na místě zemřel. Bylo mu 25 let.

Dne 24. 11. 2020 přiznalo Ministerstvo spravedlnosti odškodnění ve výši 1.543 Kč sedmapadesátiletému Andreasi Schäferovi z Itzhoe. Ministerští úředníci tak nadále pokračují ve „výsměšném“ odškodňování rehabilitovaných východoněmeckých uprchlíků.

Schäfer byl 14. 8. 1987 zatčen, protože příslušníci pohraniční stráže z útvaru Pomezí dospěli k závěru, že se jako státní příslušník Německé demokratické republiky „připravuje“k opuštění Československa. Následující den předali Schäfera do Věznice Plzeň, odkud byl převezen do Vazební věznice Praha-Ruzyně. Potom byl 26. 8. 1987 předán východoněmeckým bezpečnostním orgánům a letecky vyhoštěn z Československa.

Okresní soud v Chebu dne 20. 5. 2020 Schäfera plně rehabilitoval a Ministerstvo spravedlnosti mu nyní přiznalo odškodnění ve shora uvedené výši. Jak byla tato částka vypočtena?

Liebe Freunde, wenn Sie daran interessiert sind, wie

1) der führende Verteidiger der tschechoslowakischen Staatsgrenzen Ing. Jan Muzikář (geboren 1934),

2) wie es seinen Kameraden geht,

3) das Büro für die Dokumentation und Untersuchung der Verbrechen des Kommunismus,

so lesen Sie den beigefügten Bericht dieses Amtes vom 2. November 2023. Wenn Sie nicht die Nerven oder die Zeit haben, sage ich es Ihnen kurz:

Ve středu 6. 12. 2023 zrušil Nejvyšší soud ČR rozsudek z roku 1981, jímž byli Karel (Čárlí) Soukup a Jindřich Tomeš odsouzeni za to, že na svatbě zpívali „písně s protisocialistickým obsahem“. Oč tehdy vlastně šlo?

Dne 26. 4. 1980 se ženil pan Miroslav Vaněk. Na svatební hostinu v restauraci Ryjicích (okres Ústí nad Labem) pozval asi 40 osob, mj. i písničkáře Karla (Čárlího) Soukupa.

Státní bezpečnost nenechala svatební veselí bez povšimnutí, a tak dne 1. 7. 1980 vzal prokurátor Soukupa do vazby kvůli tomu, že se na svatbě dopustil výtržnictví, a to „zpěvem písní s protisocialistickým obsahem a zesměšňováním socialistického hospodářství a Sboru národní bezpečnosti“.Navíc se v písních měly objevovat i vulgarismy.

***

Charlie Soukup: V radijou pekně hrajou 1974

Jiří Gruntorád ukončil hladovku – 321 roků zdravého rozumu zapůsobilo!

V tehdejším režimu bylo zcela běžné, že jednání, které bylo realizací svobody projevu, bylo postihováno jako běžný kriminální čin, přičemž cílem bylo, jednak zakrýt určitou kontroverznost takového postihu, jednak snížit vážnost účastníků protestů ve společnosti.

***

Dne 26. 4. 1980 se ženil pan Miroslav Vaněk. Na svatební hostinu v restauraci Ryjicích (okres Ústí nad Labem) pozval asi 40 osob, mj. i písničkáře Karla (Čárlího) Soukupa (nar. 1951). Státní bezpečnost nenechala svatební veselí bez povšimnutí, a tak dne 1. 7. 1980 vzal prokurátor Soukupa do vazby kvůli tomu, že se na svatbě dopustil výtržnictví, a to „zpěvem písní s protisocialistickým obsahem a zesměšňováním socialistického hospodářství a Sboru národní bezpečnosti“.Navíc se v písních měly objevovat i vulgarismy. Následně Okresní soud v Ústí nad Labem poslal dne 5. 11. 1980 Soukupa na 10 měsíců do vězení, což 5. 1. 1981 potvrdil i odvolací soud.

Když se dva občané stanou účastníky soudního sporu, tak soud rozhodne a ten, kdo prohrál, musí splnit vše, co mu soud uložil. Běžný občan, byť „řádný hospodář“, musí za svůj „odlišný... právní názor“ platit. Naproti tomu ministerští úředníci „šetří ať to stojí, co to stojí“, a pan ministr to schvaluje. Výsledek oné „péče řádného hospodaře“ je tedy ten, že ministerstvo místo 3 500 Kč zaplatilo 23 967 Kč. Takže by bylo přiměřené, aby oněch 23 967 Kč zaplatil pan ministr ze svého.

Prostě ten, kdo měl podle soudu chybný právní názor (například že něco dluží, či nedluží), musí nést důsledky. Co když ale je účastníkem soudního sporu občan a stát, případně nějaký správní orgán? Tam je to podle ministra práce a sociálních věcí Ing. Mariana Jurečky jinak. Lze to demonstrovat na následujícím příkladu:

Níže celý rozhovor médií s účastníky po skončení soudního jednání a barbarském zavraždění dvou nevinných lidí československými pohraničníky před 68 lety.

I.ČÁST jednání (18:40 – státní zástupce Jan Sládek) – II.ČÁST (40:55 – obhájce dr. Lubomír Müller). Tehdejší život v pohraničí měl svá specifika, dané poměry a hospodářskou situací, kdy i rybaření a pašování pomáhalo uživit rodiny. Pytláctví není součástí zákona o rehabilitacích, jinak by se jednalo o legalizaci vraždy a přehnaný formalismus, tedy čistý cynismus jak prohlásil i ÚS ČR. Byla by to legitimizace zločinného jednání! Není divu, že zločinný komunistický režim o těchto barbarských vraždách mlčel celá desetiletí.

Státní zástupce Jan Slaný: „Rehabilitaci si zavražděný nezaslouží“. Tak se může vyjádřit jen amorální člověk, resp. poněkud "hodnotově narušený". Závěrečná řeč dr. Lubomíra Müllera by měla být součástí výuky na právnických fakultách!  

***

„Když je moc postavena proti právu, může mít pojem „moc“ jen jeden význam: moc hrubé, fyzické síly, což ve skutečnosti není „moc“, ale stav naprosto beznadějné neschopnosti. Je jen „mocí“ ničit. Je „mocí“ bezhlavě prchajícího stáda.“

Ayn Randová

***

Přítomni byli zástupci cca 10ti médií. Nikdo z nich neovládal němčinu, vypomohl jsem. Krátce informovaly Události ČT, podrobně ČT region Zlín a Seznam.cz. JŠ

***

Nechte minulost na pokoji(LN 2.5.1998) - Nezávislý kandidát Pavel Wonka (VL 26/2009)

* * *

Podle očekávání zamítl soud obnovu řízení. Bude podaná stížnost proti rozhodnutí. Další ukázka, jak soud nehledá spravedlnost, ale jen formální naplnění zákona.

O tom, jak straničtí funkcionáři rozkrádali republiku před rokem 1989 i po něm věděla a ví celá země. Pavel Wonka si nemohl dovolit jednat nemravně, jinak by popřel vše co dělal!

Podrobně informovala iDNES a ČT 24 (ČT byla na místě, ale použila záběry z OS Náchod, Události ČT mlčely).

Jednou soudce Mgr. David Arochi Vergara Schmuck odejmul slovo advokátovi, když reagoval na jeho argumentaci. Nelíbilo se mu také tleskání veřejnosti jako poděkování za závěrečná slova obhájce JUDr. L.Müllera: „I kacíř a rebel mají právo na spravedlivý proces. Pavel Wonka uzavřel v určitém smyslu provokativní socialistický závazek a napadal členy KSČ. Nebyl dosud očištěn.“ 

Milí nepřátelé železné opony,

možná si vzpomínáte na kauzu pana Dr. Thomase Bartsche, kterému obecné soudy přiznaly za průstřel kolena s trvalými následky odškodnění ve výši 5.550 Kč. Ústavní soud ČR letos 19. 1. vysvětlil, že je to nepřiměřeně málo a nařídil nové projednání. Viz podrobnosti v reportáži: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10101491767-studio-ct24/223411058290119/ (začátek 15:01). Pro Vaši informaci sděluji, že k novému projednání má dojít v pondělí 12. 6. 2023 ve 14:30 hodin u Obvodního soudu pro Prahu 2 (Francouzská 19, č. dv. 301, 2. patro).

S přáním všeho dobrého,

Lubomír Müller

10.5.2023

V symbolický den 75.výročí návratu 54 Spitfires s čs. piloty RAF do Československa, vydal OS Trutnov usnesení o obnově řízení. Na místě byla pouze ČTK, jejíž informace převzala další média (iDNES, iROZHLAS, Lidovky a Forum 24) a šéfredaktor Krkonošského deníku - Wonka uspěl, teď přijde Rudé peklo(jeho vlastníkem je dnes jeho bývalý ředitel, vyznamenaný Zemanem!). Veřejnoprávní ČT se nedostavila. Večerní Události ČT mlčely…

Níže následují dvě videa, zvukové zánamy a fotogalerie. Soudkyně JUDr. Marcela Horváthová opět neměla „soudný den“. V práci byla, mji žádost o setkání odmítla. Věřme, že soudný den nemine ani ji a všechny ostatní, kteří se na tomto justičním zločinu podíleli. Tentokrát už se soudkyně Mgr. Veronika Tomanová neodvážila zakázat prezentaci textů o informací o Pavlu Wonkovi v soudní síni, které jsem držel po celou dobu jednání a vydání usnesení. Na konci jsem jí poděkoval, že dovolila v rámci práva účasti na veřejném soudním jednání i účast Pavla Wonky Im Memoriam…

Justiční zrůdnost, aneb prezident Zeman versus prokurátor Doležal

Ve shora uvedených dokumentech je zachycena i výpověď postřeleného Schlegela:

„Steffen SCHLEGEL sdělil, že se dne 22. 9. 1989 v 15:35 hod. pokusil o překročení státní hranice z ČSSR do SRN z politických důvodů, kterými byla svoboda cestování a svoboda názorů, jakož i z hospodářských důvodů, jako byl nedostatek bytů. V NDR neměli informace o ochraně hranice ČSSR. Když společně s Rene RÖDEREM a Heiko SCHMOTZEM překonávali v oblasti Chebu první plot státní hranice, příslušníci Pohraniční stráže po nich začali střílet. Pod palbou se jim podařilo překonat první i druhý plot, kde se nad nimi objevil vrtulník a snažil se je natlačit do hlubokých děr, které se za druhým plotem nacházely. Příslušníci Pohraniční stráže proti nim vypustili i psy a pokračovali ve střelbě, přičemž jedna z nich trefila jeho tašku, kterou měl při sobě. Heiko SCHMOTZ byl kousek stranou od něj a trochu před ním, když jej zastavil voják. Držel mu samopal v zátylku a stiskl spoušť. Jen to ale cvaklo a následně jej praštil pažbou pušky do vazu. V tom okamžiku již byl on sám na zemi, protože jej jiný příslušník Pohraniční stráže dohnal. Z bezprostřední blízkosti mu střelil do levého lýtka i přes to, že se již s rukama nad hlavou vzdal. Střílel tedy bez důvodu a záměrně. Příslušníci Pohraniční stráže celou dobu něco křičeli, ale on ničemu nerozuměl, protože se neustále střílelo. Mimo to neustále štěkali psi, které na ně poštvali, a byl tam hluk z vrtulníku. Nevšiml si, kdy byl Rene RÖDER zraněn použitím střelné zbraně, tedy zda to bylo před jeho zraněním nebo po něm. Následně k sobě byli připoutáni pouty, a jak ležel na zemi, pokoušel se tlačit na své zranění. První pomoc jim příslušníci Pohraniční stráže neposkytli. Trvalo to velmi dlouho, než se dostali do nemocnice. Když se probral, byl v nemocnici sám na pokoji, který byl střežen těžce ozbrojeným příslušníkem Pohraniční stráže. Po propuštění z nemocnice jej a Rene RÖDERA odvezli českou sanitkou na hranici s NDR. Tam již čekali příslušníci Ministerstva státní bezpečnosti NDR (dále jen „StaSI“) s vozidlem Volvo a odvezli je do Hohenschönhausenu, kde byl asi dva dny na ošetřovně a následně v tamním vězení ve vyšetřovací vazbě. Několikráte tam byl vyslýchán, pořád a pořád, i v noci. Neustále se jej ptali, kdo byl vůdcem.... V důsledku svého zranění ztratil mnoho krve a obával se, že přijde o život. Ještě dnes trpí různými strachy, někdy má i noční můry a bolesti ve starém zranění. Jako veliké pochybení cítí to, že dlouho nebyli ošetřeni a nebyla jim poskytnuta žádná první pomoc.“ (Usnesení ze dne 7. 1. 2021, str. 12)

Dne 14. 7. 2022 zastavil pražský městský státní zástupce JUDr. Jan Kopečný trestní stíhání bývalých předsedů československé vlády z let 1938 až 1939, armádního generála Jana Syrového (1888-1970) a Rudolfa Berana (1887-1954).

Státní zástupce tak splnil úkol, který mu 12. 4. 2022 uložil pražský vrchní soud: znovu prošetřit obvinění, která v roce 1947 vedla u Berana i Syrového k dvacetiletému těžkému žaláři, ztrátě vojenské hodnosti a propadnutí jmění.

Státní zástupce nově posoudil věc tak, že jmenovaní se žádného trestně postižitelného jednání nedopustili a není ani důvod postoupit věc jinému orgánu.

Z 200,-Kč se stalo 503,-Kč, tedy „zhodnocení“ o 250%. Kéž by se takto „zúročovala“ všechna nespravedlnost spáchaná zločinným komunistickým režimem! Pavel Wonka byl jeho poslední obětí. Byl utrápen v komunistickém vězení k smrti, jako miliony nevinných v nacistických koncentrácích. 7,50 Kč „odškodnění“ bylo přiznáno Jiřímu Wonkovi jako jedinému dědicovi – tak končí „cinkání klíčky“!   J.Š.

***

MSp rozhodlo, že se vrací pokuta, kterou v roce 1985 udělil Městský národní výbor ve Vrchlabí Pavlu Wonkovi. (1953-1988)

Pokutu ve výši 200 Kčs dostal Wonka za to, že se 11. 6. 1985 odmítl legitimovat příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, neboť to považoval za bezdůvodnou šikanu, když ho znali a sami ho oslovili „pane Wonko“. Okresní soud v Trutnově Pavla Wonku v této věci rehabilitoval 29. 7. 2021. (K zrušení jeho jiných odsuzujících rozhodnutí došlo již dříve.) Vzhledem k tomu, že Pavel Wonka zemřel 26. 4. 1988 v královéhradecké věznici, pošle Ministerstvo spravedlnosti odškodnění pozůstalému bratru (a jedinému dědici) Jiřímu Wonkovi (nar. 1950).

Dne 5. 12. 2023 vydal Úřad městské části Praha 1 příkazy, jimiž byli Jiří Gruntorád (nar. 1952) a John Bok (nar. 1945) uznáni vinnými, že „úmyslně a s vědomím, že poruší ustanovení... zák.... o pozemních komunikacích..., bez souhlasu silničního správního úřadu... na komunikaci-chodníku... před objektem Úřadu vlády České republiky v Praze 1... postavili stanový přístřešek jako ochranu před nepřízní počasí po dobu... protestu... proti členu vlády ministru MPSV“.

(Šlo o hladovku kvůli tomu, že ministr práce a sociálních věcí Ing. Marian Jurečka nezajistil důstojné důchody pro osoby, které byly za minulého režimu nezákonně perzekuovány.)

Úřad potrestal údajné přestupníky „napomenutím“. Ačkoli jde o nejmírnější možný trest, oba senioři podali 27. 12. 2023 proti příkazu „odpor“, protože se necítili ničím vinni. Tím došlo k tomu, že příkaz nenabyl právní moci a celá záležitost byla postoupena ke standardnímu správnímu řízení.

To trvalo dlouhé 3 měsíce. A výsledek?

Bouřlivý legislativní vývoj po listopadu 1989 přinesl zakotvení mnoha občanských svobod, ale také jisté unáhlenosti.

Již v březnu 1990 bylo zákonně garantováno právo na odepření vojenské služby z důvodu svědomí a náboženského vyznání, nicméně zákon o civilní službě č. 18/1992 Sb. náhle a nečekaně některé muže z tohoto práva diskvalifikoval. (1)

Ti, kterých se to týkalo a drželi se svých morálních či biblických zásad, tak byli v průběhu roku 1992 odsuzováni. Jedním z nich byl i Zdeněk Nodl (nar. 1964) z Nového Strašecí. Senát Vojenského obvodového soudu v Praze pod vedením nadporučíka Rudolfa Maňouška vyhodnotil Nodlovo počínání v souladu s formálním zněním zákona jako trestný čin „nenastoupení služby v ozbrojených silách“ a dne 21. 7. 1992 ho odsoudil. (2)

… Po poradě senátu sdělila, že návrh se zamítá, protože byl podán pozdě, a navíc uvedená pokuta není zásahem do majetkových práv jako v případě propadnutí majetku. Soudkyně podotkla, že si je vědoma, že soudy v těchto věcech rozhodují jinak, ale ona že zastává tento názor. … Mgr. Lucie Kantorová byla jmenována soudkyní dne 17. 4. 2019…

* * *

Zcela odlišně posoudil 6. 2. 2020 Okresní soud v Kolíně dvě obdobné rehabilitační kauzy rodiny Miškovských, „vesnických boháčů“ z Dolních Chvátlin. Zatímco v kauze z roku 1953 senát Mgr. Miroslava Vobořila v přízemí soudní budovy návrhu vyhověl, o několik minut později v 1. patře senát Mgr. Lucie Kantorové (+) návrh zamítl ve vztahu k pokutě 10.000 Kčs z roku 1950, a to s odůvodněním, že návrh byl podán pozdě a nešlo o závažný zásah do majetkových práv. (Podrobnosti viz níže.)

Projednávání druhého Petrova odsouzení je exemplární ukázkou toho, jak se jednoduché věci dají úspěšně komplikovat a soudní řízení zbytečně natahovat.

***

Ve čtvrtek 9. 12. 2021 skončila 68 let trvající justiční anabáze, na jejímž počátku byl odsuzující rozsudek Nižšího vojenského soudu v Brně, jímž byl dne 10. 8. 1953 odsouzen Ondrej Petro (nar. 1927) z Košic, „povoláním řidič, syn středního rolníka (9 ha)“, k trestu odnětí svobody v trvání 2 a ½ roku za to, že odmítl vykonat vojenskou službu, protože „mu v tom brání jeho náboženské přesvědčení, ježto je Svědek Jehovův“. Trest mu o pár měsíců zkrátila amnestie z roku 1955, nicméně za nějaký čas byl Petro povolán k vojenské službě znovu, opět odmítl, a tak ho 8. 11. 1960 Vojenský obvodový soud v Prešově poslal do vězení na 4 roky. Ty si „odseděl“ do posledního dne. Po listopadu 1989 usiloval Petro o soudní rehabilitaci. Byl úspěšný jen částečně.

Milí přátelé,

dne 1. 1. 2008 nabyl účinnosti slovenský zákon č. 274/2007 Z.z., podle něhož rehabilitovaní vězni, kteří jsou slovenští státní občané, mohli dostávat příplatek k důchodu ve výši 60 Kč (později 2 eura) za každý měsíc nezákonného věznění. (To se vztahuje i na ty, kteří samotný důchod dostávají odjinud, například od České správy sociálního zabezpečení.)

K 1. 1. 2020 nabyla účinnosti novela, podle níž se příplatek zvýšil na 5 eur. A od 1. 1. 2021 platí další novela. Podle ní se příplatek zvyšuje na 10 eur těm, jimž je přiznán statut „veterána protikomunistického odboje“.

Samozřejmě vzniká otázka, jak tomuto pojmu správně rozumět.