Dne 5. 12. 2023 vydal Úřad městské části Praha 1 příkazy, jimiž byli Jiří Gruntorád (nar. 1952) a John Bok (nar. 1945) uznáni vinnými, že „úmyslně a s vědomím, že poruší ustanovení ... zák. ... o pozemních komunikacích ..., bez souhlasu silničního správního úřadu ... na komunikaci-chodníku ... před objektem Úřadu vlády České republiky v Praze 1 ... postavili stanový přístřešek jako ochranu před nepřízní počasí po dobu ... protestu ... proti členu vlády ministru MPSV“.
(Šlo o hladovku kvůli tomu, že ministr práce a sociálních věcí Ing. Marian Jurečka nezajistil důstojné důchody pro osoby, které byly za minulého režimu nezákonně perzekuovány.)
Úřad potrestal údajné přestupníky „napomenutím“. Ačkoli jde o nejmírnější možný trest, oba senioři podali 27. 12. 2023 proti příkazu „odpor“, protože se necítili ničím vinni. Tím došlo k tomu, že příkaz nenabyl právní moci a celá záležitost byla postoupena ke standardnímu správnímu řízení.
To trvalo dlouhé 3 měsíce. A výsledek?
Úřad si vyžádal dodatečné informace a zjistil, že Policie ČR sice sepsala záznam o existenci „stanových přístřešků“, ale „žádné opatření“ kvůli tomu neprovedla. V zápise je uvedeno, že „oba protestující se na místě chovali klidně a dle názoru policistů byli vstřícní k bezpečnostním složkám v místě“.
Poté „správní orgán ... provedl opakované prostudování spisu“ a pak řízení proti oběma obviněným zastavil „zejména s přihlédnutím na neprovedená opatření ze strany Policie ČR, nedostatečnou fotodokumentaci z místa protestu, ve které není zaznamenán žádný okamžik nutnosti vstupu procházejících chodců do vozovky a tím možné narušení silničního provozu nebo ohrožení těchto chodců projíždějícími motorovými vozidly“. (Usnesení o zastavení řízení bylo doručeno 27. 3. 2024.)
Stručně řečeno, vlastně se nic nestalo.
Přesto je případ poučný pro Policii ČR, pro správní orgány i občany obecně:
- Když Policie ČR zjistí „přestupek“, musí provést „opatření“, aby se s nezákonným jednáním bezodkladně skoncovalo, a „přestupek“ řádně zdokladovat. Pokud tak neučiní, nemůže navrhovat něčí potrestání.
- Když chce správní orgán někoho potrestat, měl by si předem důkladně prostudovat všechny podklady. Pak nebude docházet k tomu, že správní orgán dojde ke zcela odlišným závěrům až po „zjištění dodatečných informací“ (které si mohl správní orgán opatřit hned na začátku) a po „opakovaném prostudování spisu“ (které by vůbec nemuselo být prováděno).
- Pokud je nedůvodně vyslovena něčí vina, má občan právo se bránit, i kdyby trest byl sebemírnější; jde totiž o zásah do základních občanských práv. (Viz rámeček níže.)
Jak nahlížet na výrok o vině?
Dne 18. 5. 1983 Vojenský obvodový soud Litoměřice odsoudil tehdy devatenáctiletého Jana Marešku z Kadaně k trestu odnětí svobody na 2 roky za to, že pro své svědomí a náboženské vyznání svědka Jehovova odmítl vykonat vojenskou službu.
Dne 12. 9. 1991 byl rozsudek zrušen, avšak pouze ve výroku o trestu.
Dne 14. 11. 1991 bylo v novém řízení při nezměněném výroku o vině upuštěno od potrestání.
Mareška však chtěl dosáhnout i zrušení výroku o vině. Ministerstvo spravedlnosti, stejně jako obecné soudy ho však přesvědčovaly, že k tomu není žádný důvod.
Věc dospěla až k Ústavnímu soudu ČR, který ve svém nálezu ze dne 12. 3. 2001 sp. zn. II. ÚS 187/2000 konstatoval, že došlo k porušení Mareškových práv, a vysvětlil:
„I samotný výrok o vině, aniž je už vázán na trest podle trestního práva, představuje sám o sobě určitý více či méně citelný trest, i když ne ve smyslu ryze trestněprávním, ale ve významu, který je mu obecně přikládán. Člověk, kterého se výrok o vině týká, je jím nesporně postižen ve sféře své osobní cti a pověsti.“
Následně pak Okresní soud Litoměřice dne 28. 5. 2001 zrušil i výrok o vině a Marešku zprostil obžaloby, neboť žalovaný „skutek není trestným činem“.
--
- 3. 2024 zapsal: L. Müller
Read more...