Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
DOPORUČUJI!: televizní film SUMPFGEBIET, Německo 2016 - k dispozici do 27.12.2016, od 20:00 do 6:00 hod. v iVysílání ARD - Neomezená moc skutečně mocných, varující. Premiéra v neděli 27.11.2016, 20:15 hod., ARD - Česká eurokomisařka Věra Jourová má osobní zkušenost - kauza BONO PUBLICO, česká "Watergate". V České republice je to realita, jen s tím rozdílem, že se nejedná o banku, ale o politickou stranu.
Kriminalista Hanns Meuffels je konfrontován s jedním případem ze své minulosti: Po pěti letech v uzavřeném psychiatrickém oddělení je Julia Wendt propuštěna. Za čtyři týdny má začít obnovení řízení o jejím případu. Julia Wendt se cítí být pronásledována, je jí vyhrožováno, proto hledá pomoc u Hanns Meuffelse. Ten jí kdysi nechal zatknout pro žhářský útok na jejího manžela a vypovídal proti ní před soudem. Vypráví Meuffelsovi o seznamu, který vlastní: jména bohatých bankovních klientů, kteří převedli černé peníze do Švýcarska. Meuffels jí zpočátku nevěří. Nato je Julia Wendt před jeho očima přejeta autem. Zemře v Meuffelsově náručí. Po tajemství, které mu Julia Wendt svěřila před svoji smrtí už Meuffels nevěří, že to byla nehoda. Pátrá na vlastní pěst a stává se sám další obětí intrik. Smyčka kolem něho se pomalu ale jistě utahuje.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Aktualizováno: Sobotka: Babišova EET se nám nelíbí
Sobotka je v permanenci. Musí zničit Babiše a ANO. Veřejně to vykřikuje. Na mnoho prosťáčků to působí. Díváte se na vaření, Ordinaci, výměnu manželek, a občas, kdy chvíli čekáte, až to začne, se ukáže Sobotka, Kalousek, Pithart,…a všichni útočí na Babiše a říkají, že je potřeba ho zničit.
Tato potřeba se tak (doufají) stane potřebou nezúčastněné části národa, a jejich hlas prostě platí, jako každý jiný. „Hlasy leží na cestě, hlasy nesmrdí!“. Včera jsem psal na www.sinagl, jak si Stalinem a Benešem povolené strany (1) „porcovaly medvěda“, až vyvolaly potřebu další měnové reformy (1953), kdy definitivně padly peníze, zablokované lidem na účtech v roce 1945 („budou uvolněny, až se hospodářství vzpamatuje z válečného rozvratu“.) Tehdy si strany (1945 – 1953) naprosto zločinně vybíraly z takto zablokovaných peněz – nejvíc KSČ, až to činilo 40 miliard, a to tak rozředilo měnu, že musela přijít reforma, při níž lidé ztratili na účtech 1:50 a 1:500 prakticky vše, co tam měli. Které to byly strany, co se tenkrát naučily brát si ze zablokovaných peněz? KSČ, Soc. dem., Lidovci a Nár. Soc. Těm existujícím samozřejmě nemůže záležet na tom, aby někdo přišel a tyto pokračující zlodějské poměry ukončil.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
"Jenže to byl omyl. Česká vláda totiž i na tyto německé sociální demokraty a antifašisty uplatnila Benešovy dekrety. Znemožnila jim tak nejen návrat, ale i přístup k jejich majetku." - "Na adresu Československa nemluví příliš lichotivě. Nemohou Čechům zapomenout, že i když neměli nic společného s nacismem a dokonce proti němu v mnoha případech aktivně bojovali, Češi s nimi naložili, jako by byli nacisté."
Uprostřed kanadské divočiny založila před 77 lety tisícovka sudetských Němců městečko Tomslake. I když šlo o antifašisty, kteří do Kanady uprchli před Hitlerem a po válce se chtěli vrátit domů, Československo je odmítlo přijmout zpět.
Příběh založení městečka Tomslake tak dokumentuje dosud málo známou část historie Československa a zejména vztahů mezi sudetskými Němci a Čechy. Městečko vděčí za svůj vznik těm sudetským Němcům, kteří nesouhlasili s politikou Adolfa Hitlera a v obavě před nacistickou perzekucí emigrovali do Kanady. Mezi zářím 1938 a březnem 1939 opustilo Československo přes tři tisíce německých antifašistů, zejména sociálních demokratů, které by okupaci země čekal v lepším případě koncentrační tábor, v horším popravčí četa. Zhruba třetina z nich našla svůj nový domov v severní části Britské Kolumbie, zhruba 800 kilometrů od hranic s Aljaškou.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Nejvýstižnější hodnocení Bílé hory Bohumilem Doležalem: „Češi mají vynikající schopnost, že dokážou všechny průsery, ,které si zaviní sami, včas na někoho svést.“
Nedivme se proto, že lži a podvody jsou stále „standardem“ v naší zemi - s logickými následky. Kdo ještě pochybuje, doporučuji přečíst si tyto dva články z časopisu TÝDEN: „Vylhané dějiny, jak obrozenci zfalšovali českou historii“ a „Tři mýty kmene Čechů a O rozbíjení Bohů, byť by to byly modly.“ Dokud budeme žít se lží o naší minulosti, nemůžeme žít v pravdě, jako národ, ani v přítomnosti, ani budoucnosti.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Miliony v pohybu - Něco málo statistiky - Neslavné doby(i)tí Sudet - „Vítáme nové hraničáře" - Chyběli lidé - Poučení z vyháněcího vývoje
„Od nás z Hořovic odjely už koncem května na Podbořansko a Chomutovsko desítky rodin, prý osidlovat pohraničí. A třeba můj soused se po pár dnech vrátil s náklaďákem plným starožitného nábytku, v němž dodnes žijí jeho děti. Podobně obtěžkáni se vrátili i jiní."
Půldruhého roku po skončení války – 29. října 1946 – odjel z Karlových Varů poslední transport se sudetskými Němci. Skončila tak osm století dlouhá éra více i méně úspěšného soužití Čechů a Němců v českých zemích.
Některá data se v kalendářích raději nepřipomínají. Tak jako normalizační režim svého času mlčel o 21. srpnu, ačkoli by jej měl teoreticky slavit, přecházejí Češi už 70 let 29. říjen, ačkoli jde o den velmi symbolický. Tehdy v roce 1946 totiž definitivně skončilo staleté soužití Čechů a Němců, když z nádraží v Karlových Varech odjel poslední vlak s odsouvanými Sudeťáky. Skupině německých rodáků z Dvora u Karlových Varů sice přišli „zamávat" samotní členové Gottwaldovy vlády, ale později se nad odsunem a jeho důsledky rozhostilo spíš ticho. „Pohraničí se v poválečných desetiletích stalo ukázkou toho, jak těžké je uměle konstruovat společnost tam, kde chybí přirozené sociální vazby, tradiční identity i pouto mezi lidmi a krajinou, kterou obývají," říká historik Matěj Spurný z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. „Nemohla se naplnit většina velkolepých plánů hovořících o pracovitém kolektivu stojícím na stráži před vnějším i vnitřním nepřítelem. Pohraničí svoji identitu dodnes pracně hledá a ukazuje se, že to bez návaznosti na starší vrstvy paměti tohoto kraje určitě nepůjde," shrnuje sedmdesátiletý výsledek obřího sociálního experimentu.
Read more...