Čas sekerníků - „Temnou nocí nad propastí slepec na slepém koni jede“

„Těžké je bojovat se žádostivostí, neboť co si přeje, kupuje si za duši.“

„… Morální hodnoty chybí jak u státních zástupců, tak u soudců. Pochopitelně neházím do jednoho pytle všechny, ti slušní si to rozhodně nezaslouží. Ti slušní, nebo lépe vystiženo vzdělaní, empatičtí vědí, že jejich práce má být rovna zemské spravedlnosti. Vědí, co svým rozsudkem způsobí. Buďme rádi, že ještě tací mezi nimi jsou, děkujme denně bohu, pokud při neštěstí, které může kohokoliv z nás potkat, padneme do rukou těmto lidem, těm vzdělaným a spravedlivým. … Zúčastnění na korupčním tanci roku 2010 touží po tom, aby se rychle zapomnělo, a předhazují davu oběti. Aby korupci století zametli pod koberec, zavírají a pronásledují nevinné. Jedna z nich je Ing. Michaela Schneiderová, odsouzena na 7 let vězení se zvýšenou ostrahou, peněžitým trestem 250 tis. Kč. Neobohatila se, neměla žádný prospěch, nepoškodila veřejný zájem, nevznikla škoda. Nebyla zúčastněna na korupčním procesu, na ERÚ přišla ke konci roku 2011. … Věřím, že níže uvedená úvaha „Čas sekerníků“ od JUDr. Oldřicha Heina mnohé vysvětlí….“ Alena Vitásková

* * *

ČAS SEKERNÍKŮ

… Doba se sice změnila, provinilcům už nehrozí mučení, hrdelní tresty ani nucené práce v uranových dolech, avšak principiálně není současná trestní praxe o mnoho lepší. Zaslepených a prospěchářských fanatiků se v každém režimu najde vždycky dost a vždycky si naleznou prostor pro svoji seberealizaci, zvláště pokud jim to umožňují nejasné a křivolaké právní normy. Před rokem 1990 totiž byla kriminalita podstatně nižší a trestní zákon i trestní řád se neměnily přes třicet let, takže prokurátoři i soudci se v nich dokázali velice rychle orientovat, znění mnohých paragrafů znali nazpaměť a nemuseli se pokoušet o nějaké „objevné“ a krkolomné právní experimenty, jako to činí někteří dnešní státní zástupci a soudci. Naproti tomu jsou v současnosti kriminalizovány i takové činy, jejichž skutková podstata je mnohdy nesrozumitelná a společenská škodlivost (dříve společenská nebezpečnost) sporná a nepřesvědčivá. Přitom tresty za tyto nové „přečiny“ a „zločiny“ jsou mnohdy podstatně vyšší, než jaké byly kdysi ukládány za loupeže, krádeže, podvody, zpronevěry, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, těžké újmy na zdraví, „smrťáky“, kuplířství, znásilnění apod., a někdy dokonce ještě vyšší, než jaké jsou v současnosti ukládány za vraždu. Staří praktici mají s čím srovnávat a proto je při vynášení některých současných rozsudků až zamrazí, protože na ně zavane mrazivý inkvizitorský a „sekernický“ duch padesátých, šedesátých a sedmdesátých let minulého století. To, s jakou lehkovážností zacházejí státní zástupci a soudci s lidskými osudy a co jim navíc zcela beztrestně projde, si před 30-40 léty nedokázal nikdo představit ani v nejbujnější fantazii.

… Nelze také rozumně ani právně vysvětlit, jak je možné, že je nějaký obviněný po poměrně dlouhou dobu protiprávně držen ve vazbě, a stejně tak nelze vysvětlit, jak je možné, že je někdo dlouhodobě trestně stíhán a fakticky profesně i společensky zlikvidován kvůli experimentálnímu výkladu nějakého nového ustanovení trestního zákona, ačkoliv se poté ve světle výkladu práva ze strany Nejvyššího anebo Ústavního soudu prokáže jeho nevina. Dříve sice byla korupce pouze okrajovou trestnou činností a veřejné zakázky ještě neexistovaly (a tudíž ani manipulace s nimi), ale někdo musel onen „děravý“ zákon o veřejných zakázkách vymyslet a někdo ho musel vědomě anebo z nevědomosti schválit, čímž byl vytvořen široký právní prostor pro jeho zneužívání. Než však policisté a státní zástupci přišli na to, jak zneužívání anebo obcházení tohoto zákona postihovat, někdo se musel včas pořádně obohatit a nyní si získaného bohatství s vědomím promlčení v klidu užívá. Nikdo ze zákonodárců si přitom nedovolí navrhnout nepromlčitelnost takových majetkových deliktů, z nichž získaný majetkový prospěch stále trvá (trvající zločin). Vždyť by přece byli sami proti sobě!

… Je proto nemožné, nepřípustné a absurdní, aby současně byly správné dva protichůdné výklady institutu vazby! Zejména nelze připustit, aby vazba byla používána jako psychický nátlak na obviněného, který i v současnosti bývá pod příslibem propuštění nucen k doznání (ostatně tato scestná nátlaková praxe byla přísně zakázána i v době tzv. totality – stačí se pouze podívat do komentáře k tehdejšímu trestnímu řádu). V případě nezákonné vazby tedy musel některý soudce udělat závažnou a neomluvitelnou chybu, a přitom klidně soudí dál, ačkoliv v normálně fungujícím právním státě by musel jako soudce okamžitě skončit.

… To nedokáží domyslet důsledky své farizejské „spravedlivosti“, která se tak snadno mění v bezcitnost a krutost? To chtějí zastrašovat představitele místní samosprávy, kteří si při křivolakém výkladu našich právních norem už nemohou být ničím jistí, přestože mají tu nejlepší vůli prospět své obci? Pochopení, vlídnost a soucit se ovšem nesmějí zvrtnout v nepřiměřenou shovívavost a naivní víru v možnost převychování niterně zkažených zločinců, zejména programových zlodějů, podvodníků, lupičů, defraudantů, dealerů drog a násilníků (literární Jean Valjean je totiž vymyšlen!). Právě proto má mimořádný význam zejména zásadová a přesvědčivá řeč při čtení obžaloby i při vynášení rozsudku; právě proto je také tak důležité filosofické a psychologické vzdělání, které však téměř všem státním zástupcům i soudcům chybí. Tak jako Galénos ve 2.stol.n.l. říkal, že dobrý lékař musí být i dobrým filosofem, pak totéž platí i o právnících.

… Nelítostná a mstivá aplikace práva nepatří do Evropy, ale spíše do Afriky anebo Středního východu. Civilizované a kultivované trestní řízení proto musí být vedeno moudře, uvážlivě, spravedlivě, poctivě, slušně, přiměřeně a lidsky (tj. mravně). Právě proto jsou mnozí dnešní domýšliví a sebejistí státní zástupci a soudci předmětem rozhořčené kritiky občanů, protože nejenže nemají ani špetku citu pro přiměřenost (proporcionalitu) a vyšší spravedlnost (ekvitu), ale na co sáhnou, to pokazí a „kam šlápnou, tam sedm let tráva neroste“. Stačí jen pozorovat jejich chování, výsledky jejich práce anebo si poslechnout nebo přečíst jejich výroky (z nichž mnohé jsou matoucí, polopravdivé anebo přímo lživé), a „laik se diví, odborník žasne“. To je opravdu nezbytně nutné šířit kolem sebe nejistotu, strach a zděšení? Přestože v důsledku jejich mravní mělkosti, nerozumnosti, nevědomosti a samolibé přezíravosti jsou nejzákladnější mravní i právní hodnoty mrzačeny a zašlapávány do špíny, bláta a prachu, ve své pýše se patrně domnívají, že svými rozhodnutími vedou občany k (ustrašené) kázni a budují nejen jejich pozitivní právní vědomí, ale i neochvějné pilíře právního státu. „Ať si mne nenávidí, jen když se bojí!“ (Caligula). Kdybychom však provedli hlubokou psychoanalýzu jejich mysli, patrně bychom záhy zjistili, že ve skutečnosti jim záleží pouze na jejich společenském postavení a platech, které ani zdaleka neodpovídají výsledkům jejich práce. V důsledku nejasnosti a rozporuplnosti našeho platného práva se proto i jejich přičiněním prohlubuje všeobecná mravní i právní dezorientace a stav pilířů našeho právního státu hrozí zhroucením.

… Největší zneklidnění vzbuzuje cílená, nepoctivá a zákeřná manipulace veřejným míněním, kdy jsou i z nedůvodně stíhaných osob pro korupci anebo nejrůznější (nezřídka smyšlené) hospodářské delikty vytvářeni „zlí“ a „zkažení“ nepřátelé státu, kteří vlastně mohou za všechny naše problémy. Nepřipomíná to cílené odvádění pozornosti od skutečných viníků? Značný podíl na této situaci mají zejména někteří novináři, kteří mají z utrpení jiných lidí škodolibou radost a jsouce motivováni niternou závistí (sami totiž tolik peněz nikdy neměli), matou veřejnost polopravdami i lhaním a údajným viníkům (kteří ještě nejsou pravomocně odsouzeni) přejí co nejvyšší tresty. Až příliš to připomíná padesátá léta, kdy záměrně zmanipulovaní lidé požadovali nejvyšší tresty pro údajné rozvraceče a škůdce republiky. Není pravdou, že historie se opakuje, stále znovu se opakují lidské nectnosti a chyby.

… Tato společnost je těžce nemocná a tuto nemoc jí přivodili ti, kteří vlastní slávu, zisk a prospěch povýšili na nejvyšší stupeň hodnotového „žebříčku“ a ještě tuto scestnou představu vnutili ostatním lidem jako následováníhodnou normu chování. Jak se lze potom divit, že je ostatní lidé napodobují? Proto potřebujeme zkušené a odborně i filosoficky vzdělané „lékaře“, avšak místo nich máme pouze fanatické „inkvizitory“, „sekerníky“ a „hrobaře“, kteří vůbec nechápou, oč ve skutečnosti jde a do jaké propasti nás vedou.

„Temnou nocí nad propastí slepec na slepém koni jede.“ (čínské přísloví)

Jednou i současní rozhorlení a „zdivočelí“ státní zástupci a soudci zestárnou a pokud budou ještě schopni sebekritického pohledu na svoji bývalou praxi, možná zjistí, že za celý život nic dobrého nevykonali, nikomu neprospěli a šířili kolem sebe jenom strach, nespravedlnost, krutost, zášť a zlobu. Nikdo jim nepoděkuje, nikdo si na ně v dobrém nevzpomene a skončí jako protivní, popudliví, podezřívaví a zahořklí důchodci, kteří budou svému okolí jenom na obtíž. O jednom takovém bývalém soudci se vyprávělo, že když už hodně zestárl, tloukl prý na záchodě holí do podlahy a vynášel přitom rozsudky.

… Všechny nás čeká stáří, ale jen málokdo dokáže poctivě zhodnotit svůj život a prožít stáří s čistým svědomím. Jen pošetilec proto myslí pouze na svůj současný prospěch, úporně se dere do popředí, straší lidi, získává kladné emoce z trestání jiných, podlézá mocným, shromažďuje majetek a vůbec neuvažuje nad tím, co ho za jeho bezcitnost, prodejnost a kupčení se sebou samým jednou čeká. Vyjma nepoučitelných fanatiků, hlupáků a bláznů dostihne svědomí každého.

„Těžké je bojovat se žádostivostí, neboť co si přeje, kupuje si za duši.“

Hérakleitos z Efesu – asi 544-484 př. n. l.

(F.Ch.Kessidi – Hérakleitos. Nakladatelství Svoboda 1985, str.123)

V Plzni dne 14. 4. 2015

(aktualizováno 22. 9. 2018)

JUDr. Oldřich Hein

CELÝ TEXT

* * *

„Vrah“ Albert Žirovnický otevřeně o české justici

Nemravná JUDr. Hana Marvanová stále v médiích jako mravná, jak dlouho ještě…?!