Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 10. 2016 bylo vysloveno, že Milan Hlobílek, nar. 1932, je účasten soudní rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., „neboť byl nezákonně omezen na osobní svobodě a nezákonně zbaven majetku tím, že byl dne 21. 4. 1951 nuceně vystěhován ze svého domova v Mistříně č. 1“.
Viz podrobnosti na http://brno.idnes.cz/milan-hlobilek-komuniste-akce-kulaci-statek-rehabilitace-pe8-/brno-zpravy.aspx?c=A161107_2284415_brno-zpravy_krut
Následně dne 28. 8. 2017 přiznalo Ministerstvo spravedlnosti Milanu Hlobílkovi finanční odškodnění, které vyčíslilo na částku 200,- Kč. (Viz přílohu.)
Ministerstvo vysvětluje, že žadatel „nebyl ve výkonu vazby ani ve výkonu trestu“ a „nelze přehlédnout, že omezení, které žadatel musel nezákonně strpět, nemuselo ze své definice vést ke ztrátě na výdělku“. Ministerstvo pak dále uvádí: „Platnou právní úpravu pak musíme bohužel vyložit tak, že kompenzací nepochybně způsobené újmy zůstává samotné rozhodnutí o účasti na rehabilitaci, jež má účinky morální“.
K důvodům, proč byla přiznána právě částka 200,- Kč, Ministerstvo uvádí, že zde jde o paušální náhradu nákladů trestního řízení, kde je „poněkud odlišná situace“. (Náklady trestního řízení totiž v obdobné kauze Václava Šedivého muselo ministerstvo vyplatit na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2.)
Někteří poškození, kteří jsou odškodňováni obdobnými částkami, mají za to, že si z nich „ministerstvo dělá legraci“.
Tak se vyjádřil například Miloslav Rechcígl, Ph.D. (nar. 1930, žije v USA), když po rehabilitaci svého zemřelého otce (prvorepublikového poslance) obdržel dne 5. 4. 2016 částku 100,- Kč. Poté, co proti tomu vznesl námitky, mu ministerstvo dne 15. 4. 2016 přiznalo doplatek ve výši 1,32 Kč.
Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., v platném znění, má být hmotné odškodnění „přiměřené“.
Zapsal 29. 8. 2017 L. Miller
* * *
Z odpovědi MsP, odbor odškodňování, 28.8.2017, ředitel Mgr. Jakub Severa
… Usnesením Okresního soudu Hodonín ze dne 21. 10. 2016 č.j. 15 Nt 1350/2016-27 bylo prohlášeno, že žadatel je účasten soudní rehabilitace, neboť byl nezákonně omezen na osobní svobodě a nezákonně zbaven majetku tím, že byl dne 21. 4. 1951 nuceně vystěhován ze svého domova v Mistříně č. 1. Důsledky tohoto omezení osobní svobody nuceným vystěhováním pak trvaly až do 1. 11. 1952, kdy byl žadatel zařazen do pomocného technického praporu. Žádosti stran náhrady ušlého výdělku a nákladů vazby nelze v daném případě vyhovět, neboť zákon č 119/1990 Sb., na který se žadatel odkazuje, umožňuje odškodnění v penězích za ztrátu na výdělku toliko osobám nezákonně trestně stíhaným a zbaveným osobní svobody vazbou či výkonem trestu odnětí svobody. Jak vyplývá z výše uvedeného, žadatel, nebyl zbaven osobní svobody, nebyl ve výkonu vazby ani ve výkonu trestu. Nadto pak nelze přehlédnout, že omezení, které žadatel musel nezákonně strpět, nemuselo ze své definice vést ke ztrátě na výdělku, …
P.S.
Kdo chce ještě tvrdit, že nemáme postkomunistickou justici?!
J.Š. 30.8.2017
* * *
Aktualizováno LN 4.9.2017
Odškodnění 200 korun za vyhnání komunisty? Cítím křivdu, peníze pošlu zpět, říká senior
Lidovky.cz: Pokoušeli jste se vyčíslit, o kolik jste vystěhováním přišli?
Celková cena za statek (, který měl 83 hektarů, byla vyčíslena na tehdejších zhruba 650 tisíc, když jej můj otec s bratrem v roce 1927 kupovali. Dali statek dohromady, vybudovali v něm dva byty. Do všech stájí zavedli napájení, do budov elektrické přípojky, postavili velkou stodolu. Investovalispoustu peněz, v tehdejší měně to mohlo být dohromady tak milion korun. Prakticky o všechno jsme přišli.
Lidovky.cz: Ministerstvo spravedlnosti rovněž nepovažuje dvě stě korun za adekvátní odškodnění. Argumentuje ale tím, že výše částky spočívá v zákoně o soudní rehabilitaci. Zároveň tvrdí, že vám soud nemohl přiřknout vyšší částku, neboť jste nebyl omezen na osobní svobodě. Co si o tom myslíte?
To je nesmysl. Nevím, jak k takovému závěru došli. Já byl omezen na osobnísvobodě tím, že mě vystěhovali z vlastního bytu. Vystěhovali mě na samotu u lesa, kde nebyla voda ani elektřina, do jedné místnosti, kde jsme byli celá rodina. To není ztráta osobní svobody? A pak mě vyhodili ze školy...
Lidovky.cz: Když byla vaše rodina ze statku v Mistříně vysídlena, bylo vám 19 let. Jak jste to vnímal?
Byl jsem na internátě v Opavě v rolnické škole. Domů jsem jezdíval jednouza čtrnáct dní, tři týdny. Jednou jsem dostal od otce dopis, abych nejezdil domů, že nás budou stěhovat, ale ještě neví kdy. Za čtrnáct dní jsem od něj dostal další dopis, že už nás vystěhovali s informacemi, kam mám vlakem přijet. Domluvili jsme se na čase, čekal mě na zastávce Haluzice u Kyjova. Přivítali jsme se a šli přes les asi dva kilometry do vesnice a pak snad ještě další tři. Už se stmívalo, bylo takové šero. Říkám sakra, kde bydlíme, a on najednou, že tady. Žádné světlo, jedna petrolejka.
Lidovky.cz: Pokoušeli jste se vyčíslit, o kolik jste vystěhováním přišli?
Celková cena za statek (, který měl 83 hektarů, byla vyčíslena na tehdejších zhruba 650 tisíc, když jej můj otec s bratrem v roce 1927 kupovali. Dali statek dohromady, vybudovali v něm dva byty. Do všech stájí zavedli napájení, do budov elektricképřípojky, postavili velkou stodolu. Investovalispoustu peněz, v tehdejší měně to mohlobýt dohromady tak milion korun. Prakticky o všechno jsme přišli.
Lidovky.cz: Je to tedy částka, kterou byste si představoval jako odškodnění od ministerstva spravedlnosti?
Nemám žádnou představu, kolik by mi měli zaplatit. To, co jsem za 85 let prožil, se nedá nijak nahradit, ani finančně. Života už moc před sebou nemám. Budu tak rád, když těch pár roků v klidu dožiji. Nic jiného, už se nedá dělat.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.