… Rovněž obecné soudy by proto neměly klást důraz na to, co stěžovatelka v minulosti nezvládla, nýbrž na to, že prokázala ochotu obětovat se pro jiného a pomáhat mu. Ústavní soud proto využívá této příležitosti též k tomu, aby stěžovatelce složil poklonu za její láskyplnou péči o nezletilého, jež jistě vedle radosti přináší i těžkosti a starosti. Současně jí i vedlejšímu účastníkovi přeje do dalších let hodně zdraví, štěstí a společné pohody.
* * *
Uděluje-li náš blog cenu Osel měsíce, bylo by nespravedlivé neocenit naopak judikáty, které si to zaslouží. Činíme tak a smekáme před odůvodněním dnes zveřejněného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4054/19; soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček, další členové senátu Kateřina Šimáčková a Ludvík David.
Ve věci jde o případ stěžovatelky z Brna, kterou obecné soudy odmítly jmenovat pěstounkou nezletilého, nyní desetiletého chlapce, přestože se o něj spolu se svým manželem vzorně starala. To soudy odůvodnily tím, že stěžovatelka má dluhy ve výši přes 330 tisíc korun, takže stěžovatelka způsobem života nezaručuje, že je schopna funkci poručníka vykonávat řádně a tudíž že její jmenování je v souladu se zájmem nezletilého.
Nepochopitelné, nelidské rozhodnutí, jakých vydávají české soudy každý rok tisíce.
K tomu Ústavní soud napsal:
V této souvislosti lze však pro úplnost podotknout, že zákonná úprava výslovně nevyžaduje trestní bezúhonnost (potenciálního) poručníka, z čehož vyplývá, že poručníkem může být jmenována i osoba, která se v minulosti dopustila třeba i trestného činu. Ani dluh související s předchozím sociálně rizikovým jednáním totiž apriorně nevylučuje způsobilost určité osoby k výkonu funkce poručníka. I tato kategorie osob podléhá požadavku individualizace každého konkrétního případu, a tedy nemůže být posuzována absolutně či staticky takovým způsobem, že dotčená osoba bude po celý svůj další život postihována za svoje hříchy z mládí. Každý má totiž právo na svoji druhou šanci. Řečeno příkladem klasické literatury, rovněž životní příběh Jeana Valjeana začal krádeží chleba, dlouhým vězněním, po útěku z galejí pokračoval krádeží svícnů a příborů a k obrácení hrdiny došlo teprve v důsledku skutku milosrdenství biskupa Myriela. Netřeba připomínat, jak vzorně – navzdory předchozímu pohnutému životu – poté vychoval a jakou láskou zahrnul svoji chráněnkyni Cosettu.
A dodal:
Závěrem Ústavní soud uvádí, že z odůvodnění nálezu je dostatečně patrno, že se stěžovatelka v životě nevyvarovala chyb. Jak nicméně uvedl již G. Chesterton (Ohromné maličkosti, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2011, str. 23-24), ctnost není pouhým nedostatkem neřesti, neznamená, že se vyhýbáme mravním nástrahám; ctnost je cosi živého a konkrétního jako bolest nebo zvláštní vůně. Milosrdenství neznamená nebýt krutý nebo se nemstít či netrestat; znamená něco prostého a konkrétního jako slunce, které jsme buď viděli, nebo neviděli. Rovněž obecné soudy by proto neměly klást důraz na to, co stěžovatelka v minulosti nezvládla, nýbrž na to, že prokázala ochotu obětovat se pro jiného a pomáhat mu. Ústavní soud proto využívá této příležitosti též k tomu, aby stěžovatelce složil poklonu za její láskyplnou péči o nezletilého, jež jistě vedle radosti přináší i těžkosti a starosti. Současně jí i vedlejšímu účastníkovi přeje do dalších let hodně zdraví, štěstí a společné pohody.
Jsme dojati a tleskáme.
P.S.
Včera Událostech ČT, bylo tomuto nálezu věnováno 110 vteřin (poslední zpráva z 32). Převažovaly záběry pěstounky a chlapce. Na citace z nálezu se už času nedostalo. Veřejnoprávní ČT opět „nezklamala“. J.Š.
Read more...