Zavražděný soudce ÚS ČSFR Valko, vyznamenán presidentem Kiskou
- Podrobnosti
President SR Andrej Kiska udělil dne 7.1.2016 in memoriam nejvyšší státní vyznamenání advokátovi a předsedovi bývalého společného Ústavního soudu ČSFR JUDr. Ernestu Valkovi. Jeho vražda dne 8.11.2010 zůstala dosud nevyšetřena. Podrobněji informovaly pouze některá slovenská média. Česká veřejnoprávní média tuto důležitou zprávu zamlčela. Zmínila ji jen okrajově některá internetová média. "Ticho po pěšině" vládne i na straně bulváru. Obhájcem dr. Valka byl JUDr. Zdeněk Altner. Cituji ze zdůvodnění vyznamenání: … In memoriam Kiska vyznamenal aj právnika Ernesta Valka, ktorému udelil Rad Ľudovíta Štúra I. triedy in memoriam za mimoriadne zásluhy o rozvoj demokracie, ochranu ľudských práv a slobôd a rozvoj práva.
Ladislav Feierabend: Konec československé demokracie
- Podrobnosti
100.000 liber sterlingů, které přiznala londýnská vláda, se jí zdálo málo…
Ukázky z knihy, vydané v roce 1986v Londýně, nakl. ROZMLUVY
… Je čas na hledání vnitřních útočišť nad záznamy o uplynulé půlce století, v níž několikrát zahynuly pokusy o československou demokracii. A je také příležitost k porovnávání a doplňování zpráv a výpovědí.
Tvrdě a bezohledně uháněl český čas po pět desítiletí, nyní zpomalil a vybízí k nahlédnutí zpět. Co zklamalo? Co selhalo? Byl jsem to snad já, čas, který vypověděl poslušnost, či lidé, jednající nebo nejednající, kteří mne nedokázali zkrotit podle svých přání a potřeb? Jak se mohlo stát, aby země, opírající se o tisíciletou tradici, byla v tak krátkém časovém úseku opakovaně, bez boje obsazena cizími tlupami a dnes přeměněna v ubohý satelit? Odkud pramenil, a dodnes trvá, onen příkaz české vůli, nebránila své území a své domovy. …
„Nepotop se, “ řekl mi táta....
- Podrobnosti
Napsat pár postřehů za knihou tátových vzpomínek by mohlo být na první pohled nošením dříví do lesa. Otec vylíčil spoustu klíčových situací ze svého dlouhého života tak podrobně, že už by skoro nebylo, co dodat. Jenže - jako každá autobiografie i tato kniha představuje osobní pohled a vlastní projekci. Jiný by byl pohled těch, o kterých vypráví, jiný bude jistě i pohled jeho dětí. A tak si dovolím, po té, co jsem byl vyzván Irenou Jirků, vybrat pár svých osobních vzpomínek na tátu v letech, které popisuje. Jsou to jen kamínky v mozaice otcova života, většinou navazují na některé části jeho knihy.
Tak zvaná sametová revoluce, která žádná revoluce nebyla
- Podrobnosti
Dopis, které Světové sdružení bývalých československých politických vězňů v exilu rozeslalo 28. února 1992.
Po 17. listopadu 1989 došlo v Československu k určitým politickým změnám. Komunistická strana Československa poznala, že i její čas absolutního teroru a hrůzovlády došel ke konci. Rozhodla se však proto zachovat svou moc a všechny své dosavadní posice i svůj majetek do možného maxima. Za tím účelem a k jeho dosažení - kterého, jak je obecně známo, také dosáhla - zahájila KSČ určitou taktiku:
Za prvé se vzdala své absolutní a jedině rozhodující moci ve státě, avšak teprve tehdy, když zjistila, že tato absolutní moc je po rozpadu absolutní moci Komunistické strany Sovětského svazu a jeho satelitních států nadále neudržitelná.
Ransdorf a Semelová: Aneb kdo z koho dělá blbce?!
- Podrobnosti
Bohužel jsem neměl čas přijít na včerejší tiskovou konferenci soudruha europoslance Ransdorfa. Opět se ve vzduchu mávalo dokumenty, tentokrát nějakým rozsudkem? Dostali novináři jeho kopie, nebo alespoň sp. zn., název soudu, jméno soudce, datum vyhlášení rozsudku? Nic o tom se v médiích nepíše?! Zpráva ČTK je opravdu o ničem. Pokud nikdo z přítomných zástupců médií neobdržel kopii rozsudku, nebo se ani jeden nezeptal na tak zásadní věc, je to smutným vysvědčením jejich „kvality“. Dne 6.1.2016 na ČT 24 lhaní komunistů pokračovalo v Událostech komentářích z úst soudružky poslankyně Semelové a Josef Skály, zahraničně-politického „odborníka“ KSČM. Bylo opět názorně vidět, že komunismus je nevyléčitelná nemoc u těch, které postihla. Jedno z mnoha lživých tvrzení soudružky i učitelky Semelové o nepoužívání donucovacích prostředků dokazuji zveřejněním části přísně tajné Zprávy soudruha Drahomíra Koldera pro ÚV KSČ ze dne 19.března 1963. Postačí 2 stránky z celkových 94. Soudružka Semelová i ideolog KSČM Sláma, mají zřejmě značné mezery ve vzdělání a studiu historie, když veřejně šíří lži, které vyvracejí dobové stranické, přísně tajné dokumenty. Ale co asi jiného můžete od komunistů čekat, že?! Lež byla a je stále jejich hlavní zbraní a pravda úhlavním nepřítelem. Přečtěte si hlavně str. 18 níže!
„Vláda je vůl“ a budete o 10.000,-Kč chudší!
- Podrobnosti
Kdo zaplatí za právo říci svůj názor? Budeme opět zemí mlčících, ustrašených a poslušných?!
V týdeníku REFLEX 52/53/2015 píše Marek Stoniš v článku VLÁDA JE VŮL s podtitulkem: Tento text naplňuje všechny skutky urážky úředních osob a jeho schvalováním se stáváte spolupachateli autora:
Vládní koalice protlačila sněmovnou vládní (takže pachatelem je celá vláda) novelu správního řádu, jež zavádí nový přestupek - „znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci", kterýžto zločin je ohodnocen pokutou ve výši deseti tisíc korun. Odhlédněme nyní od prostého faktu, že většina úředních osob u nás nepožívá žádné vážnosti, a není tudíž příliš co znevažovat, a místo toho se pokusme na tuto chystanou normu naroubovat letošní Reflex: na pokutách by nás to vyšlo zhruba na dva milióny korun - obálky jsou ve vyšší sazbě, jde totiž o zvláště hrubé znevažování státního aparátu. Protože se to ještě může - norma se zatím mrská mezi sněmovními výbory a nevstoupila v platnost -, rozhodl jsem se svobodně vyjádřit následující názor: každá vláda, která zcela vážně hodlá pokutovat urážky vlastního aparátu, je ■.
Příprava sametové revoluce dva a půl roku před jejím konáním
- Podrobnosti
Text dopisu, který 8. září 1991 rozeslalo Světové sdružení bývalých československých politických vězňů v exilu.
Dvacet šest příslušníků dnešní „NOMENKLATURY“ v České a Slovenské federativní republice připravilo a podepsalo v květnu 1987, tj. dva a půl roku před konáním tzv. sametové revoluce dokument, označený Prohlášení spolupráce a to v abecedním pořadí: Milan BALABÁN, Rudolf BATTĚK, Otka BEDNÁŘOVÁ, Václav BENDA, Pavel BLATTNÝ, Ján ČARNOGURSKÝ, Ivan DEJMAL, Jiří GRUNTORÁD, Václav HAVEL, Michal HOLEČEK, Josef JABLONICKÝ, Ivan M. JIROUS, Karel KORBEL, Daniel KROUPA, Ladislav LYS, Lenka MAREČKOVÁ, Jiří NĚMEC, Michal MATZENAER, Martin PALOUŠ, Radim PALOUŠ, Tomáš PŠTROSS, Pavel ROUBAL, Jiří RUML, Miroslav TYL, Jana ŠTERNOVÁ, Zdeněk VAŠÍČEK. Aby to vypadalo opravdu „internacionálně“, byli k tomu přizváni: jeden RUMUN - Gheorge CALCIU-DUMITREASA, dva POLÁCI - Jerzy GREBSKI a paní Maria NOWAK, dva LITEVCI - Algis KLIMAITIS a paní Nijolé SADUNAITÉ, jeden BULHAR - Stefan TABAKOV, jeden UKRAJINEC - Volodymyr MALYNOVIČ.
Památce Barryho Meekera 1942-1982
- Podrobnosti
Toto tehdy bylo pro Pohraniční stráž a pro vrtulníky ČS letectva jako rejpnutí do zadku. Na jedné straně nás zastavovali když jsme jeli se složeným rogalem na střeše i na výpadovce z Brna na jih, bylo zakázáno skákání z Pálavy. Na druhé straně kolem hranic pravidelně létaly vrtulníky, „co kdyby nějaký rogalista se chtěl podívat za kopečky z druhé strany?“. A tak nám dělali občas dobrou náladu hoši jako ten Meeker, nebo cyklista Hutyra (spíchli si s manželkou luft balon, konstrukci ze závodního favoritu a úspěšně přeletěli), nebo rogalista s motorem z travní sekačky. Ten měl v rakouské TV interview. Na jeho žádost to nebylo dabováno do němčiny. Nechali češtinu, „…aby tomu naši co se dívají na ORF rozuměli..“ pravil.
Read more...