Postřehy a komentáře
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Dne 17.6.2021 podal poslanec Ing. Pavel Jelínek PhD., ústní interpelaci ministryni spravedlnosti JUDr. Marii Benešové jak je možné, že nebyl po rozsudku ESLP (25.6.2020), Robert Tempel propuštěn okamžitě na svobodu a stále se nachází ve vězení na Mírově? „Řeší to Ústavní soud ČR“, měla odpovědět ministryně? (Stenozáznam dosud není na webových stránkách Sněmovny)…
Dva zpravodajové ústavního soudu údajně na kauze intenzivně pracují, že prý to bylo moc složité? Soudce Vrchního soudu Praha JUDr. Jiří Lněnička, přezdívaný vězni „pankrácky kat“, měl dokonce odmítnout zaslat všechny dokumenty Ústavnímu soudu ČR?! Celkem 45 stránek, svědčících o Templově nevině mělo ze spisu zmizet?! Odvolání ČR, resp. MsP k ESLP bylo čistě účelové. Vědělo, že nemá šanci. Chtělo jen získat čas. ESLP to také velmi rychle (za 6 týdnů) vrátil. Ústavní soud už 2x zrušil své nálezy! V podstatě tak Robert Tempel není vůbec pravomocně odsouzený. Mimochodem ústavní soudce JUDr. Tomáš Lichovník je jedním ze soudců, který odmítl uznat průtahy v řízení Roberta Templa, tedy je jistě „nepodjatý“. Bude jistě „motivován“, aby své odborné a morální selhání co „nejrychleji“ napravil. Kdysi řekl: „Zločince, mafiány a nájemné vrahy neodškodňujeme.“ Vskutku ústavní soudce zpravodaj na pravém místě! Nezavání to už nenávistí, kdy se podle možného charakteru či členství v nějaké skupině předem předjímá a odsuzuje bez důkazů?! Kde zůstala rovnost všech občanů před zákonem, kdy ústavní soudci mají být ve všech ohledech nezpochybnitelnými a příkladnými osobnostmi?!
Dvojnásobný „vrah“ Robert Tempel, 4x osvobozen, poté doživotí…?!
Robert Tempel, 4x osvobozen, poté doživotí a žádné odškodnění!!!
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Je „záhadou“, proč je tato zásadní informace setrvale zastíraná a státy vytvářejí záměrně obraz koronaviru jako zabijáka odpovědného za téměř veškerá úmrtí. Součástí mýtu o zabijákovi je i záměrně vyvolávaná pozornost na koronavirus na úkor jiných nemocí – především zdraví. Nikoli statistiky o pozitivně testovaných či očkovaných, vědecká data o stále nových mutacích, čísla o úspěšném „boji s virem“, exaktní údaje o šíření viru, ale neměřitelný strach prostupující společností je nejpodstatnějším rysem této krize. Máme víc do činění s pandemií strachu, než s pandemií koronaviru. Strach spoutal lidstvo do jedné globální vesnice.
Dlouho jsme věděli, že se „něco“ se musí stát“, žijeme-li neudržitelně – pro Zemi, své zdraví i civilizaci. Minimálně od zveřejnění studie Meze růstu v roce 1972 si to stále víc uvědomovali odborníci z mnoha oborů. Obava z blížícího se nárazu do zdi postupně prosákla i do vědomí běžných lidí, jak je zahrnovaly důkazy o neudržitelnosti civilizace přistupující k Zemi jako ke „zdroji“ a „prostředí“.
Globální zastávka má i řadu dobrých následků – lidé i svět zpomalili. A především mohou využít mimořádného tlaku k podstatným svým i společenským změnám.
Koronavirus tedy nebyl jedinou ani hlavní příčinou smrti, ale jen tou pověstnou poslední kapkou, kterou by se stalo jiné zdravotní selhání. Je „záhadou“, proč je tato zásadní informace setrvale zastíraná a státy vytvářejí záměrně obraz koronaviru jako zabijáka odpovědného za téměř veškerá úmrtí. Součástí mýtu o zabijákovi je i záměrně vyvolávaná pozornost na koronavirus na úkor jiných nemocí – především zdraví.
Obrovský počet pozitivně testovaných lidí, jímž si Česká republika vysloužila jednu z ostudných prvních příček v Evropě (tentokrát i ve světě), znamenal jen to, že u nás se testovalo jako o závod, a stát uváděl obyvatele v omyl, že růst pozitivních výsledků testů je totéž co růst počtu nemocných.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Zajímavé a poučné čtení. Dříve tyto hodnoty byly „zapsány“ do duší státních úředníků výchovou a vzděláním, nepotřebovali je číst a byly se samozřejmostí dodržovány. Dnes se pro státní úředníky musí psát, nejsou jimi dodržovány a jsou flagrantně zneužívány. Jsou dva druhy státních úředníků – na práci a na funkci. Těch druhých nebezpečně přibývá, stejně jako nesmyslných zákonů a opatření, které tito úředníci produkují všude ve světě. Tyto zákony v důsledku neslouží zemi a slušným občanům, ale zločinu a korupčním strukturám. Není divu, že ani po letech nebyl přijat zákon o ochraně whistlebowerů. Diplomatce dr. Janě Chaloupkové hrozí ztráta místa po 28 letech skvělé práce pro naši zemi (hovoří 12 jazyky!). Zákon na ochranu svědků ji neochránil, zato zločince v pozadí. Jak dlouho si bude moci naše země dovolit takto likvidovat ty nejlepší z nás jenom proto, že poctivě pracovali, sloužili zemi a chtěli by ve své práci a službě rodné zemi pokračovat? J.Š.
***
Do roku 2014 byla Česká republika posledním členským státem EU bez konkrétní regulace státní služby. Přestože zákon, který měl zajistit profesionalizaci a nezávislost české veřejné služby, přijal český parlament v roce 2002 v rámci balíčku opatření nezbytných pro vstup České republiky do Evropské unie, jeho datum vstupu v platnost bylo opakovaně odloženo a zákon nikdy nenadobudl právní účinnost. Přibližně to vypadalo jako hrozba Bruselu, že zmrazí čerpání fondů EU, dokud nebude úspěšně přijata regulace státní služby, která nakonec přiměla českou vládu k akci. Nový zákon o státní službě č. 234/2014 Sb. byl přijat na konci roku 2014 a nahradil jeho předchůdce zákon č. 218/2002 Sb., O státních zaměstnancích, z roku 2002. Novým zákonem, který vstoupil v platnost 1. ledna 2015, skončilo 12 let sjednávání české právní úpravy státní služby; do té doby však byl do praxe zaveden pouze omezený počet ustanovení zákona. Tento briefing shrnuje současný stav implementace nového zákona a hodnotí, do jaké míry nová legislativa a praxe splňují podmínky dohody o partnerství a dosahují cíle odpolitizace a profesionalizace české státní služby. Stručný briefing je vydáván v době, kdy má být zveřejněno hodnocení OGP, a zatímco na sousedním Slovensku probíhá proces úpravy stávajícího nařízení o službě cvil.2 Může doplňovat a „stínovat“ nadcházející hodnocení OGP a může také poskytnout relevantní informace k druhé zprávě o boji proti korupci v EU, která má být vydána počátkem roku 2016.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Zatímco Němce po válce Edvard Beneš odsunul z Československa bez haléře na západ a Maďary chtěl stejně tak bez haléře odsunout na jih, Rusíny rovnou odsunul se vším majetkem i celou jejich zemí na východ.
O své předvánoční státnické návštěvě Moskvy v roce 1944 referoval exilový prezident Edvard Beneš nadšeně v londýnském vysílání. „Byl jsem zde přijat tak přátelsky, tak vřele a skutečně tak bratrsky, nejen od kruhů vedoucích, nýbrž také všude, kde jsem přišel do styku s lidem a s armádou, že to může být pro vás všechny tím nejlepším zajištěním, radostí a uspokojením. Je to opravdu symbolické: bratrské přijetí všeho lidu československého vším lidem Sovětského svazu. Pro mne je to jeden z nejkrásnějších okamžiků mé politické činnosti a mého politického života,“ referoval jako u vytržení Beneš.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Každý slušný člověk je pro svobodu projevu a názoru, ale nemůže být bezbřehá. Končí tam, kde začíná svoboda a city druhých.
České tanečnice se zachovaly hloupě, plebejsky. Prý chtěly propagovat maorskou kulturu – i smíchem na konci videa?! Nedošlo jim, že Maory taková primitivní presentace jejich tisíciletých tanců, kdy jejich ducha mohou vyjádřit jen sami Maoři, je bytostně uráží. Dokonce i veřejnoprávní ČT si dělala kdysi legraci z krojů českých Němců v dokumentu MEIN KROJ!
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Prezidentovi přijde blahopřát několik stovek pozvaných hostů. Součástí oslav bude i hudební zpestření, o které se postará například prezidentův spolužák z Vysoké školy ekonomické Ivan Mládek, Emil Viklický se svou kapelou a Ondřej Hejma s kapelou Žlutý pes. Chystá se tam ale například poslanec Jan Skopeček, který působí i v Klausově institutu a v ČT pomalu jako mluvčí ODS.
Oslava bude stát nepochybně statisíce korun daňové poplatníky. Pochybuji, že by většina z nich přispěla byť jen jedinou korunou po tom všem, jak Klaus poškodil naší zemi a její budoucnost. Kdo se účastní, vypovídá o svém charakteru, který je na posledním místě před styky a osobními výhodami s přátelstvím kdysi mocného muže, vyznamenaného Putinem Puškinovou medailí. Klausova žena je dcerou válečného zločince Štefana Mištiny z doby Slovenského státu, kdy zabavoval majetek slovenských Židů, kteří končili v Osvětimi…
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Nevíte, prosím, někdo něco o jednání české delegace, vedené prezidentem republiky na pondělním summitu NATO v Bruselu? Prý to bylo jedno z nejdůležitějších setkání Severoatlantické aliance této doby, které schvalovalo společnou strategii na příštích nejméně deset let.
… Text příspěvku není k dispozici. Webová stránka Kanceláře prezidenta republiky i prezidenta – nic. Vláda i s ministrem obrany Lubomírem Metnarem a ministrem zahraničních věcí Kulhánkem, kteří v Bruselu údajně také byli, mlčí.
Správně nandat roušku
Nedozvěděli jsme se nic o bilaterálních jednáních, která hlavy států považují za velmi důležitou součást podobných setkání. Zatímco slovenská prezidentka Zuzana Čaputová mluvila dokonce i s americkým prezidentem Joe Bidenem, český prezident, zdá se, nemluvil vůbec s nikým. A přitom právě s americkým prezidentem by bylo vhodné probrat, proč jsou právě naše dvě země jako jediné na seznamu nepřátelských zemí, zveřejněném putinovským režimem v Moskvě.
Televize NATO se v přímém přenosu záběrům českého prezidenta, pokud to jenom šlo, raději vyhýbala. Sledovat sesunutou postavu na vozíčku, které už musí sundávat a nandávat roušku ochranka, protože sám to evidentně nezvládá, nebylo opravdu nic povznášejícího. Pomiňme pitoreskní postavu dalšího hradního asistenta, který se prodíral mezi důstojně oblečenými státníky k českému vrchnímu veliteli těsně před oficiálním focením s velkou taškou ve světlém obleku a fešáckých světle hnědých polobotkách – určitě jediných v sídle NATO v té chvíli.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Nádherná branka z půli hřiště Patrika Schicka na EURO 2020 – skvělá symbiosa okamžité myšlenky a její téměř básnická realizace pouhým kopem nohy.
Z půlky hřiště často střílel i Oldřich Nejedlý. Proslavil se v dresu Rakovníka, kdy v zápasu proti Spartě dal gól z půlky hřiště, když viděl, že se brankář po odkopu mrká na svoji milou a najednou měl míč v brance. Bylo to tak rychlé, že si myslel, že mu tam míč někdo hodil náhradní míč. Škoda, že tento kop uchovala pouze paměť přímých účastníků fotbalového zápasu.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Jít na tůru v Alpách v teniskách, nemůže napadnout normálního člověka. V narespektování zákazů či doporučení patříme ke světové špičce. Dokumentují to zprávy o častých záchranách českých turistů ze situací zaviněných vlastní vinou. Je to dané českou povahou. Upřednostňujeme ve většině sebe, bez empatie a představ co může naše nezodpovědné chování vše způsobit. Prospěch vlastní osoby je vždy na prvním místě.
Tento nezodpovědný Čech zbytečně ohrozil životy záchranářů a osudy jejich rodin. Záchranáři mohli i chybět na místě, kde se jiný člověk ocitl v ohrožení života ne vlastní vinou. Pokud byl Čech pojištěn, neměla by pojišťovna vysoké náklady na záchranou akci hradit. Výše nákladů by měla být zveřejněna, včetně fotografie a bydliště českého turisty. Zde není na místě ochrana soukromí, ale ochrana životů českých turistů, kteří se přestanou nezodpovědně chovat až tehdy, když budou vědět, jaké citelné následky a dopady to pro ně bude mít.
Vidíme to i na Sněžce, kde zákazy turisté nerespektují a musí se instalovat ploty jako pro divokou zvěř. Chováme se mnohdy hůře než zvířata. Můžeme se od nich mnohému stále učit.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Když jsem letos na Facebooku připomněl 6. června výročí vylodění spojenců v Normandii otázkou, zda se tím také nenapravovala neschopnost Evropanů se včas bránit Hitlerovi, v prvé řadě Československa, které kapitulovalo bez boje, ač vyzbrojeno, mobilizováno a s velkou veřejnou podporou, strhla se velká debata. O tom, zda má vůbec smysl takovou otázku klást a zda by mělo smysl se bránit proti přesile hitlerovského Německa, s perspektivou porážky, bez pomoci spojenců.
Nicméně stále zůstává rébus, proč se českoslovenští vojáci, generální štáb a občané chtěli bránit, a politici, zejména prezident Beneš, ne. Proč se třeba Finsko bránilo přesile při napadení Sovětským svazem, zatímco Norsko podobně jako my kapitulovalo a pak i kolaborovalo. Nejtěžší je příklad, podle některých „zbytečného odporu“ Poláků, kteří napadeni Hitlerem z jedné strany a Stalinem – v dohodě s Hitlerem – z druhé nakonec byli poraženi a decimováni.
Mimochodem pro nás je podstatné také srovnání s Izraelem, který od svého vzniku opakovaně čelil značné přesile a vojenskému obklíčení sousedy, ale ubránil se, za což je u nás dlouhodobě uznáván a obdivován. My ale nejsme Izrael, že… Ale proč ne, ptám se?
***
Read more...