Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Ze zprávy amerického poradce delegace Coolidge (10. 3. 1919) k aktuální česko - německé situaci: „Dnes mezi nimi existuje hluboké nepřátelství a není důvod očekávat, že toto nepřátelství bude v blízké budoucnosti překonáno. Krev, která tekla 4. března, když čeští vojáci v mnoha městech stříleli do německého davu, byla prolita takovým způsobem - ačkoliv ve srovnání s oběťmi, jichž jsme se stali my, je to pouhá kapka -, že jen stěží může být odpuštěno. Jestliže minulý listopad existovala snad v německých kruzích jistá ochota z hospodářských důvodů udržet politickou sounáležitost s Čechy, pak dnes prakticky vymizela.....”. V reakci na územní nároky české strany poznamenal. „Kdyby se Čechům přiznalo celé území, které nárokují, nebyla by to jen nespravedlnost, ale bylo by to i nebezpečné pro budoucnost nového státu, a možná i neblahé”.

***

Seriál Lidových novin k 30. výročí rozpadu naší federace nám bolestně připomíná fakt, že Československá republika byla projektem určeným k zániku od samotného počátku. A „svezla“ se s nešťastnou a křehkou postversailleskou konstrukcí Evropy, která měla daleko ke spravedlnosti a stabilitě. Jako Češi jsme nový stát zahájili nešťastně.

Zaprvé: První a třetí nejsilnější etnické skupiny si založily stát, do kterého vložily svá jména, ale ostentativně ignorovaly druhou nejsilnější etnickou skupinu (Němců bylo o milion více než Slováků), jakož i etnikum maďarské, polské a rusínské.

Zadruhé: Od samotného počátku jsme porušovali Pittsburské dohody o federálním uspořádání státu a sám Masaryk hovořil o „národu československém“, což Slováci nikdy nepřijali.

Zatřetí: Od samotného počátku používala nová republika násilí, ať už dovnitř (Němce „přivítala“ nová republika střelbou a mrtvými), tak navenek (problémy a ozbrojené šarvátky jsme měli téměř se všemi sousedy).

Pilotní odsun nepřátelské menšiny se odehrál na Konopišti

Právě před sto lety zastřelil v Sarajevu prosrbský radikál Františka Ferdinanda d´Este a jeho ženu Žofii. Dnes už víme, že atentát o měsíc později spustil první světovou válku. Je ale docela zajímavé si číst, jak na něj reagovali občané rakousko-uherské monarchie bezprostředně poté. Někteří propadli úzkosti v temné předtuše, jiní si škodolibě utahovali z dalšího neštěstí vládnoucího rodu, aniž vnímali blížící se katastrofu. 

Saintegermainská mírová smlouva dávala novým státům vzniklým na území monarchie právo znárodnit nemovitý majetek Habsburků a nástupnické republiky toho využívaly. Tří dospívajících dětí Ferdinanda a Žofie se však konfiskace dotknout neměly: nebyli totiž Habsburkové, patřili k rodu Hohenbergů. 

Společenská nálada vůči rakouské šlechtě byla velmi nevraživá, noviny přinášely historky o špatném zacházení Ferdinanda s českým služebnictvem a v obecném povědomí žil později vyvrácený mýtus, že právě na Konopišti František Ferdinand zosnoval spolu s německým císařem světovou válku – ač byl ve skutečnosti následník trůnu rozhodným odpůrcem války.

Místní vesničané přestali respektovat ploty, procházeli se zahradami zámku a pod okny pokojů mávali českými vlajkami

Poručník Jaroslav Thun protestoval až u prezidenta Masaryka a ten ho ujistil, že právoplatným vlastníkem panství bude uznán nejstarší Maxmilián, jak vyplývalo z dědického řízení rodiny. Pouze rozloha pozemků bude trochu zmenšena ve prospěch československého státu.

Jeho slib se však nenaplnil

V dubnu roku 1919, kdy vláda znárodňovala majetek Habsburků v Československu, správce Konopiště bez předchozího varování oznámil Ferdinandovým dětem, že mají pár minut na to, aby se sbalily a odjely. Směly si vzít jeden dvacetikilový kufr a český personál pečlivě kontroloval, co si balí. Maxmilián si nesměl odvézt ze své ložnice ani dvě rodinné fotografie. Stejně tak na Konopišti zůstaly deníky a fotografická alba, o matčiných špercích a dalších cennostech ani nemluvě. Před odchodem museli sourozenci ještě jednou kufry vybalit a ukázat, zda neodvážejí něco hodnotného.

Lm. Dkfm. Chladek nám píše k SdP085: „Ještě jednou vás informuji, že neexistuje žádná „ smlouva “St. Germain, ale pouze„ diktát St. Germain“. Důvod (Brockhaus): Smlouva je právní transakce uzavřená aplikací a přijetím mezi dvěma nebo více protistranami... Pokud se strany nedohodnou ve všech bodech, smlouva nebude uzavřena (oddíl 157 BGB).

Rakouská delegace nepřijala tento návrh smlouvy v St. Germain v roce 1919, ani nebyly možné žádné návrhy změn. Rakouská delegace byla zavřená v St. G., až nakonec musela podepsat. Poté bylo v rakouském parlamentu přijato protestní usnesení proti tomuto aktu. Můžeme hovořit pouze o „diktátu St. Germaina“, který není v žádném případě právně závazný. Vezměte prosím na vědomí tuto nesmírně důležitou otázku a věnujte pozornost správnému vyjádření pro budoucnost. “