Není nic trapnějšího než vykonávati s vážnou tváří práci nikomu nepotřebnou - Nedostatek duševního přístřeší není novou věcí. To vše je tak přirozené, jako že některé listy vadnou a jiné počínají se zelenat - Ale dnes stoji protiklady protiklady proti sobě daleko ostřeji, než v dobách normálních, a všeobecná vnitřní nejistota jest větší. Vývoj v poslední době udál se tak rychle, že staré nemělo čas umřít a stojí tu v plné síle proti novému.
Nikdy ještě tak nestáli lidé se starými dušemi v novém čase, jako dnes. Pod vlivem nepokojné a popudlivé atmosféry, snadno staré i nové obrací se v extrémy. V prostoru mezi starým a novým rychle se otáčí kolotoč idejí a receptů, a politické výkladní skříně jsou krásně osvětleny. Nikdy se neozýval křik tolika proroků a nikdy nebylo tolik proroků falešných. Zvyky jsou rozervány a neposkytují již bezpečné opory: tradice, z níž se dříve člověk šil celý duševní oděv, stačí nyní sotva na kravatu. Vše se hýbe a jest nejisté.
Walther Rethenau řekl hned v prvním roce po převratu: „Naše planeta žvaní, že je to slyšet až na Neptun. Každý dospělý člověk dělá projekty.“
Tj. celková krize světová, zmírňovaná jen v zemích, kde tradice jest dosti odolná. K tomu máme ještě v Čechách jakousi intimnější domácí krizi. Ta spočívá především v tom, že naše politické strany, více úzkoprsé než jinde, chtějí hráti suverénní roli ve světě myšlenkovém, nehodlají dovoliti, aby člověk jedl, co ony ještě neměli v ústech, a přistřihují myšlení podle svého stranického utilitarismu. Nad vzrůst a udržení strany neznají nic vyššího a důstojnějšího. Pracují k tomu, aby ne pouze náboženství, ale také myšlení, stalo se soukromou záležitostí. Jdouce ne za pravdou, nýbrž za mocí, nemohou se státi středisky opravdové myšlenkové práce. Kamkoliv proniknou – a kam by nepronikly.
Poněvadž strany si přejí za prvé moci, za druhé moci a za třetí moci
Hodnotí podle toho své lidi a vrchu v nich nabývají osoby, nikoli moudré, nýbrž obratné, případně takové, které dovedou opatřiti peníze. Dostane-li se do strany muž, reprezentující jakousi hodnotu ve světě kultury, pak ho strana nosí jen okázale jako prsten na ruce: nemá však na ni více vlivu než právě jako prsten, a rozchod s ním bývá daleko méně bolestný než s lidmi obratného typu.
Nemyslíme si, že jinde jsou politické strany nevinnější. Ale přece poskytují o poznání více myšlenkové volnosti. Nemluvíme ani o starobylé svobodě a otevřenosti diskuse, jak se pěstuje ve stranách anglických.
Musíme s politováním říci, že i komunistická strana, tento na slovo vzatý odborník ve všech věcech diktatury a držení huby, projednává své záležitosti s daleko větší přímostí. Nikdy jsme nepozorovali, že by např. „České slovo“ mluvilo tak otevřeně s panem ministrem Stříbrným, jako mluví Petrohradská „Pravda“ s Trockým.
Za druhé: tento charakter našich politických stran by ani tak nevadil, kdyby, což je pochopitelno v mladých poměrech, kdyby naše strany nebyly zmonopolizovaly veškerý veřejný život a spotřebovaly většinu lidí, a kdyby vlivem starých tradic byl přirozený individualismus u nás tak odolný, jako u Anglosasů. Ale naše tvůrčí inteligence se rozdělila mezi politické strany a uniformuje se v nich velmi lehce. Demokracie jest prý diskuse. Ale kde začne opravdová diskuse, tam pošle vůdce disciplinární komisi nebo požádá nějakého redaktora z večerníka, aby napravil diskutujícím hlavy…
Komentáře
seznamzpravy.cz/.../...
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.