Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Nejnovější komentáře

  • 17.12.2017 07:01
    Můžeme jen obdivovat druhé, kteří jasnovidecky vědí předem ...

    Číst dále...

     
  • 17.12.2017 01:08
    Předstírat veřejný zájem o ČT, chodit na schůze její rady ...

    Číst dále...

     
  • 16.12.2017 15:26
    Veřejnost má v na RČTV připravené židle v době kdy probíhá ...

    Číst dále...

     
  • 16.12.2017 12:31
    "Zasloužilý" ředitel ČT Dvořák dostává, už po kolikáté každým ...

    Číst dále...

     
  • 15.12.2017 09:38
    Pan Kubík nečte pozorně. Dochází k závěrům, které z ...

    Číst dále...

     
  • 14.12.2017 15:57
    Pan Michálek už zcela ztrácí soudnost, jako by se chystal do ...

    Číst dále...

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“ Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Příští fáze ruské informační války

Ruska informacni valka IIPředzvěst – Válka a mír – Ruské cíle – Šíření dezinformací – Internetová infrastruktura – Cílem je i personál – Politické důsledky - (Existuje kniha ve dvou dílech nazvaná: Tajné operace KGB, Mitrochinův archiv. Zajisté o ní víte. Mně jenom není jasné, jak někdo, kdo tu knihu četl může být něčím, co Rusové provádějí překvapen a nepřipraven. To si fakt páni politici a vojáci a zpravodajci a … nedali tu práci tu knihu přečíst? Je to jenom můj dojem?)

Napsal Keir Giles

Originál oficiálního textu ze zdrojů NATO, včetně řady doplňujících poznámek, zde.

Během osmnácti měsíců, které uplynuly od obsazení Krymu Rusy, se pochopení ruskýchRuska informacni valka technologií informační války ze strany Západu zvýšilo k nepoznání. Výzkum metod, jimiž Rusové využívají informací jako nástroje, již není hájemstvím několika izolovaných specialistů; stává se běžnou záležitostí. Řada vynikajících zpravodajských studií podrobně prozkoumala ideologické ukotvení a koncepční základ ruského přístupu k informačnímu válčení. Došlo též k vytvoření podstatného souboru výzkumu, který podrobně popisuje operační opatření, jichž Rusko používá.

Výzva, jakou představuje ruské informační válčení, však není obrazem statické situace, nýbrž procesu, který se vyvíjí. Přístup Rusů se postupně rozvíjí, je přizpůsobován a jsou vyvíjeny nové prvky, a stejně jako je tomu u jiných jejich operačních přístupů, identifikuje úspěchy a staví na nich, zatímco pokusy, které se nezdařily, se už dále nepoužívají a tak se postupuje kupředu. Poučením je, že pokud se Rusko rozhodne při nějakém novém střetnutí použít prvku informačního válčení, neměli bychom očekávat, že bude postupovat stejně jako minule. Jinak řečeno, národy a organizace, které se domnívají, že na základě současných studií pochopily ruské informační válčení, a reagují na ně tím, že se připravují na boj proti jejich aktuálně zřejmým hrozbám a schopnostem, ve skutečnosti zaostaly a to, co se stane v nejbližším okamžiku, je znovu zaskočí.

V této studii proto zkoumáme nejen některé koncepční opěrné prvky ruského přístupu k informačnímu válčení, nýbrž i nové vývojové trendy, které k dnešnímu dni nebyly v otevřených zdrojích dostatečně probrány, jakož i to, co s sebou tyto trendy mohou v nejbližší vlně informačního střetnutí s Ruskem přinést.

* * *

… přidržování se starých metod (sabotáž, diverzantské taktiky, dezinformace, státní teror, manipulace, agresivní propaganda, využívání protestního potenciálu místního obyvatelstva).

Pokud jde o internetové a počítačové operace v rámci informační války uskutečňované v době míru, jsou viry a jiný zákeřný software důležitým prostředkem poškozování informačních kapacit nepřátelských řídících struktur. Dalším prvkem informační války je získávání (kradení) informací o nepříteli shromažďováním zpravodajských informací spolu s vyvíjením a testováním svých vlastních zbraní potřebných pro informační válku.

Cílem je ovládnout informace, ať mají jakoukoli formu. V této souvislosti je kybernetika prostě jen technickým představitelem informací, vedle nějž existují další nosiče: například tištěná média, individuální a masové vědomí a ještě mnoho dalších.

Tuto zásadu bychom si měli uvědomit vždy, když sledujeme ruské záměry s čerpáním, podloudným získáváním, manipulováním, překrucováním či vkládáním informací, nebo prostě záměr izolovat cíl od možnosti získávat informace odjinud než z Ruska. Kanály pro tyto aktivity jsou velice rozmanité: například falešná či skutečná zpravodajská média vkládající dezinformace, trollové kampaně s návnadami, oficiální vládní stanoviska, řečnění na mítincích a demonstracích, nactiutrhačná videa na YouTube, přímé zasílání zpráv esemeskou nebo dokonce oslovování lidí na ulici. V nejnovějších ruských kampaních najdeme příklady všech těchto způsobů.

Nejde jednoduše o to, že by ruský model ‚hybridní války‘ mohl u posluchačstva oslabit bezpečné povědomí o tom, co se děje ve světě. Jde o to, že taková strategie podkopává samotné základy informací a věrohodnosti, na nichž podle předpokladů spočívá informovaná diskuse.

Jako jeden příklad za mnohé uveďme absurdní konspirační teorie, jimiž Rusko obklopilo sestřelení letounu MH17 patřícího malajským aeroliniím. Více než rok po této události vypustila ruská média do éteru nahrávky jakýchsi individuí, která se údajně spikla a na palubu letadla umístila bombu. Představili tato individua jako agenty CIA, ačkoli jejich chabá znalost angličtiny ihned ukázala, jak je taková představa směšná. A informovaní posluchači – i v Rusku – se opravdu smáli a dělali si z tohoto pokusu legraci. Díky internetu však zaseté semínko dezinformace žije dál nekonečně a lze s ním donekonečna přicházet znovu a znovu. Takže i tento jeden z mnoha aspektů ruské metody kampaní dosahuje v řadě ohledů svého cíle.

Je k tomu též třeba institucionální či kolektivní paměti. Ze sovětských dob máme mnoho příkladů, že neustále sugerované báchorky mohou v posluchačích na západní straně zakořenit tak hluboce, až začnou sami o sobě pochybovat. Jedním zvláštním příkladem je způsob, jak sovětská média interpretovala katyňský masakr v roce 1940.

O tom zvěrstvu se vědělo široko daleko. Účinným sovětským protiopatřením bylo zaměřit pozornost na válečné zločiny Němců spáchaných ve vsi s podobným názvem Chatyň [v Bělorusku]. Kdykoli se někdo zmínil o Katyni, záměrně ji pletli s Chatyní; byla to účinná taktika, jak diskusi odsunout, pozastavit nebo ji skutečně zcela ukončit. Oponovat této taktice vyžadovalo nejen důkladně a opravdu při každé příležitosti tyto lži vyvracet; vyžadovalo to též, aby posluchači na Západě předem věděli, jak se věci mají, a aby to vyvrácení lží přijali. A při první příležitosti, kdy západní posluchači touto předběžnou znalostí vyzbrojeni nebyli, následkem čehož začali sami u sebe pochybovat, zda si dostatečně ujasnili fakta, bylo ruských dezinformačních cílů dosaženo.

Když v západních zemích velkým obchodním zpravodajským médiím přebraly jiné sdělovací prostředky výtěžek z reklam, tak ta velká média značně omezila své zpravodajské týmy a popředí zaujaly některé z četných amatérských blogů a fór, které se vyšvihly a jsou schopny se na vlastní pěst osvědčit jako seriózní zdroj platných informací. Následně tak mohou výrazně proniknout falešné, loutkové webové stránky, které předstírají, že dodávají či shromažďují zprávy. Umístí-li se na nich nějaká dezinformace, dostane se na jednom či více místech do hlavního proudu zpráv. Pak ji převezmou a do éteru vyšlou ctihodná tradiční média, jejichž redaktoři a reportéři netuší, že jde o podvrh; a od nich ji převezmou další – dokonce ani v novém klimatu vnímavosti nechtějí významná zpravodajská média zůstat ošizena o příběh, který se probojoval do novinářské agendy.

Tento proces usnadňují všudypřítomné rejdy proruských trollů a botů (webových robotů – aplikací generujících automaticky opakovaně jednoduché ale časově velmi náročné úkoly zahlcující napadený počítač, server, webovou stránku..., pozn. red.), jež zneuživají specifických rysů vztahu mezi tradičními a sociálními médii k zasévání a šíření dezinformací, které navíc obklopují aureolou věrohodnosti. Tuto činnost pak prohlubují přímou interakcí se čtenáři na rovině fór, včetně internetových diskusí, Twitteru a dalších a ruskou zprávu posilují, až ji dopraví na místo určení, přičemž především odvracejí či potlačují jakoukoli diskusi, která upozorňuje na nedůslednosti či nevěrohodnosti v ruské verzi událostí.

Rusko se rovněž chápe příležitostí zmocňovat se za účelem šíření dezinformací již existujících účtů pořízených autoritativními sociálními médii. Názorným příkladem je kanál švédské Čtvrté televize, díky jehož účtům na Twitteru začaly k účastníkům proudit ruské informace. A dá se předpokládat, že vedle těchto již viditelných případů existují i jiné účty veřejností vážených médií, které rovněž ovládají Rusové nebo lidé, za nimiž Rusové stojí, a které jsou připraveny k použití, až nastane vhodný okamžik.

Jsou už dostupné příklady nepřetržitého přenosu mezi jednou a druhou doménou. Pozorovatelé kybernetických kampaní za ukrajinského konfliktu si povšimli, jak zákeřný byl software, který měl přinášet zisk simulací kliknutí, přesměrován k podpoře proruských videí na YouTube. A je možné, že se účty na Twitteru řídí stejnými vzory. Autoritě se těšící účty ve finštině – @Vaalit, @Eurovaalit, @Eduskuntavaalit (Volby, Evropské volby, Parlamentní volby) – a řada přidružených účtů byly původně určeny k tomu, aby pomocí „click baitu“ (skandální nadpisy, provokativní obrázky, atd., pozn. red.) zvyšovaly návštěvnost a tím přinášely zisk; nyní však opakovaně přinášejí ruské dezinformace pomocí profilů, které zajišťují napojení na ruskou zpravodajskou televizi RT.

V každém případě je skrytý význam této změny nejasný. Možná je šíření ruských dezinformací výnosnější než prodej kliků; podle alternativního výkladu by majitelé účtů mohli být altruisticky a ideologicky přesvědčeni, že Rusko je nutno podporovat. Ať je tomu jakkoli, čistý výsledek je přesně týž. Úhrnem – tento systém vypovídá o tom, že Rusko shromažďuje možnosti v sociálních médiích a je připraveno je v případě potřeby nasadit.

Jedním z možných ukazatelů budoucích plánů Ruska je jeho sílící zájem o komunikační infrastrukturu civilního internetu. Po dlouhé prehistorii v utajované oblasti je nyní ruský průzkum podmořských komunikačních kabelů na dostatečné úrovni zájmu, aby na Západě budil zprávami pozornost veřejnosti. Například velice zřetelný komentář v listě New York Times je doprovázen podrobnými průzkumy ve finských a polských médiích. To ukazuje, že podmořská aktivita, která v poslední době vzbuzuje pozornost médií, není omezena jen na oblast kolem kontinentálního území Spojených států, nýbrž že se vztahuje i k Baltskému moři a k jiným oblastem. Technologické postupy získávání údajů z podmořských kabelů jsou dobře zavedené. Zaměřit se na ně by znamenalo uspokojit širokou škálu ruských cílů. Podle bývalého vrchního velitele ozbrojených sil NATO v Evropě Jima Stavridise by to zahrnovalo „bohatou studnici zpravodajství, potenciál umožňující značně rozvrátit hospodářství nepřítele a symbolické pochvalné bušení do prsou ruského námořnictva.

Není divu, že pokud jde o přesné odhalení toho, co se ví o ruské podmořské činnosti v jejich bezprostředním okolí, jednotlivé státy zachovávají mlčení. Schopnosti, které jsou v západních státech přesně k dispozici pro odhalení toho, co se děje v podmořském okolí, jsou utajovány, stejně jako samotná tamní činnost Rusů. Jediné oficiální konstatování, v případě Finska, o charakteru podvodního vetřelce objeveného v dubnu 2015, znělo, že to „nebyla ponorka“ – což vyvolalo spekulace, že šlo o dálkově ovládané vozidlo.

Potenciální nepřátelská aktivita ruských zařízení ve vesmíru je však díky zapojování obchodních společností do vesmírných operací a díky amatérům, kteří sdělují svá pozorování, daleko zřetelnější. Pro neobvyklé manévry ruských vesmírných dopravních prostředků v sousedství komunikačních družic se nabízí mnoho různých vysvětlení. V nejhorším případě by mohlo jít o nácvik útoků s nasazením anti-satelitních zbraní k znehodnocení západních komunikací v kritickém okamžiku. V případě druhého extrému, což by byl nejlidumilnější výklad, by se jednalo o opatření pro těsné pozorování a zkoumání západních komunikačních družic. V každém případě je to další příklad zesíleného zájmu Rusů o komunikační infrastrukturu.

Důvod tohoto zájmu možná tkví v ruských zkušenostech s úspěchem při dosažení informační převahy na Krymu během tamní operace v březnu 2014. Získali nadvládu nejen nad vysíláním a tištěnými médii, nýbrž i nad teoreticky nezávislým internetem, čímž Krym s úspěchem izolovali od nezávislých zpráv z vnějšího světa. Výsledkem bylo, že krymská veřejnost vnímala dění ve zbývající části Ukrajiny výhradně prismatem diktovaným Ruskem, což Rusům velice usnadnilo dobytí poloostrova i pozdější pokusy tento zákrok legitimovat.

Pro charakter možných budoucích informačních operací Rusů je důležité, že metodou k dosažení tohoto cíle bylo prostě fyzické ovládnutí internetu a telekomunikační infrastruktury, výběrově pak i přerušení kabelových spojení s pevninou.

Je to dokladem, že ruské speciální síly zapojené do operace měly k dispozici potřebnou telekomunikační odbornost, a ukazuje to na zcela novou styčnou plochu mezi kybernetickými informacemi a bojovými operacemi, kterou by západní plánovači měli důkladně zkoumat. Tato kombinace schopností se dále projevila v pokračujících operacích na východní Ukrajině. Podle vedoucího Kybernetického COE americké armády generálmajora Stephena Fogartyho „jsou ruské aktivity na Ukrajině… vskutku případovou studií potenciálu pro kyberneticko-elektromagnetické aktivity ... Nejde ani o pouze kybernetické, ani pouze elektronické, ani jen zpravodajské válčení, nýbrž ve skutečnosti jde o účinnou integraci všech těchto schopností dosáhnout pomocí kinetických opatření skutečně účinku, kterého jejich velitelé dosáhnout chtějí.

Naopak o americké armádě se v současnosti dozvídáme, že je teprve v zárodečném stadiu práce na této účinné integraci.

Jak jsme uvedli jinde, velmi osobitá povaha krymské internetové geografie znamená, že snaha zopakovat si tento úspěch v informační převaze někde jinde by pro Rusko rozhodně nebyla tak přímočará. I samotný Krym je nyní přímo napojen na ruský internet a tím se odstranil jeden z jeho hlavních zranitelných prvků v jediném bodu umožňujícím selhání internetových spojení.

Rostoucí intenzívní zájem Rusů o komunikační infrastrukturu v jiných oblastech světa však může nabýt až nepřátelského charakteru. Zkoumání zranitelných míst této infrastruktury může usnadnit špionážní operace, izolování, nebo poskytnout prostředky k vkládání dezinformací – nebo kombinaci toho všeho. Krom toho by se odříznutí informací způsobem předvedeným na Krymu mělo chápat v širším kontextu. Možnosti rozvinuté na východní Ukrajině zahrnují i schopnosti daleko dokonalejší elektronické války, včetně rušení GPS, což už Rusko podle neoficiálních zpráv namířilo proti vojenským jednotkám USA a NATO při jejich návštěvách pohraničních oblastí pobaltských států.

Řada zdánlivě ojedinělých případů opět ukazuje na skrytý trend. Na americké vojáky, kteří v polovině roku 2015 v rámci operace Atlantic Resolve (Atlantické odhodlání) zaměřené jak na odstrašení Ruska, tak na uklidnění hostitelských národů, na střídačku projížděli státy frontové linie, začali dotírat pracovníci ruské rozvědky a líčit jim podrobnosti z jejich osobního života, které posbírali ve zprávách sociálních médií. Následovala řada incidentů včetně nepodložených a neuvěřitelných obvinění konkrétních důstojníků americké armády ze znásilňování dětí při návštěvě Kyjeva, s nimiž přišla média podporovaná Ruskem. Tyto incidenty vrhají jasné světlo na skutečnost, že nepřátelský zájem Rusů zasahuje i zcela osobní oblast.

Přitom však – navzdory podrobnému poučení o tom, jak používat sociálních médií a jak se vyhnout odhalování slabých míst indiskrétními zprávami – mnoho západních vojáků dodnes neví, že používáním chytrých telefonů v informačně nepřátelských prostředích – například i na Ukrajině – poskytují nepřátelské rozvědce služby nejen svou korespondencí na sociálních médiích, nýbrž i tím, že jí dodávají k disposici také osobní podrobnosti a zejména zabezpečení jakékoli aplikace, kterou v daném okamžiku využívali. Rusko se pak ani nepotřebuje namáhat s pečlivým cílením na jednotlivce; jednoduše si totožnosti i pověřovací listiny shrábnou a v průmyslovém měřítku je zpracují.

A už máme k dispozici příklady důsledků – například u hromadného telefonování polskému vojenskému personálu v listopadu 2015. K jiným případům výběru a následujícího současného kontaktování velkého počtu vybraných jedinců patří zasílání vládních zpráv uživatelům ruského internetu, kteří přistupovali k mailům z Egypta, a dobře zdokumentovaný případ zasílání zastrašovacích esemesek jednotlivým účastníkům protestů na kyjevském Majdanu v lednu 2014.

Tyto SMS, například „Milý signatáři, poznamenali si tě jako účastníka masovýcvh nepokojů“, vypadaly jako od  místního telefonického poskytovatele, ale byly patrně odeslány bez jeho účasti.

Lze tedy hromadně zasahovat jednotlivé osoby zprávou, která se k nim esemeskou, umístěním na sociální síti nebo emailem dostala zdánlivě ze zdroje, jemuž důvěřují. Když se pak v krizové době obranné síly ve státě na frontové linii rozhodnou v odpovědi na přímou a bezprostřední hrozbu z Ruska mobilizovat, může se stát, že jejich personál – a v širší míře vládní představitelé – dostanou jakoby spolehlivé pokyny, aby zůstali doma a nekladli odpor. Během několika prvních nejdůležitějších a rozhodujících hodin to může rozhodnout konflikt s Ruskem; může jít o kritický ochromující faktor.

Současné přípravy Ruska na eventuální novou informační ofenzívu tedy zahrnují řadu aspektů, které v raných stadiích kampaní kolem Ukrajiny nebyly zřetelné. Pokračující informační příprava bojového prostoru zahrnuje testovací procedury a shromažďování informací o tom, jak zasáhnout vojsko i civilní obyvatelstvo, jakož i o zranitelných místech civilní internetové infrastruktury. To jim zajišťuje rozmanité možnosti použitelné pro podstatně nové ohrožení západních národů.

Je to v souladu nejen s dlouhodobými ruskými aspiracemi ohledně informační války, nýbrž i s ruskou diskusí o nedostatku schopností ve srovnání se Západem a tedy s potřebou učinit asymetrická opatření. Norský analytik Tor Bukkvoll v roce 2011 napsal, že „nápad vyvinout asymetrickou technickou odpověď – populární v mnoha zemích s více či méně napjatými vztahy se Západem – se mezi ruskými tradicionalisty stal otřepanou pravdou. Hlavně proto, že si uvědomují, že náskok Západu je příliš velký, než aby se dal dohnat.“ A podle Vladimira Putina přístupy Ruska ke konfliktu skutečně „musejí být založeny na intelektuální převaze. Budou asymetrické a méně nákladné“.

Podle připomínky lotyšského analytika Jānise Bērziņše v této souvislosti ruské informační operace „dosáhly bodu, kdy mohou převzít strategické úkoly“. V mnohém ohledu to má pro západní země přímé a zjevné politické důsledky.

Vzhledem k tomu, že primárním terčem ruských informačních a dezinformačních kampaní je vědomí mas, je podstatně důležité větší zapojení veřejnosti. Na západní vlády to klade náročný úkol v oblasti strategických komunikací. Nestačí zaměřovat se na oživení komunikačních strategií pro oslovení ruské veřejnosti; rozhodující důležitost má i zapojit publikum doma a vysvětlit jim, jaké nebezpečí jim hrozí. V některých západních zemích ministři a dokonce prezidenti výslovně přiznali, že problém informační války existuje, a velmi účinně probudili nárůst uvědomění veřejnosti. V jiných státech k žádné viditelné veřejné diskusi nedochází a to podkopává schopnost obrany těchto společností před informačním útokem.

Dobře odůvodněné volání po účinnějším sdílení zpravodajských zjištění mezi západními národy, tak aby jejich odpověď na ruskou výzvu byla rozhodnější, by se mělo vztahovat i na shromažďování a sdílení expertíz v oblastech, které nejsou primárně utajované. Zkušenost nám diktuje uvědomit si, že budeme-li akce Rusů předvídat, aniž bychom se museli utíkat k utajovaným zdrojům, můžeme dosáhnout úspěchů zásadního významu; mezi výzkumnými centry v různých zemích, kde jsou národy do této činnosti zapojeny, existuje prostor pro mnohem účinnější interakci.

A konečně – stejně jako můžeme okamžitě upozorňovat na posuny v ruské politice a taktikách a tím prohlubovat porozumění současným událostem i jejich správné zařazování do souvislostí – můžeme ruské způsoby přístupu k informacím analyzovat tak, že z nich budeme moci vyvodit závěry pro budoucí trendy. Ve své pokročilé práci zpracovávající veřejné mínění nám způsoby chování ruských a Rusy podporovaných médií, metamédií i sociálních médií mohou sloužit jako ukazatelé budoucí činnosti, které lze úspěšně vykládat tím, že budeme správným způsobem investovat do kombinace získávání údajů a odborných studií o Rusku.

Celý článek: http://www.konzervativnilisty.cz/index.php/128-cisla/cerven-2016/1440-pristi-faze-ruske-informacni-valky

J.Š.5.7.2016

* * *

Dne 10.7.2016 23:23, Martin Sluka napsal(a):

Dobrý večer,

existuje kniha ve dvou dílech nazvaná: Tajné operace KGB, Mitrochinův archiv. Zajisté o ní víte. Mně jenom není jasné, jak někdo, kdo tu knihu četl může být něčím, co Rusové provádějí překvapen a nepřipraven. Ovšem tenhle text spíše nasvědčuje opaku:

"Během osmnácti měsíců, které uplynuly od obsazení Krymu Rusy, se pochopení ruských technologií informační války ze strany Západu zvýšilo k nepoznání. Výzkum metod, jimiž Rusové využívají informací jako nástroje, již není hájemstvím několika izolovaných specialistů; stává se běžnou záležitostí. Řada vynikajících zpravodajských studií podrobně prozkoumala ideologické ukotvení a koncepční základ ruského přístupu k informačnímu válčení. Došlo též k vytvoření podstatného souboru výzkumu, který podrobně popisuje operační opatření, jichž Rusko používá.“

To si fakt páni politici a vojáci a zpravodajci a … nedali tu práci tu knihu přečíst? Je to jenom můj dojem?

S pozdravem

Martin Sluka

* * *

Tak nám zabrali Krym

Rusové chtějí zpátky

Allende a KGB, Rusové viníky tragédie ve Smolensku, Na Tuska, Klicha a Millera bude podáno TO!

 

J.Š.12.7.2016

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.60 (5 Votes)
Share

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kalendář událostí

Žádné události k zobrazení

Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Strojový překlad webu

Czech English French German

Reklama