https://images.thefirstnews.com/gse0dztezor5o29gq93m4.jpeg
* * *
Uplynulo sedmdesát pět let od osvobození koncentračního tábora Osvětim, kde bylo Rudou armádou Sovětského svazu osvobozeno a zachráněno několik tisíc vězňů, které tam uvrhl nacistický 
režim a kteří měli to štěstí, že nebyli v této nacistické továrně na smrt zavražděni, nebo umučeni k smrti otrockou prací.
… Co ale známo není, je ta skutečnost, že jen co stačily vychladnout krematoria i popel milionů mrtvých lidských bytostí, byl koncentrační tábor Osvětim užíván ke stejnému účelu opět. Řeknete si, to ale přece není možné, vždyť nacisté byli poraženi, přece je tam nenechali vraždit a věznit lidi dál. To sice máte pravdu, ale řeč není o nacistech, nýbrž o jejich spojencích o sovětských komunistech.
Přičemž jejich společným nepřítelem byli polští odbojáři a antikomunisté. Především Armija Krajowa, kterou nechali sovětští komunisté vykrvácet ve Varšavě v povstání roku 1944. A tak když do Polska vstoupila Rudá armáda, v těsném sledu za jejími vojáky postupovaly jednotky NKVD i SMERŠ, které byly sovětským ekvivalentem Gestapa a SS Einsatzgruppen a aktivně vyhledávaly všechny osoby, které se nepodařilo zavraždit jak Němcům, tak i Sovětům v rámci konečného řešení polské inteligence, jak byla v roce 1939 sovětskými komunisty akce nazvána a která znamenala více než 100 000 zavražděných Poláků. Včetně těch 20 000 z Katyně.
Do koncentráků opuštěných nacisty tak vehnali všechny osoby nové nepřátelské zločinecké ideologii, tentokrát však pod srpem a kladivem. Vedle německých válečných zajatců tak byly na otrocké práce nahnány tisíce Poláků, mnohdy v původních koncentráčnických šatech z Osvětimi a jiných lágrů, protože byli uznáni za nebezpečné pro novou diktaturu přicházející z východu a vráceni zpět za dráty.
A nejednalo se jen o Němce a Poláky, ale i o Slezany, Ukrajince, Rakušany, Nizozemce, Francouze, Jugoslávce, Čechy, Rumuny a Lotyše. Z nichž se drtivá většina „provinila“ pouze svojí národností, nebo touhou po svobodě, za kterou bojovali.
Ptáte se možná, proč Sovětský svaz likvidoval lidi proto, že byli jiné národnosti, jako tomu činili nacisté. Odpověď je prostá, pro sovětskou komunistickou diktaturu to byl špioni a vůbec cizí elementy nepřátelské sovětskému zřízení a NKVD je vyvražďovala i na vlastním území. Volyňští Češi by mohli vyprávět, ale nemůžou, z hromadného hrobu, jako z toho u Žytomyru žádný hlas do světa nedolehne. A tak to musíme za ně udělat my.
V sovětských koncentračních táborech v Krzesimowě, Lublin Majdanek, Jaworzno, KL Warschau - kde jen v tomto koncentráku bylo NKVD zavražděno okolo 1 800 polských odbojářů proti nacismu, KL Auschwitz II-Birkenau v Brzezince, Osvětim Eintrachthütte, Zgoda ve Świętochłowicích, huť Hermann Göring v Łabędy, KL Gross-Rosen v Rogońnici a v Działdowo, tam všude se nová moc chovala zcela totožně, jako předchozí, nacistický pán, tedy jako masový vrah, terorista a zločinec.
O tom svědčí mimo jiné například i podmínky v sovětských koncentrácích převzatých po nacistech, kde se podle svědectví přeživších celodenní jídlo sestávalo z cereální kávy, mrkvové polévky a 125 gramů chleba. Přičemž v táboře zabíjela nejen dřina a hlad, ale i úplavice a tyfus. Několik desítek lidí tak zemřelo každý den na následky této epidemie. Mrtvoly byly poté v noci odvezeny a pohřbeny v hromadných hrobech.
Ani deportace na otrocké práce v Sovětském svazu se „osvobozenému“ Polsku nevyhnuly. Jednotkami NKVD zadrženi horníci ze Slezska, byli poté transportováni do dolů na Doněck, Vorkutu, Magadan a Karagandu (kde jich podle odhadů 90 000 bylo umučeno prací k smrti). V důsledku nemocí a hladu zemřelo na vyčerpání, nebo bylo brutálně zavražděno až několik desítek tisíc Slezanů, včetně žen a dětí. Ve Slezsku rovněž operovalo téměř 30 dalších menších táborů NKVD.
Polští historici určili počet zavražděných a umučených lidí v koncentrácích, pracovních táborech a věznicích NKVD v letech 1944–1956 na více než půl milionu, včetně 80 000 vojáků Armije Krajowiej a 31 500 příslušníků partyzánů.
A to hovoříme o době míru, kdy se lidé celého civilizovaného a svobodného světa radovali ze svobody, kterou jim přinesli angloameričtí vojáci.
Tohle je ale také historie, nelze hovořit o ohromných obětích Rudé armády (ostatně zapříčiněné zcela neschopným velením disponujícím nadbytkem otroků) a nezmínit, co její příchod přinesl těm, které zločinecká komunistická ideologie považovala za nepřátele stejně, jako ideologie nacistická.
Proto musíme připomínat i oběti zla komunistického, neboť utrpení jeho obětí není o nic menší než těch nacistických. Doufám proto, že tato stránka historie, jakkoliv je pro současné agresivní Rusko a jeho vyznavače velmi nepříjemná, bude součástí stejné knihy, jako ta, ve které hovoříme o nacismu. …
Celý článek: https://vaclavek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=743829
P.S.
Nacisté byli souzeni a potrestáni, Japonci také a komunisté? Nikde na světě! Nedivme se proto, že o zločinech Ruska - i v Osvětimi - se mlčí a široká veřejnost o nich neví. Ukazuje to současně kdo dnes ve skutečnosti vládne. Nedivme se Polákům, že nemají rádi Rusko. I proto do Osvětimi nepozvali Putina. Nepotrestané zlo samo neodejde, jen zesílí a škodí dál. Poláci to dobře vědí, vždy bojovali, proto vědí co je čestnost, statečnost a morální hodnoty, na rozdíl od nás. Dnes bojují opět proti pohrobkům totality v polské justici. Kdybychom měli polskou povahu, měli bychom stejné důvody vystoupit proti české, postkomunistické justici, která v páchání zla nemalou měrou pokračuje.
Zeptejte se Pavla Wonky, poslední oběti komunistické „spravedlnosti“. Jeho tzv. „Soudce“, jménem Marcela Horváthová, která ho 26. dubna 1988 odsoudila k smrti v komunistickém vězení, stále funguje jako soudce u okresního soudu v Trutnově. To je to, co my, Češi, oficiálně nazýváme spravedlností ...
James Jakoubek (původem z Trutnova, nyní v USA). Dokázal kontaktovat forenzní lékaře v USA, kteří provedli pitvu Pavlova Wonky. Také získal mnoho dokumentů z amerického ministerstva zahraničí ohledně případu Pavla Wonky.
J.Š. 30.1.2020
* * *
* * *
Auschwitz – the place of Nazi’s mass murders, and Communists’, too.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.