Vynakládají se obrovské částky na přítomnost třistatísícového davu - voličů Babiše bylo 5x více. Když jsme chodili cinkat klíči, 
taky jsme si mysleli, že je to dobré a že to stačí…
Byl jsem se podívat. Lidé přicházeli v nadšeném očekávání, jistě v dobré víře, není divu po takové mediální „masáži“. Ještě před koncem jich nemálo odcházelo. Jeden mladý pár mi řekl, že to bylo nudné, zřejmě nebyl osamocen… Program ničím novým nezaujal, neoslovil, nudné, stejné projevy, pouze atmosféra byla na začátku skvělá, plná očekávání, postupně slábla. Proč organizátoři neprobrali témata řečníků, aby se každý věnoval něčemu jinému? Jen nudné opakující se, bezduché, prázdné fráze. Karel Schwarzenberg hovoří o probuzení občanské společnosti, obávám se, že už opět usnula. Na Letné vystoupil i Zdeněk Svěrák. Při vší úctě k jeho osobnosti a dílu připomínám jeho odpověď ve filmu Obecná škola žákům na dotaz „Proč jsme nebojovali?“, při pohledu žáků na pohraniční opevnění: „A víte, kolik by nás to stálo životů?“ Po "neboji" nastoupil nacismus a komunismus. Kolik životů stály?! Jiná země, jiný „boj“…
ČT nebyla tak aktivistická jako na Václavském náměstí a do přímého přenosu tentokrát žádného politika nepustila. Programem Milionu chvilek je negace, nenabízí žádné řešení. Cituji Miroslava Macka v jeho pondělní glose:
…Všechny spojuje negace – z různých důvodů (osobních, věcných, ideových, smíšených) si nepřejí současné jmenované politiky u moci. (Zda si též všichni nepřejí hmatatelné výsledky jejich politiky, to už stoprocentně jisté není. V tom je snad jediná podoba včerejší demonstrace s těmi v roce 1989 – tehdy též část demonstrujících očekávala, že nenávidění komunističtí papaláši půjdou od válu, budou vystřídání sympatičtějšími, kteří způsobí, že se budeme mít jak v Německu, ale v jejich osobních životech se nic moc nezmění – stále budou moci socialisticky pracovat, ovšem navíc kapitalisticky žít.)
Pokud by se však mezi demonstrujícími udělal průzkum, koho chtějí za příštího premiéra – zda Hamáčka, Bartoše, Výborného, Okamuru, Klause mladšího, Drahoše, Schwarzenberga či někoho z dalších známých nebo méně známých politiků, po zdánlivé jednotě by ihned přišla roztříštěnost. Dozajista též, co se týká ostatního pozitivního, tedy konkrétních činů příští vlády, viděli bychom velký názorový vějíř. Byli by důchodci za vrácení výše důchodu na starou úroveň, státní zaměstnanci za svoji radikální redukci a snížení platů? Byli by členové přebujelých neziskovek ochotni vzdát se státní podpory za slib, že ušetřené peníze půjdou do dopravní infrastruktury? Byli by zaměstnanci velkofarem ochotni zříci se evropských dotací? Byli by všichni ti, kteří si často nezodpovědně (neboť nemyslí na okamžiky krize, nemoci apod.) berou půjčky, ochotni tvrdě vyžadovat po vládě totéž, tedy nezadlužovat se? A takto by se dalo pokračovat dosti dlouhou dobu. …
Jaká je cesta k možnému řešení? Vždy vládne silná osobnost, zlá či dobrá obklopena patřičným okolím. Tak tomu bylo vždy. Napsat program není žádné umění – to zvládají všechny politické strany. Jak ho realizovat už neřeší, hlavní je být zvolen a mít se dobře.
Dokud budou kandidátky politických stran určovat sami kandidáti a navrhovat sami sebe, budou občané i nadále „užitečnými idioty“, volit stále stejné politiky, politiku kterou si nepřejí a mnoho se nezmění. Strana, která dokáže voličům nabídnout nové tváře s podrobným životopisem, prací kterou vykonali jako důkaz jejich důvěryhodnosti, by nepochybně vyhrála volby. Politici tomu budou bránit, brání sebe, jde jim především o vlastní prospěch. Ani na stránkách Milionu chvilek jsem nenašel podrobné životopisy jeho vedení? Žádný pozitivní program, žádné realizovatelné řešení nenabízí.
Pokud si společnost nevynutí změnu volebního zákona, bude pořád politiky využívaná jako „užitečná ovce“, dobrá jen při volbách. Hospodářská krize může vyvolat potřebnou změnu a vynést do čela společnosti skutečně schopné, je-li společnost mravně nemocná, je i tato možnost v ohrožení. Máme v sobě a ve svém myšlení hluboko zakořeněné dědictví totality se kterým jsme se nedokázali vyrovnat, resp. jen „slovem a písmem“, ne činy. Nedivme se potom, že se i dnes tak sebejistě projevuje. Nebezpečím pro svobodu a demokracii jsou závislá média, policie a soudy. Milion chvilek demonstruje i na jejich podporu, ačkoliv z nemalé části bytostně ohrožují naši stále se rodící slabou demokracii a svobodu. Kdo mocné v pozadí ohrožuje, ví o čem mluvím.
Letná demonstrovala i za současnou justici – ta, která neodsoudila Ivo Rittiga, kterého usvědčily odposlechy. David Rath byl pravomocně odsouzen a měl by být i nadále v jiné kauze souzen. Ví toho hodně, ohrožuje další. Obávám se, že bude po polovině trestu propuštěn a odměněn za mlčení… Téma, které hýbe a ohrožuje celou zemi – exekutorská mafie – Milion chvilek nezajímá? „Dílo“ ministra spravedlnosti za ODS JUDr. Jiřího Pospíšila… Stejně tak Milion chvilek nezajímá NSZ JUDr. Pavel Zeman, jehož minulost je také velmi zajímavá a zamlčována. Prokazuje jen schopnosti získat a udržet si funkce…
Na debatu o svobodě médií do Amerického centra přišel jako jediný šéfredaktor DeníkuN. Brutální útok na lékaře justiční stráží v kauze Kramský média nezajímá, dokonce ani BLESK, který o kauze často psal moji informaci odmítl zveřejnit...
V jednotě proti Babišovi jako za komunistů.
Musí být asi dobrý, když může sám za všechno a ohrožuje všechny a co by to vypovídalo o nás? Jak se má asi bránit, když se na něho roky jen útočí? Co by mohl vykonat užitečné práce pro zemi, ušetřit ještě více peněz, kdyby nemusel věnovat tolik času a energie odrážení útoků ze všech stran od těch, kteří nic jiného neumí? Opozice nic jiného na „práci“ nemá. Kolik z těch, co na premiéra útočí ve svém životě něco hodnotného vytvořili, včetně svého působení v politice?
Ve Švýcarsku lidé vládu nesledují, ale dobře sledují, jak funguje země. Podle toho práci vlády hodnotí a dají to při volbách najevo. Vláda má tak klid na práci. Když se o ní nebaví, pracuje dobře.
Otázkou je, kdo z koho si dělá legraci? Smutné, že se na více nezmůžeme. 30 let nám vládnou a okrádají nás stále stejní a když se objeví první člověk, který systém zná a nedá se koupit tak reagujeme pomalu jako při popravě Miladě Horákové v 50.letech. Stále jsme snadno manipulovatelní a ovlivnitelní. Není divu, patříme k nejméně mediálně vzdělaným zemím Evropy… Dobrovolně si v podstatě psychopaty (normální člověk mezi většinou politiků nemůže přežít bez následků) platíme a statečně "bojujeme" jen v hospodě či na Letné…
Pochybuji, že je „deep state“ nečinný. Nevolené, mocné a bohaté struktury vždy ovládají volené a využívají vše k posílení své moci. Nezapomeňme jak nejbohatší Čech ve svém soukromém tryskovém letadle hostil prezidenta České republiky. Nedávno jsem sledoval pořad na jedné německé TV stanici o čtyřech firmách se stovkami miliard Euro zisku ročně, které lobysticky ovládají většinu světového obchodu. Na žádné voliče a politiky se nemusí ohlížet, resp. je využívají pro svůj „byznys“. Cena za globalizaci a rozvoj moderních technologií…
Za mnohagenerační ztrátu elit za poslední staletí nelze nezaplatit, zvláště jsme-li malou zemí, která si jejich ztrátu, na rozdíl od velkých, nemusí dokázat vždy nahradit. Budeme platit ještě dlouho, pokud se budeme chovat jako Švejci. Pohoda za každou cenu vede do nepohody, ze které už nemusí být návratu.
Pokud se v zemi nenajde dostatek schopných občanů schopných spojit se ve službě zemi a zdravému rozumu na všech úrovních správy země, ovládne „deep state“ zemi ještě více. Je to na rozhodnutí každého z nás. Bez boje, rizika obětí to nepůjde a už vůbec ne demonstracemi bez návrhu realizovatelných cest jak situaci začít řešit. Je to práce na generace s nejistým koncem, stejně tak jako je nejistá svoboda, která se nebrání o kterou se neusiluje.
„Debata“ k vyslovení nedůvěry vládě byla jednou z nejlepších volebních kampaní opozice pro Hnutí ANO. Poslankyně za ODS Černochová nazvala ministryni Malátovou hloupou. Bez ohledu zda tomu tak je či ne, jako hloupá působí především poslankyně sama. „Exceloval“ především Zbyněk Stanjura, poslanec ODS, kdy během svého vystoupení ukázal na premiéra se slovy „tohle“. Ten se jen pousmál. O bratrovi Stanjury Liboru Stanjurovi se psalo, že dluží miliony. Manželce Zbyňka Stanjury patřila rodinná firma ESCON, která 15 let porušovala zákon. Vzpomínám si jak byl kdysi poslanec za ODS Stanjura dotazován z čeho tak zázračně zbohatnul po roce 1989? Odpověděl obchody v zahraničí, tuším v Holandsku. Jakými konkrétními obchody už neuvedl. Takového jednání jsou schopni jen zcela bezpáteřní lidé, o to více mají potřebu mluvit o morálce a dobrých mravech. Odborníky jsou nazýváni psychopaty...
Opozice to „nandala“ především sobě. Tolik malosti a hlouposti se jen tak nevidí. Opoziční poslanci připomínali české poslance ve Vídni před 100 lety, jen nedemolovali zařízení parlamentu. Česká jednota v zájmu společného, spojujícího cíle, zůstává stále fatou morganou. Naše neštěstí, táhnoucí se celými našimi dějinami. Schopni jsme ji snad jen při hokeji. Upřednostňování sebe sama, jen prázdné řeči a žádné činy. Každá normální země by tak schopné lidi jakým je český premiér vítala. Jeho schopnosti si normální člověk neumí představit. Člověk práce, která je náplní a smyslem jeho života. Nyní chce změnit naši zemi. Prof. Petr Kolář, který je přítelem rodiny 25 let prohlásil: „Lituji každého, kdo se mu postaví do cesty.“ Souhlasím s ním.
Někde jsem četl: „Když Zeman mluví o drzosti, je to jako když hulvát mluví o slušnosti.“ Prezident se snaží získat co nejvíce moci, aby sloužila jemu. K tomu využívá rozdělení společnosti. Proto její rozdělení vědomě co nejvíce podporuje, aby si moc udržel a měl ji stále více. Premiér se snaží moc získat, aby sloužila zemi. Povahově a schopnostmi nemůže být mezi nimi většího rozdílu. Politika není černobílá. Už nevím který významný státník to kdysi řekl: „Nechtějte vědět, s kolika zločinci a darebáky jsem si musel podat ruku.“ V mnohém připomíná premiér Baťu – i proto ho dává a má za vzor.
Pravda to měla v naší zemi vždy těžké. Původně bylo na prezidentské standartě „Pravda Boží vítězí“. Stále bohužel platí „Pravda vítězi“, chcete-li „Pravda moci“, kterou nikdo nevolil a která skutečně vládne u nás i jinde.
Souhlasím se slovy Jaromíra Jágra: „Vadí mi, že tady nikdo nikoho nerespektuje. Není ani tak důležité kdo vládne, ale že tu chybí lidskost. To, že má někdo jiný názor než ty neznamená, že je špatný člověk, nebo že s ním v životě nebudeš mluvit. Měli bychom být v první řadě lidi. Připadá mi, že se jeden k druhému chováme fakt špatně, ale možná je to jen můj názor. A díky tomu, že jsem tady v ČR delší dobu, tak si toho všímám víc a víc a víc.“ Došel k této zkušenosti pobytem v jiném prostředí, kde se k sobě lidé navzájem chovají s úctou a s respektem. Také mohu poděkovat za mé zkušenosti 20 letému pobytu ve Švýcarsku. Skutečná zemi prospěšná politika začíná vzájemnou úctou a respektem mezi občany. Omezuje emoce, podporuje zdravý rozum a značně snižuje manipulovatelnost občanů proti jejich zájmům. Každá diskuse je druhem manipulace. Jedná se o to, aby byla pozitivní, obohacující a vedla ku prospěchu nás všech. Potom teprve se může začít měnit politická scéna, která vynese do čela země ty skutečně nejlepší politiky a osobnosti.
Je vypovídající o naší zemi, jejím mravním a morálním stavu, kdy padesátikorunovou bankovku se sv. Anežkou Českou nahradila kovová - už bez patronky naší země. Žádné protesty a demonstrace se nekonaly…
Jan Šinágl, 26.6.2019 (tři články výše LN 26.6.2019)
* * *
* * *
P.S.
Z článku „Čistokrevný politický kýč“ politologa Pavla P. Kopeckého (LN 27.6.2019): Když jsem se na místě ptal prodavače podbízivých triček s Havlem a letopočtem 89 po jeho motivaci k účasti, vyjel na mne tento „rytíř nové sametové revoluce“ s křikem, jestli prý mne Babiš poslal provokovat. Ostatní náhodně dotázaní už nereagovali primitivně, jenže politicky naivně bezmála vždy. Až to můj zcela apolitický kamarád sarkasticky pojmenoval „brainstormingem“. … S uvedenými fakty se dá spojit zajímavý, již závěrečný aspekt věci. Kde se asi nacházeli mnozí z pražských a mimopražských protestujících, když odboráři zorganizovali největší porevoluční demonstraci proti Nečasově/Kalouskově vládě škrtů? Kolik z nich zpočátku volilo polistopadovým manažerským ideálem šermujícího Babiše, aby na něj tradičně přenesli odpovědnost za veřejné dění? Bylo by výborné, pokud by se aktuální vlna nespokojenosti úplně rozplizla. Přinesla jistou změnu myšlení, rozvoj občanské společnosti, konec dětinského projektování se do nových, tím pádem přece čistých partají a hnutí. Do strany Zelených, Věcí veřejných, ANO 2011, Pirátů… Byla by to skutečná revoluce, změna mentální mapy.
* * *
Read more...