2013: Petice za odstoupení Miloše Zemana z funkce prezidenta České republiky! - Dcera prezidenta na nemravné party - ostuda, kterou Česko nepamatuje !!!
***
„Budoucnost češství vidím velmi černě. Čechové v moci Čecháčků nemají leč zlé vyhlídky, a čím dál tím horší, jestliže se vláda Čecháčků prodlouží.“
prof. Václav Černý
***
Miloš Zeman, jeden z nejzbytečnějších prezidentů v této části vesmíru, pomalu směřuje ke konci svojí politické kariéry. Můžeme proto začít bilancovat, a začněme tím, co je nesporné. Nikdy společnost nespojoval a neposouval kupředu.
Zeman ani spojovat nikdy nechtěl. Už na začátku své politické dráhy v ČSSD pochopil, že intriky a lži – už tehdy se tomu říkalo politický marketing – jsou zaručeným nástrojem mobilizace tradičně silné části českého elektorátu. Tedy těch věčně neuznaných nespokojených a vystrašených.
Pochopil, že jeho voliči nechtějí a ani nepotřebují pravdu ani vizi. O to více chtějí slyšet silná slova, posilující jejich potřebu nesnášet a nenávidět. Pohrdal jimi, a věděl, že pokud jim předhodí obraz nového nepřítele, okamžitě zapomenou na jeho včerejší omyly, pomluvy a nečestnosti.
Panika mezi Čecháčky
Zeman nikdy nespojoval a vždy rozděloval. Od vstupu do ČSSD mu ani na chvíli nešlo o prospěch země, ale o dobytí větší moci za každou cenu.
A s pomocí perfektně demokratických voleb a podporou skutečnou demokracii nesnášející části elektorátu, kterou kdysi Václav Černý nazval Čecháčky, se postupně dokázal prosadit jako předseda politické strany, premiér a nakonec prezident.
Prezident Čecháček, protože nikoho jiného jeho voličstvo nesnese. Na nikoho nesedí Černého definice čecháčkovství tak, jako na Miloše Zemana: „Duševně žil nanejvýš mýtem, mýtem v tom nejnižším významu, společným přeludem, pospolitou bajkou o své výbornosti, o svých dějinách a svých zásluhách v nich.“ (Václav Černý, Paměti, III).
Miloš Zeman odejde a bude rychle zapomenut. Stejně jako jeho alter ego Václav Klaus se ještě nějakou dobu bude snažit připomínat, ale nezůstane po něm nic než hluboce rozdělené a vlastně rozvrácené společenství bez vize a nezvratného přesvědčení o tom, co nás spojuje. Bilance nehodná demokratického politika.
Kšefty hradních příživníků
Necelý rok po vyhraných parlamentních volbách podle aktuálních průzkumů vládě „změny a naděje“ nedůvěřují čtyři pětiny občanů. Stejní voliči vyjadřují přesvědčení, že „země se neubírá správným směrem“ a uvítali by změnu.
„Baby face efekt“ premiéra Petra Fialy vyvanul do nenávratna a na scéně tváří v tvář panikářům není nikdo, kdo by měl odvahu předstoupit před kamery a znejistělým lidem říci tvrdou pravdu: „Ruská diktatura uvrhla svět do války, a válka není možná bez obětí. Ale my to zvládneme.“
Fialově vládě se povolební sázka na tiché souručenství se zkompromitovaným prezidentem a spolehnutí se na jeho nevyhnutelný odchod vskutku nevyplatila.
V současné krizi by na Hradě potřebovala silného spojence, morální autoritu, která by dokázala lidem dávat naději a klid. Nic z toho od Miloše Zemana čekat nemůže. A tak nezbývá, než naději směřovat do nedaleké budoucnosti, a do hledání skutečné hlavy státu pro čas nepohody.
Stačí začít skromně, ale konkrétně. Všichni kandidáti by mohli sdělit svoje představy o zrušení nesmyslné, zbytečné a korupcí prolezlé Lesní správy Lány.
Pokračování dnešní nestoudné nabubřelosti, nevnímané a tolerované celou parlamentní scénou, by jen potvrdilo varování Václava Černého: „Budoucnost češství vidím velmi černě. Čechové v moci Čecháčků nemají leč zlé vyhlídky, a čím dál tím horší, jestliže se vláda Čecháčků prodlouží.“
Read more...