Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Podrobnosti

Kategorie: Z českých médií

Zveřejněno: 23. prosinec 2015

Každý, kdo to se svým myšlením myslí vážně, by si měl položit tři otázky: Není můj postoj výrazem emocí či ctižádosti? Neopomněl jsem dostatečně a spravedlivě zohlednit hledisko druhého? Nezastávám něco vnitřně sporného? Pomoci by mu mohlo dílo německého filozofa Immanuela Kanta Kritika soudnosti, jehož revidovaný překlad právě vychází.

Byla-li nám nesmrtelná duše skutečně nadělena – a dle Kanta v to můžeme pouze doufat –, pak za jediným myslitelným účelem: abychom se donekonečna věnovali vlastnímu sebezdokonalování.

Podrobnosti

Kategorie: Z naší korespondence

Zveřejněno: 22. prosinec 2015

Uvedení do problematiky devitalizace nádorů v ČR

1. Co je terapie onkologických (rakovinových) nádorů devitalizací

Je to metoda spolehlivého vyléčení nádorového onemocnění. Lehkou operací, při níž se v těle pacienta podváže přívod krve na „stopce“ nádoru. Nádor se nevyjímá. K úplnému vyléčení dojde tak, že imunitní systém zaznamená rozkládající se nádor, a spolehlivě jej zlikviduje i s případnými nepodvázanými metastázemi. Celých těch 58 let lžou vlivní lékaři, že to vyvolá sepsi a pacient zemře. Při zkoušení metody v roce 2001 bylo asi pět desítek pacientů „po neúspěšné léčbě chemoterapií“ (podmínka zkoušení) operováno devitalizací. Ani v jednom případě k sepsi nedošlo. Nově se tehdy ukázalo, že ani po neúspěšném léčení chemoterapií devitalizace sepsi nevyvolá. Žádné MZ přesto tento neprávem vydaný zákaz dosud neodvolalo. Přitom toto je od roku 2001 nová jistota uzdravení z nádorové rakoviny. Terapii devitalizace objevil v roce 1957, a v praxi i přes zákaz ministerstva zdravotnictví používal lékař MUDr. Karel Fortýn (+2001).

Podrobnosti

Kategorie: Postřehy a komentáře

Zveřejněno: 23. prosinec 2015

Jedenáctého prosince letošního roku uplynulo devadesát sedm let od narození Alexandra Solženicyna. Jeho dílo a život by neměly být zapomenuty, ale naopak by měly být neustále připomínány a sloužit jako nevyčerpatelná studnice poznání, jak má člověk snášet těžkosti života, které nezavinil.

… Jedna z nejradikálnějších Solženicynových tezí je o prospěchu utrpení pro lidský charakter. Jen málokdo si toho tolik vytrpěl, aby mu mohl odporovat. Solženicynův charakter brousilo utrpení války, gulagu, vyhnanství, rakoviny, života v izolaci a následně i nucené emigrace na západ.

… Vězení je blahodárná zkušenost pro spisovatele i přes jeho hrůzy a Solženicyn jistým způsobem za tuto strašnou zkušenost děkuje, protože mu umožnila být svědkem a spisovatelem pravdy. Na konci života se vrací k otázce utrpení v krásném dokumentu realizovaném Alexandrem Sokurovem, ve kterém říká: „Za všech okolností hodně závisí na člověku… Vše je v nás: Nic neučí lépe ducha než utrpení. Nic… Studovat utrpení a poučit se z něho. Všechno utrpení může posloužit k duchovnímu růstu. Nejhorší je prosperita bez sdílení. To je konec duše.“

Podrobnosti

Kategorie: Postřehy a komentáře

Zveřejněno: 22. prosinec 2015

Jiří Peňas to nemohl v LN (21.12.2015) napsat lépe! Jeho článek doplňuje i stav mnoha našich obcí a měst, plných nevkusu a odpudivé primitivnosti – fotofoltaiky na jejich okraji, rodné domky bez jednotící architektury, kde má před citem pro místo a jednotící architekturu přednost „troufnout souseda“ ve stylu „Já na to mám“, o bazénech takřka u každého domku, kdy hrozí nedostatek pitné vody nemluvě. Článek Jana Klesla (LN 21.12.2015) „Síla se probudila“ je také velmi potřebný. Každý soudný člověk pozoruje kolem sebe, jak míra „zblbnutí“ z přílišné konzumace informací, často produkované také „zblblými“, nebezpečně narůstá. Je zcela na místě připomenout varující výrok Alberta Einsteina: „Dejme si pozor, aby technika sloužila nám. Budeme-li sloužit my jí, budeme produkovat generace idiotů.“ Toto varování slavného fyzika se už naplňuje. Přestali jsem komunikovat přirozeně.