„Před dvanáctou v poledne mne nezastihnete, ale o půlnoci jsem vždy na příjmu!“ - „Neškoďte sobě, ani jiným!“
***
Události ČT o skonu Františka Černého s přezdívkou „Franco Nero“ samozřejmě mlčely. Znali jsme se osobně, sledoval mé zpravodajství. Naposledy jsme se pozdravili v Knihovně Václava Havla koncem loňského roku. Chodíval tam často. Vždy upoutal, byť nepromluvil – chováním, způsoby, oblečením, prostě noblesou, která už se dnes nevidí. Jakoby nás navštívil posel dávných, zapomenutých časů. Čest jeho odvedené práci, odkazu a památce. JŠ
***
František Černý si v letech 1990 až 1995, respektive 1998 až 2001, doslova podmanil celý diplomatický sbor a celou německou politickou elitu. Berlínští přátelé dodnes říkají, že v 90. letech pro ně Česko představovaly tři vynikající osobnosti: Havel, Dienstbier a František Černý, přičemž na žebříčku oblíbenosti se všichni tři víceméně pravidelně střídali ku prospěchu dalšího rozvoje česko-německých vztahů.
V důsledku této konkrétní a veřejné diplomacie se mohlo prohloubit přátelství Čechů a Němců, na němž František pracoval, o něž se snažil „a za něž jsme vám tolik vděčni“. K těmto slovům Franka Waltera Steinmeiera se mohu jen připojit. Je skvělé, že je nás mnoho, kdo takto hodnotí Františkův přínos. Františku, děkuji, že jsi nás i Němce svým příkladem polidštil a ukázal nám, že naše stýkání a potýkání může být i radostné a obohacující.
***
Odešel František Černý, náš muž v Berlíně. Dokázal lidem učarovat a udržet si je na celý život
Read more...