Okresní soud v Jičíně: 21. 11. 2016
Akce „K“ počátkem padesátých let minulého století tvrdě zasáhla do života mnoha sedláckých rodin. Jejím cílem bylo zlikvidovat „vesnické boháče“ (tzv. kulaky). Používaly se k tomu přitom nejrůznější záminky. Proti rodině Šedivých z Chroustova na Jičínsku se postupovalo zvlášť drsně. Nejprve byl Václav st. (nar. 1912), považovaný za hlavu hospodářství, vzat do vazby za to, že „sabotoval plánované hospodaření soustavnými nedodávkami kontingentu“. Trestní stíhání bylo zahájeno i proti jeho manželce Martě (nar. 1921), otci Josefovi (nar. 1884) a matce Anně (nar. 1889). Trestní stíhání zastavila amnestie prezidenta republiky Antonína Zápotockého ze dne 4. 5. 1953. Ale tím perzekuce Šedivých neskončila. Již 15. 5. 1953 byla rodina vysídlena ze svého statku z Chroustova. Vystěhování se týkalo Václava st. (nar. 1912), jeho manželky Marty (nar. 1921) a jejich nezletilých synů Václava ml. (nar. 1947) a Vladimíra (1951); bylo jim přiděleno nevyhovující obydlí v Ješíně u Kralup nad Vltavou. Původně s nimi měli být vysídleni i staří, tj. Josef (nar. 1884) a Anna (nar. 1889), ale ti byli o dva měsíce později přestěhováni do Úhlejova.
Celou akci organizovala Komise pro úpravu poměrů rodin vesnických boháčů. Tu tvořili:
předseda Okresního národního výboru v Hořicích Josef Ondráček,
okresní prokurátor Lev Bloch,
vedoucí tajemník Okresního výboru KSČ Oldřich Kysilka,
náčelník OO-VB v Hořicích Jaroslav Záveský.
Počátkem 90. let byl tehdy již zemřelý Václav Šedivý (1912-1975) rehabilitován, pokud jde o jeho nezákonné věznění.
Dne 22. 2. 2016 Okresní soud v Jičíně uznal, že násilným vysídlením došlo k nezákonnému omezení osobní svobody i v případě tehdy nezletilého Václava ml. (nar. 1947). Soud vyslovil – i s přihlédnutím k doporučení státního zástupce – jeho účast na soudní rehabilitaci. Dne 6. 6. 2016 pak soud obdobně rehabilitoval in memoriam jeho bratra Vladimíra (1951-1996) a maminku Martu (1921-1956).
Nyní je třeba projednat rehabilitaci zbývajících členů rodiny. Státní zástupce JUDr. Michal Chvojka (1) tentokrát s návrhem nesouhlasí. Říká, že:
Václav st. (1912) byl plně rehabilitován již v roce 1993, a tak není k další rehabilitaci žádný důvod (s tím ale jeho syn Václav ml. (nar. 1947) nesouhlasí, neboť tehdejší rehabilitace se týkala pouze věznění, nikoli nezákonného vysídlení, které následovalo až poté; každá nezákonná perzekuce má být rehabilitována samostatně; je to podobné, jako kdyby lékař ošetřil pacientovi zlomenou ruku a pak řekl, že ruka byla ošetřena, a tak zlomenou nohou už není třeba se zabývat);
v případě Josefa (nar. 1884) a Anny (nar. 1889) Šedivých „nedošlo k jejich násilnému vystěhování“ do Ješína u Kralup nad Vltavou, „ale k přestěhování … do domu paní Anny Červinkové v Úhlejově čp. 1, tj. cca 1-2 km vzdušnou čarou od domova v Chroustově čp. 16“; (Václav Šedivý ml. [nar. 1947] ale namítá, že pokud byli proti své vůli vystěhováni ze svého statku, navíc do zdevastovaného bytu v domě cizí osoby, mělo by se jim dostat morální satisfakce formou rehabilitace nehledě na to, jak daleko byl jejich domov vzdálen od místa vysídlení).
Václav Šedivý ml. (nar. 1947) k tomu ještě znaleckými posudky dokládá, že nešlo jen o omezení osobní svobody, ale také o zbavení podstatné části rodinného majetku. Odkazuje rovněž na obecně platné závěry, které Ústavní soud ČR vyslovil v několika kauzách svědků Jehovových. (2)
Spor mezi Václavem Šedivým ml. a státním zástupcem bude rozhodovat senát pod vedením JUDr. Radky Hanouskové v pondělí 21. 11. 2016 ve 12:30 hodin. (Okresní soud v Jičíně, Šafaříkova 842, III. patro, č. dv. 306)
----
Poznámky:
(1) Podle www.justice.cz bývalý člen KSČ.
(2) Viz například nálezy ze dne
2. 3. 2001 sp. zn. II. ÚS 187/2000 ve věci Jana Marešky: „Záměrům rehabilitace nelze bránit pozitivněprávním dogmatismem při výkladu právních norem. Ustanovení rehabilitačních předpisů je právě s ohledem na jejich smysl a účel zapotřebí interpretovat extenzivně ve prospěch postižených osob. Na rozdíl od restitucí majetku takový výklad nemůže vést k nepřípustným zásahům do práv jiných osob.“
1. 12. 2005 sp. zn. II. ÚS 290/05 ve věci Adolfa Walici: „Ústavní soud pouze poukazuje na svoji judikaturu, týkající se problematiky rehabilitací a restitucí, podle níž ne vždy lze napravit všechny křivdy způsobené za minulého režimu. O to více však musí trvat na tom, aby v případech, kdy náprava nespravedlivých nebo nezákonných rozhodnutí v současné době ještě možná je, byla orgány k tomu povolanými učiněna.“
6. 12. 2005 sp. zn. I. ÚS 565/03 ve věci Ladislava Kirilenka: „Stejné jednání by mělo mít i stejné následky.“
8. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2571/16 ve věci Josefa Skohoutila: „Demokratický režim [by] neměl ke křivdě vytvořené nedemokratickým režimem přidávat křivdu další... a naopak by měl velmi pečlivě a citlivě přistupovat k nárokům [poškozených] osob.“
17. 11. 2016
zapsal: L. Müller
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.