Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Pracoval jsem v klášteře Želiv jako ošetřovatel chronických pacientů Havlíčko Brodské psychiatrie v letech 1965-1967.
Od pamětníků jsem se dozvěděl jak probíhalo obsazení kláštera za opata Tajovského, jak vyhazovali z premonstráckého kláštera vidlemi od hnoje knihy a vzácné rukopisy psané i z Byzantské říše a pálili je na dvoře konventu. Jak nastupovali představitelé klášterů do práce v blízkém lomu. Všichni, kdo měli brýle si je museli sami rozdupat. Jeden z pamětníků mi ukázal na půdě v komínových dvířkách tajné záznamy, psané dýkou například o tom kolik tam bylo příslušníků různých řádů. atd. Ty záznamy jsou tam možná dodnes, pokoušel jsem se tam s někým spojit. Když ty rukopisy spalovali, vybrali si pro děti ručně kolorované tituly knih z 13. století, aby si je děti doma vystřihávaly. Když přišli památkáři, vše bylo spáleno. Opat Tajovský v roce 1950 měl ještě sluhy a ti utekli, protože v noci byly slyšet dunění z půdy. To komunisté tam umisťovali pušky, aby obvinili opata z přípravy na protikomunistic ké povstání. Když vtrhli sbory Stb do kláštera, nalezli ty pušky na půdě a v křesle opata pistoli, kterou tam nastražili. To byl důvod jeho zatčení. Měl na dveřích do své kanceláře do intarsie nakreslenou kovadlinu, na ní srdce a do toho bušilo kladivo. Nad tím latinský nápis, který si dodnes pamatuji: ,, Humilitate et paciencia: ,,Pokorou a trpělivostí". Byl dlouhodobě ve vezení a to heslo jistě se při něm naplnilo. V době, kdy jsem tam pracoval mezi duševně nemocnými se na lidech konaly pokusy s novými léky / dost často ti lidé umírali / a byl tam na uzavřeném oddělení jeden politický vězeň, kterého na jaře 1968 vykoupila švédská vláda. Opat Tajovský se tam na jaře 68 také ukázal, ale to jsem dělal ošetřovatele na jiném místě.

V. Lamr

P.S.
V té době jsem na konventu č 1 a na opatství kreslil pacienty a mám ještě nezveřejněnou sbírku i s dobovými fotografiemi pacientů. Chystám se to uvést do formy k výstavě.