… Jiná je situace v případě občanské neposlušnosti. Ta má v českém národě určitou tradici a mohla by uspět. Kdyby se příkladmo provozovatelé gastronomických podniků a/nebo obchodů dohodli, že své provozovny otevřou, byla by policie bezmocná: na zásah proti všem by neměla dostatek lidí, výzbroje a odhodlání, a hrozba pokutou by nutně postrádala dostatečný odstrašující efekt, protože následky vládou řízené destrukce ekonomiky jsou daleko horší než jakákoli pokuta, kterou by úřady při takovém počtu deliktů a delikventů stejně nedokázaly platně uložit a vymoci. …
* * *
O tomto thematu se diskutuje prakticky od počátku protipandemických opatření, tu vážněji, tu v modu spíše hysterickém. Přichází něco takového vůbec v úvahu v zemi háčkovaných deček na televisorech – ano, víme, že televisory jsou dnes již ploché a jako platforma dečkám se nehodí, arci mentálně onen stav u většiny Čechů přetrvává dosud a my nevíme, jak příměr vhodně modernisovat, nota bene v zemi, kde před 20 lety vyvolalo pár zapálených aut při zasedání světových finančních institucí celostátní paniku hodnou reakce na masivní výbuch sopky nebo serii ničivých tornád? Mohou se Češi proti své vládě poprvé v novodobé historii skutečně vzbouřit?
Začneme popořadě. Právo na odpor proti nedemokratickému nebo demokracii odstraňujícímu režimu je vrozeným, přirozeným a zcela základním právem každého člověka, a jeho úprava v čl. 23 Listiny základních práv a svobod je toliko chabou snahou zákonodárce vtělit toto právo do normativní formy. Ve skutečnosti platí princip, který Němci vyjadřují všem právníkům známým dictem Gelingt es, ist es Heldentat, mißlingt es, ist es Hochverrat. Za situace, kdy jsou splněny podmínky postupu podle čl. 23 Listiny, již zákony ztratily veškeré účinky a v takovém právním prostoru platí jediné právo, právo silnějšího. Když poté vítr odvane dým z výstřelů a barikády jsou demontovány, vítězové soudí poražené.
Jistě, pokud by výjimečný stav a disproporční omezování lidských práv zdůvodňované bojem proti pandemii trvaly, je představitelné, že by se našlo pár zoufalců, kteří by se pokusili tuto vládu svrhnout, avšak šance, že by se jim to podařilo, jsou zanedbatelné: nejspíš by se, uvážíme-li kvalitu dosavadních vigilantistických akcí a jejich protagonistů, postříleli navzájem, ještě než by pronikli přes recepci ve Strakově akademii.
Jiná je situace v případě občanské neposlušnosti. Ta má v českém národě určitou tradici a mohla by uspět. Kdyby se příkladmo provozovatelé gastronomických podniků a/nebo obchodů dohodli, že své provozovny otevřou, byla by policie bezmocná: na zásah proti všem by neměla dostatek lidí, výzbroje a odhodlání, a hrozba pokutou by nutně postrádala dostatečný odstrašující efekt, protože následky vládou řízené destrukce ekonomiky jsou daleko horší než jakákoli pokuta, kterou by úřady při takovém počtu deliktů a delikventů stejně nedokázaly platně uložit a vymoci.
Klíčem je, že by muselo jít o akci koordinovanou a do určité míry organisovanou, protože jednotlivá otevřená hospoda je policií snadno zlikvidována a její provozovatel i návštěvníci poté v loyalním koncernovém tisku pranýřováni. Zdá se, že doba na občanskou neposlušnost zatím nenazrála, avšak s ohledem na to, jak směšnou sumu hodlá vláda živnostníkům postiženým protikoronavirovými opatřeními vyplatit, může to být horké thema příštích týdnů; zoufalí lidé dělají zoufalé věci, živnostníky nevyjímaje.
https://paragraphos.pecina.cz/
P.S.
Bohužel český člověk není bojovník. Nejraději „bojuje“ jen u piva a nechává bojovat druhé. Nicméně připomínám známý výrok: „Vláda, která zdraží pivo padne“. Dal by se „updatovat“ na: „Vláda, která zavře hospody padne.“ Budeme-li koronavirus zastavovat „nehospodářsky“, budou škody nesrovnatelně větší. Po koronaviru budeme začínat tam, kde jsme vůbec nemuseli. J.Š.
Read more...