Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
V jakém stavu to tedy u nás je? Je to pouze v oblasti nějaké zdvořilosti, nebo už se jedná o agendu?
Já si myslím, že v rámci odporu proti politické korektnosti převažuje to pojetí korektnosti jako agendy. Málokdo si troufne protestovat proti zdvořilostnímu principu. Většina lidí, kteří bojují proti politické korektnosti, vlastně argumentují, že chtějí akceptovat tu zdvořilostní stránku korektnosti, ale nechtějí už přesah do té agendy. Když se na to podíváme z jazykového hlediska, tak vidíme, že žádná jazyková forma není prázdná a nevinná. Cokoliv jazykového, co nese nějaký obsah a má nějakou pragmatickou dimenzi, nás někam tlačí, něco prosazuje. S čistě formálním pojetím politické korektnosti jako pouhé zdvořilosti se v praxi asi nesetkáme. Vždy to je alespoň z části agenda. A co tedy boj proti politické korektnosti představuje? U nás to asi bude boj proti pražskému establishmentu, rostoucí přesvědčení o tom, že lidé, kteří mluví politicky korektně, neumí reálně ty problémy řešit. Svým způsobem je zde představa, že tím, že jsme se odnaučili mluvit o problémech a nazývat je „pravými jmény“, jsme je přestali řešit. A výsledek je takový, že se tyto problémy zhoršují.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Andrej Babiš se zbaví Agrofertu, aby mohl zavést v republice řád a pořádek. Nemůže se dohadovat s opozicí a nic nedělat. Musíme se zmobilizovat my občané, a dělat jak u Baťů.
Máme před sebou stát, v kterém se mnohde pracuje, jako by se umíralo, a to musí přestat. Náš sociální stát je tak zatížen sociálními dávkami, že si zasloužíme, a nejen my, název sociální republika. To není dobře. Cesta dopředu si vyžádá poněkud jinou metodu. Je třeba intenzívně rozvíjet průmysl, nezvat sem cizí kapitál, ale investovat vlastní zdroje. Proč tu máme tisíc poradců, živících se sbíráním peněz našich občanů do různých chytrých, ale cizích fondů?
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
„Kde domov můj? Správná otázka. Je vůbec náš domov náš? Když jsme ho nikdy nedokázali uhájit? Jako jinde malé národy. Patřil jiným a vládli v něm vždy jiní! Nacisti, bolševici. Abychom byli relativně svobodní, vstoupili jsme do EU. A už zase remcáme díky své jednotě v nejednotnosti.“ - „Safčenková je protějšek ministra obrany Stropnického. Ten je ukázka české malosti.“ - „Nežli hodnotit působení ambasadora Schapira, kdy se čeští kritici uvolněně vyjadřovali, měli by také hodnotit při odchodu působení ruského ambasadora.“
LN Opravdu není nikdo, kdo by sdílel vaše ideály?
Ale ano, v parlamentu sedí slušní lidé, i chytří. Chytrých je ale víc než slušných. Absolutní nedostatek je politiků statečných. Takoví, kteří jsou ochotni zásadně změnit systém a bojovat za to i za cenu ohrožení života, prostě nejsou. Většinou doufají, že za ně někdo všechno vyřeší. Nakonec by jim bylo jedno, zda bych zvolila cestu Indiry Gándhíové, nebo Augusta Pinocheta. Hlavně aby jim bylo dobře.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
V těchto dnech si připomínáme 48 let od „vzplanutí první pochodně“. 16. ledna 1969 se na Václavském náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil student Jan Palach, tři dny poté zemřel. Jeho čin byl protestem proti cenzuře. Výzvou ke vzdoru. Pokusem probudit pasivní společnost. Nikdy po roce 1989 k nám Palach nemluvil naléhavěji než dnes. Nikdy v průběhu letošního roku nebudeme mít silnější příležitost odpovědět než na podzim u volebních uren.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Migrace patří k přirozenému běhu světa. Kultury kontaktem s jinakostí vzkvétají, říká v rozhovoru pro časopis TÝDEN historik Matěj Spurný, který mapoval osudy sudetských Němců, českých Romů i volyňských Čechů.
Pěstovat českou identitu samo o sobě smysl nemá?
Češství samo o sobě není hodnota. Hodnota je něco, co přispívá k univerzálnímu pokroku nebo kulturnímu dědictví. Pokud lidé v této zemi v tomto dění hrají nějakou roli, pak češství smysl má. Pokud ne, tak sám o sobě fakt, že jsme Češi, je samoúčelný, za to nemá smysl bojovat. Když vsadíme na model, že je jedno, co vyprodukujeme, hlavně že jsme Češi, povede to časem k záhubě. Bez kontaktu a interakce, bez inspirace a možná i bez konfliktů s jinakostí časem zdegenerujeme tak, že stejně zanikneme. Model založený na tom, že na hranicích České republiky rozmístíme cedule s nápisem "Prosíme, nerušit" a budeme tu přežívat jako želva v zoo, není konstruktivní.
Read more...