Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Nejnovější komentáře

  • 23.11.2017 11:06
    Jaký je to rozdíl! V dny příjezdu prezidenta Zemana do Ruska ...

    Číst dále...

     
  • 22.11.2017 13:51
    Komunistické režimy si nikdy nedají pokoj, aby se mohly ...

    Číst dále...

     
  • 22.11.2017 10:27
    Správně, hlásit se to musí a ještě přitom zaučíte do řemesla ...

    Číst dále...

     
  • 22.11.2017 10:11
    Ale pane Pavle, kde je ta Vaše údajná týdenní "desetiminutovk ...

    Číst dále...

     
  • 22.11.2017 09:24
    Pan Šinágl je vytrvalý bojovník za právo a spravedlnost, díky!

    Číst dále...

     
  • 21.11.2017 19:50
    Šinágle, uvědom si konečně, že lidé tě považují za blázna.

    Číst dále...

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“ Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Ke 110. výročí narození a 40.výročí smrti prof. Jana Patočky – Udržet svobodu!

Patocka JanDějiny dělají odpovědní lidé, kteří na sebe berou riziko. Počátek svobodné obce se znovu zpřítomnil v zápase o lid­ská práva v Chartě 77 a není náhodou, že jejím mluvčím a signatářem se stal Jan Patočka, protože to souznělo s podstatou filozofie, jak jí rozuměl. V jedné přednášce na podzemním semináři v roce 1974 vyložil Patočka rozdíl mezi „duchovním člověkem" a „pouhým intelektuálem". Duchovní člověk pečuje o svou duši a o duši obce. Je to vzdělanec, jenž na rozdíl od pouhého intelektuála ne­podléhá mocenským tlakům ani populistickým nárokům davu a není ochoten pro dobré bydlo vzdát se svého přesvědčení.

I když se říká, že Patočka byl celý ži­vot teoretik, který se neúčastnil veřejné­ho života, připomeňme, že psal a publi­koval vyostřeně polemické texty už před válkou, například o mnichovské dohodě. Je docela možné, že právě proto mu prezident Beneš po válce neudělil profesuru. Dnešní krize EU spočívá možná také v tom, že většina jejích funkcionářů nemá o tomto hlubším smyslu Evropy jas­no.

… Nejpregnantnějším způsobem podal náčrt svého poje­tí dějin v Kacířských esejích, jež ve vel­kém spěchu a s velkou hutností sepsal v letech 1973 až 1974 a vydal v samizda­tu v roce 1975. Zde vysvětlil své pojetí, že dějiny v silném smyslu začínají teprve v antickém Řecku, kde vznikají svobod­né městské státy, v nichž nevládnou despotičtí vládcové typu egyptských fa­raónů či perských velkokrálů, ale politic­ky soupeří svobodní občané. Až tímto zro­zením demokratické politiky jako svobod­né soutěže názorů opřených o rozumový náhled, a nikoli jen o prastarou mytickou tradici začínají dějiny. Vše, co bylo před­tím a co leckde na světě žije dodnes, patří dle Patočky do období před-dějinného.

… Zejména důrazně zaznělo Timermansovo prohlášení, že Charta 77 a polská Solidarita výrazně uspíšily sjednocení  Evropy rozdělené železnou oponou. Potěšilo, že právě takto vyzvedl vystoupení Charty 77 a že si uvědomuje, jak je pro sjednocenou Evropu důležité, že její sou­částí jsou právě státy východní Evropy, jež se vymanily ž komunistického jha. Jeho vystoupení kontrastovalo s xenofobními a paranoidními hlasy některých našich politiků, požadujících „nezávis­lost" na „diktátorském" rozhodování Ev­ropské komise. Neuvědomují si, že setr­vání v EU a spolupráce se západní Evro­pou, která má demokracii mnohem více zažitou než my, nám zaručuje rozumnou - budoucnost.

* * *

LN Jde tedy o objevení lidské svobody...

Nejen objevení svobody. Zároveň s tím se vynořuje filozofický objev lidské zod­povědnosti, jež se svobodou úzce souvisí. Tím se dotýkáme další Patočkovy teze, že současně se vznikem politiky vzniká v an­tickém Řecku filozofie - jako duševní čin­nost, jež rozvíjí a kultivuje svobodné kri­tické myšlení a učí svobodné občany, že hlavní věcí není získat co nejvíce majetku a výhod, ale udržet svobodu. Právě o to jde v dějinách ve vlastním smyslu. Idea jednání vycházejícího ze svobody a směřujícího k jejímu udržení se pak od antických dob z Evropy nevytratí - přes všechny dějinné zvraty a pokusy tuto svo­bodu omezit či zničit, jež se zčásti děly dokonce jejím jménem. Takto propraco­vávaná idea svobody se rozšířila do celé­ho světa a leckde navázala na klíčící do­mácí zdroje. Patočkově filozofii dějin tedy nelze vytýkat eurocentrismus, jak to někteří jeho nepozorní čtenáři činí, nýbrž je třeba zdůraznit, že to byl filozof předví­dající to, čemu dnes říkáme globalizace. Jeho hlavní starostí však bylo, aby si ke slovu se hlásící „dědicové Evrópy“ nepřisvojili pouze vědeckotechnické nástroje moci a luxusu, ale aby si rovněž všimli, že tato evropská civilizace byla vytvořena tím, o čem jsme právě mluvili a co Patoč­ka po platonsku nazýval „péče o duši“.

LN Péče o duši je svorníkem celé Patoč­kovy filozofie. Co tato péče znamená?

Tento obrat pochází od Platona. Duše je v člověku tím, co mu umožňuje chápat jeho svobodu a postavení ve světě a roz­hodovat se v jednání bud k dobrému, tedy tomu, co tuto svobodu pomáhá udr­žet, nebo ke zlému, které ji nahlodává či znemožňuje. Péče o duši má u Platona tři složky: o duši jednotlivce, o duši v obci a o duši ve vztahu ke světu v celku. O prv­ních dvou jsme už ve stručnosti mluvili. Z té třetí pochází nejen filozofie, ale i věda, právě se svým důrazem na plat­nost a spolehlivost obecného poznání.

* * *

… I když se říká, že Patočka byl celý ži­vot teoretik, který se neúčastnil veřejné­ho života, připomeňme, že psal a publi­koval vyostřeně polemické texty už před válkou, například o mnichovské dohodě. Je docela možné, že právě proto mu prezident Beneš po válce neudělil profesuru. Texty ze 70. let, vrcholící Kacířskými eseji, už téměř předznamenávají Patočko­vo vystoupení v Chartě. Ve svém vystou­pení na světovém filozofickém kongresu ve Varně v roce 1973, kam se dostal, přestože nesměl být členem oficiální čes­koslovenské delegace, mluví výslovně o oběti, již je někdy třeba přinést, aby se ukázalo, jak to se světem je.

* * *

… Patoč­ka říká, že křesťanství je třeba „domyslet do konce". A vzít vážně poslední Ježíšo­va slova na kříži: Bože, proč jsi mne opus­til? Vzít vážně pro Patočku znamená vzít tato slova nikoli jako řečnickou otázku, jež se za tři dny zvrátí v opak, nýbrž jako výpověď o stavu světa: Opustil jsi mne...

… Moderní lidstvo se nemůže spoléhat na Boha jako na zdroj absolutního smys­lu, přestože podle Patočky každý relativ­ní smysl, jejž se domníváme nalézat, se bez opory v absolutním úběžníku smyslu zdá nesmyslný.

* * *

LN Co Patočka navrhuje? S jakým řeše­ním přichází? Dotáhl tuto kritiku mo­derní doby k pozitivnímu řešení?

Ano a ne. Patočka nehodlá propadnout lacinému relativistickému nihilismu. Mlu­ví o „solidaritě otřesených". Těmito otře­senými jsou například vojáci střetávající se při nesmyslných ztečích mezi zákopo­vými liniemi první světové války, jak o tom psal Ernst Jünger, či oběti totalitárních režimů všeho druhu, ale - důsledně promyšleno - jsou těmito otřesenými všichni, kdo pochopili, že „Bůh je mrtev" a že absolutní smysl není k dispozici. Solidaritou těchto otřesených pak pojí dle mne myslí Patočka takovou „péči o duši v obci“, v jejímž rámci by si i téměř v ničem nesouhlasící oponenti uvědomo­vali otřesenost absolutního smyslu. Aby pochopili, že žádné rozhodnutí nemůže být dokonalé, a tedy absolutní, že v každé i nové situaci je třeba znovu smysl hledat. Jejich solidarita má tedy spočívat hlavně v tom, že i v nesouhlasu budou chránit svobodnou půdu, na níž by spolu mohli ne­souhlasit a hledat.

LN „Chránit svobodnou půdu, na níž by spolu mohli nesouhlasit a hledať* - to je přece charakteristika Charty jako společenství svobodného ducha. Napsal jste, že Patočka jednal jako du­chovní člověk, co to znamená?

V jedné přednášce na podzemním semináři v roce 1974 vyložil Patočka rozdíl mezi „duchovním člověkem" a „pouhým intelektuálem". Duchovní člověk pečuje o svou duši a o duši obce. Je to vzdělanec, jenž na rozdíl od pouhého intelektuála ne­podléhá mocenským tlakům ani populistickým nárokům davu a není ochoten pro dobré bydlo vzdát se svého přesvědčení.

LN Tím se dostáváme k Patočkovu poje­tí Evropy jako duchovního úkolu....

Dvěma světovými válkami a studenou válkou, která z nich vzešla, Evropa podle Patočky skončila. Ale idea svobody, na níž byla evropská civilizace založena, se tím neztratila. Patočka se domnívá, že toto dědictví je k dispozici pro všechny na světě, kdo jsou s to je pochopit a nést dál. Evropská unie by v tomto smyslu mohla a měla být opět návratem k Evro­pě v duchovním smyslu. To stvrdil i Frans Timmermans, když zdůraznil, že sjednocená Evropa chce na­vazovat na tradici rozumu, svobody a lid­ských práv a že tyto hodnoty je třeba kultivovat. Dnešní krize EU spočívá možná také v tom, že většina jejích funkcionářů nemá o tomto hlubším smyslu Evropy jas­no. Timmermans se k němu na letošním setkání přihlásil, jistá naděje tedy je.

LN, 11.3.2017 Odkaz Jana Patočky: Udržet svobodu, Aleš Prázný, filosof

* * *

J.Š.19.3.2017

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Strojový překlad webu

Czech English French German

Reklama