„Já těch šťastnejch chvil měl hodně, nezaslouženě, a je to až s podivem.“
Pátek 13.4. 2018, 18:00 hod., kafírna „Bárka“ v Točníku beseda. Veřejnost je srdečně zvána. Kafírna „Bárka“ se nachází v budově bývalého pivovaru pod jižní částí hradu Žebrák.
Narozen 22. září 1921 v Ústí nad Labem-Střekově. V dětství a mládí členem Skautu – sraz župy, polní cvičení, mobilizace. Po nástupu Hitlera odsun ze Sudet. Studium na Obchodní akademii v Resslově ulici v Praze. Navštěvoval kostel Cyrila a Metoděje – Hledání úkrytu pro parašutisty, atentátníky na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha. Je posledním žijícím svědkem událostí. V květnu 1943 nasazen u Deutsche Lufthansa v Praze-Ruzyni. Po válce (do 50. let) ve službách pravoslavné církve. Práce na Dole Zdeňka Nejedlého u Kladna, poté pomocný dělník. Dálkově vystudoval ČVUT. Od poloviny 60. let se věnuje jachtingu a stal se jeho náčelníkem, přezdívka „Admirál“. Vlastníma rukama postavil jachtu „Dianu“ a naplul na ni po moři více než 22 tisíc námořních mil. Zorganizoval největší plavbu českého jachtingu-dálkovou plavbu dvanácti lodí od delty Dunaje v Rumunsku do Istanbulu. Má dvě děti, čtyři vnoučata a šest pravnoučat.
* * *
Ze stránek Paměti národa
„Kdykoliv jsem zaměstnání našel, přišla špatná reference od vnitra. A tak nakonec, když hrozil nástup na ‚stavbu inteligence‘ – stavbu mostu přes Vltavu – podařilo se mi získat zaměstnání v malé továrně ve Vysočanech.“
Nastoupil tam jako pomocný dělník. Tak jako již mnohokrát předtím i později v jeho životě, pomohla Rudolfu Holému šťastná náhoda. Když fabrice pomohl opravit zkaženou inventuru předávané výroby, vedení splnilo jeho přání, přeložilo ho do oddělení operativního plánování a povolilo mu studium na ČVUT. Školu dálkově vystudoval a psal články, kterých si všimli ve strojírenském výzkumném ústavu TOVUS. Z fabriky si jej vyžádali. Tím nastala pro pamětníka nová etapa odborné, stálé a snad i klidnější práce v ústavu, ve kterém od roku 1961 zůstal až do důchodu.
„Nemožnost prokázat svoje schopnosti obhájením vědecké práce – z politických důvodů – mne nikdy nebolela, protože by to bylo nutně spojeno se znaky tehdejšího režimu – pochlebováním vládnoucí straně a neúčelnými citacemi marxismu-leninismu. Bez titulu CSc. jsem nesměl přednášet na vysokých školách, ale pražská ČVUT a plzeňská technika mne přesto zvaly a výjimku připouštěly.“
Po změně režimu si Rudolf Holý založil vlastní společnost pro poradenství v oblasti řízení podniků a vyzkoušel si podnikání. Nikoli neúspěšně a s povděkem tuto příležitost využil, získal i zahraniční akreditaci, nicméně přece jen doba jej zastihla už ve věku zaslouženého odpočinku.
… Jeden takový zážitek přišel nedlouho poté, co Rudolf Holý do klubu vstoupil. V roce 1968 byl se svým synem na klubové výpravě v Berlíně, v loděnici Fraternitas.
„A vtom došlo k přepadení Československa sovětskou armádou. Načež tam nastoupili tři kádrováci ze tří berlínských podniků – já vím, že jeden byl z nějakého stavebního podniku, ty další nevím. Prohlásili, že jsme tam internovaní a že máme počkat na další rozkazy. Domů že se vrátit nesmíme. Ti místní Němci, tzn. členové klubu Fraternitas, se o nás fantasticky starali. (...) Vím, že jsem chtěl získat nějaké informace nebo prosadit na našem velvyslanectví v Berlíně náš okamžitý návrat, tam jsem se ale vůbec nedostal. Protože vyslanectví, ač výsostné území, bylo obsazeno německou policií, mělo vytlučená okna, zřejmě někoho prohodili oknem nebo co. Prostě zabrali vyslanectví a nikoho tam nepustili. Celý týden jsme tam setrvali.
... Pak jsme se vrátili domů, a sice tak, že přistavili autobus, naložili nás, spočítali, odvezli asi kilometr, možná dva před naše hranice. Tam nás z autobusu vysadili, autobus odjel a nechali nás tam stát. Pěšky jsme došli na hranice, kde už nás čekali naši pohraničníci. Němečtí tam vůbec nebyli, ty jsem neviděl. Ti naši měli všichni červenobílé stužky, stejně dané, jako to měli legionáři. Vítali nás a dali nám všechny informace, k dispozici telefon atd., cokoli, abychom se mohli spojit s rodinou.“
… První námořní zkušeností Rudolfa Holého byl pobyt na školní plachetnici v Polsku v roce 1972. Byla to zkušenost nejen s plavbou, ale i s prací na lodi, kterou obsluhovala dvaadvacetičlenná posádka rozdělená do čtyř hlídek, a také s hierarchií na palubě, kdy se kapitán s posádkou stýkal pouze prostřednictvím důstojníků hlídek. Při zastávce ve švédském přístavu směla prý na pevninu vystoupit pouze polská část posádky, Češi neměli víza. „I sem zasáhlo bdělé oko českých úřadů, které se obávaly nákazy českých občanů kapitalismem,“ trefně glosuje pamětník vzpomínku ve svých poznámkách.
http://www.pametnaroda.cz/story/holy-rudolf-jan-1921-4063
J.Š.8.4.2018
Read more...